Článek
Původně jsem neměla v plánu se k tomuto ožehavému tématu, se kterým se tu v posledních dnech doslova roztrhl pytel, vyjadřovat a sepisovat o něm samostatný článek. Fakt ne. Ale poté, co jsem si v uplynulém týdnu snad desetkrát přečetla, jaký že je dnes maminka na mateřské/v domácnosti vlastně otrok, jak ji nikdo nechápe ani nepodpoří, jak je vyčerpaná a potřebuje zase žít a mít čas pro sebe… A jak je to prostě celé hrozné, nelidské, ponižující, náročné a srovnatelné minimálně s prací v uranovém dole, tak mi to prostě nedalo. A to prosím podotýkám, že matky na mateřské (nebo v domácnosti) rozhodně nepovažuju ani za příživnice, ani za líné lemry a už vůbec si nemyslím, že by bylo potřeba je co nejdříve vyhnat zpátky do práce, aby pochopily, o čem že ten život je. Naopak, myslím si, že mají velmi důležitou práci, dost možná jednu z nejdůležitějších na světě a je potřeba je v ní plně podporovat, ALE…
Čeho je moc, toho je příliš a nezlobte se na mě, ale tohle neustále fňukání a stavění se do role nepochopené a nedoceněné oběti, už je vážně k smíchu! A ne, nebudu tu omílat ty nejprovařenější a nejoblíbenější argumenty, proč je to trapné a nedůstojné. Ty všichni známe, protože jich jsou plné diskuze (namátkou třeba: „naše matky a babičky toho musely zvládnout stokrát víc, tak co si stěžují“, nebo „tak si nemají dělat dětí, když to nezvládají“ a podobně). Ne, že by na nich snad nebylo ono pověstné zrnko pravdy (někdy i celý metrák otrub), ale já bych ráda poukázala na jiný, naprosto elementární důvod, proč je drtivá většina tohohle kňourání a stěžování naprosto zcestná. Na důvod, který jsem snad ještě v žádné diskuzi na dané téma nezaznamenala a který je přitom tím hlavním klíčem k tomu, proč existuje (a i v minulosti existovala a a doufám, že i nadále existovat bude) spousta spokojených a šťastných maminek, které si mateřskou dovolenou s dětmi užívají a někdy po jejím konci ani netouží jít zpět do práce a role matky v domácnosti jim plně vyhovuje.
A tím důvodem není nic jiného, než neschopnost těch „ufňukaných, zdeptaných, přetažených a nedoceněných“ matek hospodařit s časem, určit si správně priority a zvládnout logistiku domácnosti tak, aby nemusely každý den padnout večer do postele totálně mrtvé. Že nevíte, co tím chci říct? Je to prosté… Nejčastější stížnosti totiž zní tak, že ženy na mateřské jsou jak otroci, protože musí kromě péče o dítě zvládnout ještě milion dalších věcí. A já se ptám… PROČ? Proč by měly kromě matek být na dalších sto procent ještě uklízečkami, kuchařkami, osobními asistentkami, taxikářkami, nákupčími… A asi ještě tak deseti až dvaceti dalšími povoláními na plný úvazek? PROČ? Co je k tomu nutí? Vždyť nic z toho k naprosto pohodovému, klidnému a spokojenému životu jak jich samotných, tak jejich rodin, není potřeba (a hlavně by bez dětí ani nemohlo být, protože zvládat tohle všechno při chození do práce je utopie a přesto by to jít muselo)! A co hůř, někdy to dokonce tomu klidnému a spokojenému životu přímo brání, protože není nic horšího, než vracet se do sterilně uklizeného domu, kde musí být přesně na minutu na stole snídaně, oběd i večeře a kde se bojíte vzít něco do ruky, nebo si někam sednout, protože všechno musí nonstop vypadat spíš jak z časopisu, než jako ze skutečného života (a o tom, jak negativní vliv to má na lidskou a hlavně dětskou imunitu se radši ani bavit nebudeme).
