Článek
OBECNÁ CHARAKTERISTIKA: Vánoce ve Švédsku jsou rodinné svátky, které však řada Švédů vůbec netráví doma, ale někde na horách na lyžích. Komplexně vzato jsou však švédské vánoce plné protikladů, které jim dodávají jisté originální kouzlo. Zatímco totiž jejich moderní pojetí má až překvapivě komerční a mezinárodní charakter, tradiční švédské vánoce, které stále ctí mnoho švédských rodin, v sobě nezapřou starobylou předkřesťanskou tradici oslav zimního slunovratu (švédsky „alvablot“) plných tajemných rituálů, pohanských zvyků a obětí staroseverským bohům. Oficiálně zde začínají svátky 24. prosince (tzv. „julafton“), který je pro Švédy dnem volna. Stejně jako u nás i zde se v tento den zdobí vánoční stromek a všichni členové rodiny se scházejí u slavnostní večeře po níž si dávají dárky. I následující svátky si Švédové užívají v rodinném kruhu, tráví je návštěvami příbuzných a přátel a někteří dokonce zajdou i na vánoční mši (což je prakticky jediná „církevní aktivita“, kterou ročně provozují). Někteří do kostele dokonce jedou na tradičních saních, přičemž na cestu jim svítí louče, z nichž se poté před kostelem dělá velké ohniště. Svátky ve Švédsku nekončí na Tři krále, tak jak je tomu například u nás, ale až tzv. Dvacátým vánočním dnem („Tjugondedag jul“), kdy jsou lidé zvyklí vyhodit stromek a uklidit všechny dekorace. Tento den připomíná dánského prince Knuta, který byl zákeřně zavražděn svým bratrancem a poté svatořečen.
KDO NOSÍ DÁRKY: Ve Švédsku, podobně jako v sousedním Norsku, přináší lidem dárky vánoční skřítek. Tentokrát jde o trpaslíka přezdívaného „Jultomte“, který je zobrazován jako maličký mužíček s dlouhými fousy a vysokou rudobílou čepicí kladoucí dárky přímo pod vánoční stromek. Jako dekorační prvek je tento skřítek znám nejen ve Švédsku a dalších skandinávských zemích, ale prakticky po celé Evropě (především díky jistému populárnímu skandinávskému řetězci s nábytkem a potřebami do domácnosti). Ještě dříve (podle některých pramenů již v období středověku) však švédským dětem dárky nosilo tzv. „Vánoční kůzlátko“. V těchto časech se dárky házely na práh domu, kůzlátko zaklepalo na dveře a rychle zmizelo. Tento zvyk připomíná dnes již pouze švédský název vánočních dárků „julklappar“, což v překladu znamená „slavnostní zaklepání“. Poslední populární magickou vánoční bytostí, je ve Švédsku svatá Lucie. Ta obchází krajem 13. prosince a symbolizuje světlo, které je pro skandinávské země velkou vzácností. V tento den se pořádají po celé zemi slavnostní charitativní koncerty (např. ve školách, knihovnách, nemocnicích či kostelech) a konají se průvody, v nichž je postava svaté Lucie doprovázena družičkami, „hvězdnými chlapci“ (mladíci s hvězdami na velkých kloboucích a v rukou) a malými dětmi oblečenými v kostýmech perníčků (tzv. „perníčkoví chlapci a děvčata“). Zajímavostí je, že již od 19.století se mohou za svatou Lucii převlékat i muži a to proto, že tehdy šlo především o akce konané univerzitami, kde dívky a ženy nestudovaly.
VÝZDOBA: Mnozí obyvatelé Švédska zdobí svá okna červenými papírovými hvězdami nebo svícnovými stojany. Oblíbené jsou i „sněhové“ lucerničky nebo slaměné ozdoby v podobě kozy (či již zmiňovaného kůzlete), které se věší na stromeček nebo volně v prostoru obývacího pokoje. Někdy se také staví velké slaměné sochy koz na zahradách, nebo před okny domů. Dalším specifikem švédských vánoc je styl balení dárků. Ty nejen, že musí být pořízeny tak, aby každý člen rodiny dostal dárek od každého, ale musí k nim být též přiložená vtipná rýmovaná báseň. Tyto básně mají ve Švédsku dlouhou tradici pocházející už ze zmiňovaných středověkých dob, kdy se dárky házely jen tak ke dveřím a nikdo neznal jejich přesného dárce (tehdy byly prý některé básně dokonce kruté a zlomyslné a dárky tak sloužily spíše jako trest a zesměšnění, než jako odměna a důkaz náklonnosti).
