Článek
V posledních dnech se tady i jinde na internetu opět množí články a diskuze na téma nového zákonu, respektive spíše nově schválené novely občanského zákoníku ze dne 13. 6. 2024, která krom zrychlení rozvodu či úpravy péče o děti z rozvedených manželství, zakotvuje v zákoně i nepřijatelnost fyzického trestání dětí. A i když už jsem se k tomuto tématu několikrát ve svých článcích vyjadřovala, nedá mi to, abych se nepozastavila nad tím, jak tuto skutečnost mnozí lidé z řad jejich nekritických příznivců prezentují a jak neustále zdůrazňují její důležitost a zkaženost a nemorálnost všech, kteří si dovolí ji jakkoliv kritizovat nebo jen nepatrně zpochybnit její neomylnost. Jako by šlo o jakousi humanistickou metu, díky níž se doslova „bijí v prsa“, že oni a jim podobní konečně zvítězili a po nekonečné době temna, bolesti a dětského utrpení dokázali vytáhnout naši vlast z bahna středověku (a středověkých metod výchovy). A to vše navzdory zlým, chladným a násilnickým „čecháčkům“, na jejichž úkor konečně dovedli prosadit humánní přístup k našim nejmenším.
A já si jen pokaždé říkám… V jakém světě to tihle lidé proboha doteď žili, že mají takovéto zcestné pocity a představy (o sobě i fungování naší společnosti) a že vážně věří, že tato novela konečně „zachrání tisíce dětí před týráním, bitím a zlovolným násilím ze strany jejich rodičů“. Jako promiňte, nechci vám všem, kteří nyní zažíváte blažené pocity vlastní morální převahy a nadřazenosti, kazit radost a brát pocit, že jste jediní empatičtí hrdinové, kteří brání nevinné, ale… Ehm, víte o tom, že násilí, týrání a bití dětí už je v téhle zemi zakázané dávno, že jo? Jako… fakt hodně dávno? Dokonce tak moc dávno, že to dál v historií naší republiky ani nejde, protože ústava ČR, kde je tato skutečnost (krom mnoha jiných) zanesena, byla Českou národní radou přijata již 16. prosince 1992 (tedy několik týdnů před vznikem samostatné republiky). Ne? Tak to byste ale měli.
Ono totiž týrání, násilné chování a agresivní bití je zakázáno tak nějak plošně, na všech lidech bez ohledu na jejich věk (a u dětí, nebo dalších „slabých“ skupin typu senioři, nebo hendikepovaní je dokonce bráno jako mnohem závažnější zločin a je také daleko přísněji posuzováno). A na tom se touto vaší slavnou novelou vůbec nic nezmění i kdybyste ji pozlatili a nechali vypálit na čelo všem, kdo si dovolí říct proti ní půl slova. A ano, je mi jasné, že se teď strhne lavina hejtu na mou osobu, protože jsem přece totálně „hloupá, necitlivá, zpátečnická, naivní, zlá, krutá a celkově nevzdělaná“, když nevidím, nebo nechci vidět, co se v naší zemi i přes naši slavnou ústavu děje a kolik dětí je zde stále vystavováno násilí ze strany svých rodičů (či jiných nejbližších dospěláků).
A budete mít samozřejmě pravdu. Tedy… v tom, že mnohé děti doma stále snáší nepřiměřené násilí, jsou obětí týrání a musí strpět časté kruté bití a ponižování. Problém je akorát v tom, že to se ani teď nijak nezmění, protože na to je jakákoliv novela krátká. Je mi líto, ale je to tak a pokud tomu nevěříte, tak ruku na srdce… když tomu nezabránil zákon zakotvený v ústavě, myslíte, že nějaká umolousaná novela to zvládne? Ne, nezvládne. A ani zvládnout nemůže, protože skutečné násilí na dětech a časté bití (byť třeba některými mizernými rodiči vydávané za „oprávněné“ nebo dokonce za „způsob vychovávání“) NENÍ styl výchovy, ale úplně obyčejná agrese ve jménu vybíjení frustrace či starého „dobrého“ sadismu. Takže novela o fyzických trestech se ho vlastně vůbec netýká.
Ta se týká čistě tělesných trestů přiměřených věku a výchovných potřeb dětí, protože cokoliv přesahující tyto meze už zakázané a nezákonné dávno je. A ano, i zde můžeme do nekonečně spekulovat o tom, jestli a jak moc dětem ubližuje pohlavek nebo naplácání na holou (zvláště v porovnání s jinými druhy trestů a výchovných postupů) a polemizovat nad tím, čím je lepší tyto praktiky nahradit. Ale o tom můj dnešní článek není. Je o tom, že tato novela, kterou tak adorujete a na jejímž základě sepisujete litanie o tom, jak jsou Češi zlí, špatní a necitliví rodiče, když si proti ní odvažují něco namítat, nebo o ní třeba jen diskutovat, NIKDY nemluvila, nemluví ani mluvit nebude o bití, násilí a týrání. To je zkrátka úplně jiná kategorie zločinů a porušování zákona.