Přesto právě takového ideálu se většina těchto k smrti vyčerpaných matek snaží dosáhnout a pak se hrozně diví, že to nezvládá a stojí je to veškerou sílu, čas, peníze i lásku jak k vlastnímu dítěti, tak k partnerovi (protože chápu, že je asi těžké v takovém pomatení smyslů milovat někoho, kdo jim to doma furt dokola akorát špiní, rozhazuje, žere a kazí). A pokud mi nevěříte a máte pocit, že přeháním a mnohé moderní české domácnosti takhle nevypadají, mrkněte se někdy třeba na Prostřeno nebo na Výměnu manželek. Pokud totiž zrovna náhodou nenatrefíte na nějaký hodně bordelářský extrém, na vlastní oči tam spatříte ženy, které dřepí ve sterilních katalogových bytech s co nejméně „lapači prachu“ (díky čemuž ty kvartýry vypadají spíše jako hotelové nebo nemocniční pokoje než jako domovy živých lidí) a nemají vůbec žádné zájmy ani koníčky. A ani je nemůžou mít, protože celé dny musí po tom svém béžovo-bílém pekle běhat s hadrem, luxem a vařečkou a když jim to seberete, propadají se do depresí a mají pocit, že jejich život nemá smysl (a on taky nemá, protože jeho jediným smyslem je právě tahle otročina).
To se pak člověk ani nediví, že si neustále stěžují, jak na mateřské nic nestíhají a jak je to hrozně náročné a ony od toho pomalu každý druhý den potřebují pauzu. Čemu se ale musí divit každý příčetný jedinec, to je to, jak je možné, že jim vůbec nedochází, že 99 % činností, které je vyčerpávají a zdržují od té jedné jediné, kterou by na mateřské/v domácnosti měly dělat na 110 % (tj. péče o dítě), po nich vůbec nikdo nechce! Jen ony samy. Nebo kdo po nich požaduje aby zametaly, stíraly a luxovaly každý den (ideálně vícekrát)? Aby dvakrát denně utíraly prach? Aby každý týden myly okna a praly koberce a veškerý domácí textil? Aby co půlden drhly záchod a koupelnu? Aby navářely několikrát denně kvanta jídla? Aby denně praly, věšely a žehlily prádlo? Aby 24/7 všude vozily své starší děti, jako by ty neměly nohy a jejich město/vesnice hromadnou dopravu? Aby ráno vstávaly s manželem, vařily mu kafe a vyprovázely ho z domu? KDO? Samozřejmě nikdo a pokud se někdo takový v jejich okolí najde (a je fuk, jestli je to matka, tchýně, partner, nebo vlezlá sousedka/kamarádka) to tyhle dámy nemají pusu, aby je odkázaly do patřičných mezí a nenechaly sebou vorat?
Jistě, teď mi spousta z vás řekne, že to od nich přeci chce společnost! Že je takové doba! Že to na ně křičí ze všech médií a celý svět na ně kvůli tomu tlačí, aby byly dokonalé a blá, blá, blá… A víte co já vám na to odpovím? Že už roky čekám, až mi tahle „společnost“ a „doba“ přijdou zaklepat na dveře a mrknout se, jak mám doma uklizeno a jestli je připravená teplá večeře. A víte co? Nejdou! NIKDO nejde! Nebo alespoň nikdo, koho bych si domů sama nepozvala (a to fakt nikdy nebyl a ani nebude nikdo, kdo by mě soudil za to, jak moc mám nablýskaný dřez, nebo umytá okna-na to se mám až moc ráda a sama sebe si až moc vážím, aby si takové lidi tahala do baráku). V realitě totiž žádný takový tlak na nikoho vyvíjen není, protože každý má svých starostí dost (snad kromě zvědavých sousedek typu Kelišová, ale ty vás pomluví tak jako tak, takže nemá smysl je řešit). Všechno je to jen virtuální iluze, která má jen takovou moc, jakou ji sami přisoudíme. A každý, kdo má alespoň elementární sebeúctu, by téhle iluzi měl umět čelit (a odolat). Zvlášť, když si dovolil pořídit rodinu, protože to by měli dělat jen lidé zralí a vyrovnaní a ne labilní trosky, kterým záleží víc na tom, co se píše na Instagramu, než na vlastním štěstí, zdraví a pohodlí (o dětech a partnerovi nemluvě).