VÁNOČNÍ POKRMY: Švédský vánoční stůl prostíraný 24. prosince (švédsky „julbord“ ze slov jul-Vánoce a bord-stůl) je vlastně prapůvodcem sousloví „švédský stůl“. Štědrovečerní hostina tu totiž neprobíhá formou chodů, ale tak, že si každý strávník ze svátečního stolu bere to, na co má chuť. Na takovémto svátečním stole se objevuje např. vánoční šunka, vepřové párky a domácí klobásy, tlačenka, masové kuličky a „dopp i grytan“, což je tvrdý chléb namočený v šunkovém vývaru (v minulosti se jednalo o jídlo chudých farmářů, kteří šunku z poraženého prasete prodali majetnějším lidem a sami si mohli dovolit jen vývar z výpeku. Kromě toho nesmí v nabídce chybět ryby (např. nakládané sledě s bílou omáčkou), ale také zelí, rýžový pudink či kaše s mandlemi, tzv. „kaše na maltský způsob“ (opět i zde najdeme zvyk hledat ve své porci konkrétní mandly, která nálezce opravňuje k tomu, aby složil nějakou tu vtipnou báseň nejen jako součást dárku, ale i přímo u štědrovečerní tabule). Velmi oblíbenou tradiční vánoční pochoutkou je zde salát z červené řepy. Jedním z naprosto typických švédských vánočních jídel, které lidé buď milují, nebo nenávidí, je i nechvalně známá „lutfisk“, tedy louhovaná ryba. Ta má kořeny ve středověkém Německu a Holandsku, ale dne už se jí jen ve Švédsku, Norsku a Finsku. Připravuje se tak, že sušená ryba se naloží na několik dní do vody a následně do louhu, kde se několik týdnů „rozkládá“. Poté se uvaří, čím získá želatinovou konzistenci. Brrr. Veškeré zmiňované sváteční jídlo se tradičně zapíjí černým pivem, šnapsem, švédským svařákem „glögg“ nebo nealkoholickým nápojem „julmust“. Co se týče švédského vánočního cukroví, na slavnostní tabuli nesmí chybět perníčky „pepparkakor“, šafránové závitky „lussekatter“, mandlové tartaletky „mandelmusslor“ či mentolové karamelky „polkagriskola“.
ZAJÍMAVÉ TRADICE: Štědrý den je ve Švédsku spojený s některými starobylými zvyky a pověrami vycházejícími mnohdy už ze staroseverských tradic z dob vikingů. Dle těchto tradic je např. nutné dát domácím skřítkům do kouta misku rýžové kaše, aby lidem zachovali přízeň po celý následující rok. V některých rodinách kromě kaše odkládají před dům, nebo do kouta kuchyně i „sklenice piva pro anděly“ a porci „jídla pro zemřelé předky“, jejichž duše se v tuto výjimečnou noc prý vracejí ke svým rodinám. K dalším klasickým vánočním tradicím, na které můžeme ve Švédsklu narazit patří vánoční koupel spojená se saunováním a to vždy pro obyvatele celého domu, nebo alespoň rodiny.Mezi modernější vánoční tradice zde patří každodenní sledování „Adventního kalendáře“, což je seriál pro děti, který běží v televizi již od 50.let. A není to jediný „televizní zvyk“ charakteristický pro švédské vánoce. I na štědrý den se většina rodin sesedá k televizi a to kolem třetí hodiny odpoledne, kdy každým rokem běží speciální vánoční díl seriálu „My kačeři z Kačerova“ z roku 1958 („Kalle Anka och hans vänner önskar God Jul“). Tento seriál se ve Švédsku vysílá o vánocích již od roku 1960 a ročně ho shlédnou až 4 miliony diváků (což z něj činní jeden z nejsledovanějších programů v zemi, která má skoro stejně obyvatel, jako ČR). Nejbizarnějším zvykem je ve Švédsku bezesporu historický festival Yule. Ten se v zemi koná už od roku 1966 avšak původně vychází z germánských tradic spojovaných s bohem Thorem. Akce každoročně vrcholí spálením třináct metrů vysoké sochy kozy Yule vyrobené ze slámy v centru zámku Gävle.
VÁNOČNÍ RECEPT: Švédský vánoční salát z červené řepy
Ingredience: 300 g červené řepy, 1 lžíce hořčice, 100 g majonézy, 100 g zakysané smetany, citrónová šťáva, sůl, pepř, 1 jablko
Postup: Řepu si oloupejte, omyjte a nastrouhejte v míse nahrubo. Oloupejte jablko a také ho nastrouhejte nahrubo. Přidejte hořčici, majonézu, zakysanou smetanu, promíchejte, osolte, opepřete a dochuťte citronem. Můžete ho nechat v chladu tak hodinku nejméně, lépe ještě déle odležet.
ZDROJE:
https://www.vanocnisen.cz/
https://www.mundo.cz
cs.zwrot.cz
https://www.jc-correct.com
https://www.skandinavskydum.cz/
PS: Nezapomeňte i na moje předešlé články týkající se vánočních zvyků v dalších Evropských zemích. Najdete je vždy pod názvem: Evropské vánoce na 24 způsobů!