Takže je mi líto, ale dopad celé téhle slavné novely, ze které je tolik lidí na větvi, nebude ani zdaleka tak dramatický, jak si její přívrženci malují. Kéž by byl a skutečně mohl děti které nepřiměřeně trpí, ochránit. Ale nemůže. Proč? No, osobně to vidím asi takhle:
- Rodiče, kteří doteď tělesné tresty nepoužívali, je nebudou používat dál, takže pro ně se nezmění nic.
- Ti, kteří mlátí své děti jako žito bez ohledu na nějakou výchovu, protože si tím vybíjí svou bezmoc, nenávist, sadismus a frustraci v tom budou vesele pokračovat, takže pro ně se bohužel taky nezmění ani fň (jen to někteří chytřejší možná budou dělat víc skrytě a děti tak budou daleko více trpět). Když porušovali zákon doteď, můžou i dál a buď jim to projde, nebo ne.
- A ti, kteří fyzické tresty použili jen občas, když už nevěděli kudy kam, si budou muset poradit jinak, takže ano, pro ně a pro jejich děti se konečně něco změní. Ale silně pochybuju o tom, že to bude u všech a vždy jednoznačně k lepšímu, protože světe div se, ony existují i daleko horší a krutější tresty, které mají daleko drastičtější a dalekosáhlejší následky na dětskou psychiku, akorát se o tom (zatím) nemluví. Např. taková ignorace a tichá domácnost, domácí vězení, zákazy a záměrně deprivace stran potřeb dítěte (např. zákaz kamarádů, her, nebo oblíbených volnočasových aktivit) nebo neustálé omílání a rozebírání prohřešku i dlouho po jeho spáchání, lidově známé jako „vymáchání čumáku“ a další „výchovné lahůdky“, které mohou mnohé děti nenapravitelně ranit a trvale poškodit jejich vztah s rodiči, budou nyní plošně vnímány jako lepší alternativa, protože „hlavně, že to není fyzický trest“. A to je zatraceně nebezpečné. Konec konců, zeptejte se někdy dětí, které občas na zadek dostanou, jestli by nebyly raději, kdyby je rodiče místo toho ignorovali, nebo jim zakázali něco, co mají rády. Devadesát procent dětí, které skutečně zažívají „jen“ tělesné tresty a ne bití a týrání, vám bez přemýšlení řekne, že ani omylem, protože pohlavek se přežene a jede se dál. Ale kdyby s nimi místo toho máma, nebo táta týden nemluvili, nebo jim odepřeli např. slíbený společný výlet, mrzelo by je to mnohem víc a pamatovaly by si to zatraceně dlouho (jako zradu a křivdu samozřejmě, protože trest u dětí musí přijít bezprostředně po prohřešku a být rychlý, jednorázový a úderný a ne se táhnout tak dlouho, že obě strany dávno zapomenou, za co vlastně byl).
Ale jak říkám, tohle skoro nikdo z nekritických fanoušků zmiňované novely nevidí. Nebo spíš nechce vidět, protože je pochopitelně lepší myslet si, že jsme konečně problém vyřešili, než tušit, že jsme možná jen stvořili několik dalších. Konec konců, co na tom sejde? Hlavně, že si můžou dotyční honit trika v diskuzích, jak jsou morálně na výši a vykřikovat, že každý, kdo má jiný názor, je sadista, zpátečník, nebo vyznavač těch ubohých tupě papouškovaných hlášek jako „škoda rány, která padne vedle“ nebo „taky mě naši mlátili a přežil jsem“. To ostatně podle této skupiny lidí, kterou si ve svém dnešním článku beru na paškál, tvrdí (a vyznává!) každý, kdo z novely neskáče až do nebes. Že můžou existovat i lidé, co situaci vidí střízlivým a méně černobílým pohledem a přesto neschvalují fyzické tresty jako první, nebo dokonce jediné možné univerzální výchovné řešení, je ani nenapadne.
A přitom můžou. Patřím k nim. Vážně ano. A chápu, asi je to pro některé po tomhle textu šok, ale já opravdu nemám fyzické tresty v lásce, sama je nepraktikuji a nikdy ani nebyly praktikovány na mně. Vlastně ne, to lžu. Jednou jsem jako batole prý na zadek dostala, protože jsem měla hysterický záchvat kvůli maličkosti. Já nevím,, nepamatuju si to. Vím jen to, že už to pak nikdy nebylo potřeba. A dost možná právě proto to nebylo nikdy znovu potřeba, že k tomu tehdy došlo. Takže asi takhle… u batolat a dětí předškolního věku, tělesné tresty v podobě občasného naplácání, nebo plácnutí přes ruku toleruji, protože tyto děti prostě ještě nejsou dostatečně vyspělé na nějaké diskuze a domluvy (natož na jiné, krutější formy trestu). Cokoliv, co je věkově výš se dá, podle mě, řešit jinak, lépe a efektivněji. ALE… musí tam být právě ten základ budovaný od malička. A tam pokud to jde bez plácání, tak super. Pokud ne, tak je holt stokrát lepší dát jednou dvakrát na zadek dvouleťákovi, než pak čučet jak puk na neposlušného školáka.
Tak to jen na závěr, kdyby měl někdo pocit, že jsem z těch, co své děti mlátí jako žito, protože byli sami mláceni jako žito a od všech kolem očekávají, že budou taky mlátit jako žito, jinak budou špatní rodiče. Tak ne, žito se nekoná.