Takže abych to nějak rozumně uzavřela… Nikomu tímto článkem nechci radit, aby doma přestal úplně uklízet a vařit a své starší děti, které nutně potřebují odvézt k doktorovi, vyhodil na mráz, ať jedou busem. To fakt ne. Někdy je prostě potřeba zatnout zuby a vydržet. Ale všeho s mírou! Když už jste vážně unavené, melete z posledního a potřebujete si dát nohy nahoru… tak si je tam klidně dejte, ono to nádobí ve dřezu do zítřka počká. A prádlo v koši taky. A když den, nebo dva nevyluxujete a nesetřete podlahu, taky se svět nezboří. Naopak, vaše imunita i imunita vašeho dítěte vám za to ještě poděkují. Raději se místo toho přes den věnujte svému dítěti a večer, až usne, si s partnerem užijte společné chvíle. Vždyť domov není domovem jen tehdy, když se dá jíst z podlahy, všechno prádlo je vyprané a vyžehlené (včetně sousedových trenýrek, které vás iritovaly na vedlejším balkonu a tak jste mu je tou žehličkou přejela taky) a na plotně stojí vyrovnané kastrůlky s pěti-chodovou večeří.
Domov je domovem kvůli té pohodě, co doma zavládne, když jste všichni pohromadě (a vy zrovna nelítáte někde s hadrem). Tak na to myslete a neupřednostňujte zbytečné věci před těmi nezbytnými. Úplně postačí, když se doma nebudete lepit k podlaze, skrz okna bude ještě jakž takž vidět, závěje prachu na nábytku vám nezpůsobí astmatický záchvat a váš partner bude mít ve skříni ještě alespoň jednu čistou, nerozmačkanou košili. A kdyby ani to ne, tak se taky nestane nic tak hrůzostrašného, aby to stálo za zanedbávání dítěte, rozpad manželství nebo vaše duševní a fyzické zdraví. A pokud jde o ty ostatní činnosti, než je jen úklid a údržba domácnosti, tak zdravé a chutné jídlo se dá, díky všemožných vychytávkám a moderním postupům, připravit do třiceti minut (o zbytek vaření/pečení/dušení se už postarají přístroje) a starší děti vás taky nepřestanou mít rády jen proto, že je na do školy a na kroužky pošlete autobusem. Zkrátka a dobře… Žijte! Naplno a pořád, ne jen v tom krátkém intervalu mezi tím, než se vám na sporáku dovaří svíčková a v koupelně dopere pračka. Nikdo vám pistoli u hlavy nedrží a nenutí vás být paní dokonalou.
Tak ze sebe, milé přetažené maminky toužící po svobodě a uznání, přestaňte dělat roboty, služky a otrokyně a když jste unavené a nestíháte, prostě odložte na později vše, co se odložit dá. A to je prakticky všechno, kromě vašeho partnera a dítěte (kvůli kterému konec konců na té mateřské vůbec jste a nebýt jeho, trčíte do večera v práci a na nic z výše uvedeného stejně nemáte čas). A pokud to váš partner nepochopí, protože „má rád pořádek“ a „nemůže v tomhle bordelu žít“, tak mu připomeňte, že má dvě zdravé ruce a může si ten „bordel“, který vám přijde úplně OK, uklízet do aleluja (a pokud vás pak opustí, nebo vám jednu vrazí, abyste věděla, kde je vaše místo, tak to holt bán bůh s vámi - měly jste si líp vybrat). A pokud to nechápete vy sama, protože ten pořádek jak z laboratoře musíte mít doma kvůli sobě a svému egu (a je fuk zda nízkému, které se děsí srovnání na facebooku, nebo naopak vysokému, které vám nedovolí nebýt v něčem perfektní)… Tak to je vaše mínus. Kdo chce kam, pomozme mu tam, jak by řekla teta Kateřina… Takové dámy ode mě dostanou jen jedinou radu: Přestaňte si už stěžovat na něco, co není vina nikoho jiného, než vaše! A vůbec, přestaňte se tu flákáte u internetu a běžte radši po padesáté uklidit uklizený byt. Ať máte večer proč být utahané a mít výmluvu, proč musíte o víkendu místo trávení času s rodinou odjet s kámoškou na wellness (a pak se moc divit, že vás partner vymění za jinou a ještě bude chtít střídavou péči).
