Článek
S tím, jak se se nám do médií jako otravný bumerang vrací téma nízké porodnosti a celkového nárůstů dobrovolně bezdětných osob a párů, opět se nám začínají množit i články, diskuze a polemiky o tom, jak je to od mladých lidí hrozně sobecké a antisociální a jak by se nad sebou měli hezky rychle zamyslet a začít co nejrychleji plodit, protože jim, ani jejich vrstevníkům nebude mít kdo vydělávat na důchod. Uf…
Ano, takto přízemní a prospěchářská většina těchto debat bohužel je, nebo tak alespoň skončí (když dojdou relevantní argumenty, které ovšem dojdou velmi brzy protože vlastně žádné nejsou-prostě dítě buď chci a mám , nebo nechci a nemám a nikomu, snad krom mého partnera do toho nic není)… Podle autorů těchto hlášek mladí zjevně nemají mít děti proto, že množit se je biologicky přirozené. Ani proto, že děti jsou radost a život bez nich je prázdný. Ani kvůli tomu, že bez dětí tu po nich nezůstane žádný odkaz ani stopa ve společnosti. A dokonce ani proto, že bez nich nebudou mít komu předat své zkušenosti a životní moudra a prožít se svým milovaným partnerem onen zázrak stvoření nového života. Ne, nic takto alespoň zdánlivě logického nebo romanticky poetického, jak bývalo zvykem dříve, když někde došlo na téma „dobrovolná bezdětnost“ (čímž rozhodně neříkám, že tohle byly a jsou argumenty relevantní)… Prostě roďte, protože chceme jednou od vašich děcek prachy. Tečka. A já si říkám… Není celé tohle papouškování tohoto stupidního argumentu nejen sprosté, sebestředné a netaktní, ale také naprosto nesmyslné? No schválně se nad tím společně zamysleme…
Když někdo řekne někomu „měj děti, ať ti/nám má kdo vydělávat na důchod“, mluví tu evidentně o dětech, které nejen, že ještě nejsou ani narozené, ale dokonce ještě nejsou ani počaté (a o jejich početí se aktuálně asi ani moc neuvažuje-jak by řekla moje babička "jsou ještě na houbách a to fakt hluboko v lese"). Na důchody by tedy tyto budoucí teoretické děti mohly začít reálně vydělávat nejdříve tak za dvacet až třicet let (roli hraje rychlost početí, ale i volba vzdělání, životního stylu a následně samozřejmě povolání). Už z tohoto principu je zcela irelevantní, aby tuto hlášku vypouštěl z pusy kdokoliv starší šedesáti let, protože se toho spíše nedožije, než dožije (ano, je to smutné, ale je to bohužel fakt). Tím nám odpadá dobrá třetina všech hejtrů s tímto názorem, protože je dokázané, že to jsou právě nejčastěji lidé těsně před vlastním důchodem či už dávno v něm, kteří mají největší „péči“ o mladé ploditele a nazývají ty neochotné a zdráhavé „sobci“. A přitom evidentně nemusí a jen zbytečně nadávají, urážejí a plivou jed, protože jim už to může být putna.
Ale víte co? Tím ani zdaleka nekončíme, protože jedeme dál! I lidé řekněme tak o deset let mladší (padesát až šedesát-budu to tu pro přehlednost brát takhle po desítkách) se tím, zda mladí lidé budou, nebo nebudou mít děti, nemusí nijak zásadně zabývat. Protože i oni budou mít do konce svého života pořád dost „vydělávajících“ (v aktuální generaci miminek a batolat je po covidu pořád ještě dostatek „materiálu“, takže panika není na místě). Čili už jsme klesli na skupinu lidí pod padesát let věku (40-50). A ano, u nich už má teoretický smysl starat se o generaci stále ještě nenarozených dětí, jakožto o své budoucí „důchodové živitele“. Ale víte co? Teď přichází ta největší a nejvíc „šokující“ pravda… Tihle lidé z kategorie 40-50 totiž už jsou ve věku, kdy mají nejen dávno mít počaté, porozené a vychované své vlastní děti, ale kdy už ty děti mají dávno sami být až po uši v pracovním procesu, nebo se mu alespoň mílovými kroky blížit. Takže opět… co jako řeší? Na jejich důchod jim přeci vydělají jejich děti a děti jejich vrstevníků, protože „oni takhle sobečtí nebyli“ a v „jejich generaci měl děti každý a jak kvalitně je vychovali“. Takže pohoda, ne? A to ani nemluvím o tom, že je můžou vychovat tak, aby jim na spokojený a klidný život přispívali nejen povinně na výplatní pásce, ale i bokem, dobrovolně z lásky a úcty (to je teprve terno, co?). Tak na co jako potřebují další plátce, kteří stejně „naskočí do vlaku“ (čti "začnou vydělávat") teprve až oni budou o francouzských holích pajdat po „cílové rovince“ směrem ke světlu?
A jedeme ještě dál! Co lidé třicet až čtyřicet s tímto názorem? Těch je podle statistik v podobných diskuzích taky moře, protože jsou to právě oni, kdo si momentálně nejvíce „užívají“ radosti a strasti rodičovství a chtějí to tak pochopitelně „dopřát“ i ostatním (ať už v reálném či ironickém slova smyslu-ten druhý bude asi častější). No ti jsou už s podobným tvrzením úplně „mimo mísu“. Proč? Protože jsou stále ještě natolik mladí a plodní, že jestli mají skutečně nějaké obavy stran svého důchodu, mohou to klidně vzít do vlastních ru… ehm, no rukou asi přímo ne, ale nějaké vhodné orgány by se určitě našly. No vážně, mohou plodit a plodit do aleluja. No a pokud zrovna nechtějí či nemohou plodit, tak můžou alespoň šetřit, protože jich se bude důchod týkat nejdřív za dvacet (no, spíš třicet a to bůh ví jestli) let a to je móře času na to, aby si naspořili tolik, že peníze, vymačkané státem z jjeich ratolestí vlastně ani nebudou potřebovat.
A teď třešinka na dortu… Třicátníci a mladší… ti, kterých se ona slova o „sobeckosti“ bezdětných týkají nejvíce a přímo, protože právě o nich jsou pronášena (a ano, někdy i jejich vlastními vrstevníky, kteří už se sami stihli rozmnožit-většinou neplánovaně a „samoživitelsky“, či se k tomu v dohledné době chystají a namachrovaně počítají s tím, že se jim to povede přesně tak, jak si malují). Tak ti už nemají vůbec co mluvit… No uznejte sami, ti mají možností, jak se zabezpečit na důchod (ať už dětmi nebo vlastními financemi) spoustu. A je od nich zatraceně troufalé až sprosté (popřípadě ve stylu "podle sebe soudím tebe") označovat své dobrovolně bezdětné vrstevníky za tak negramotné a finančně zaostalé, že sami nejlíp nevědí, že se musí nějak na stará kolena zabezpečit a nespoléhat na děti jiných. Nebojte, oni to vědí. Nebo alespoň většina z nich to ví (jistě, i mezi nimi se najdou nezodpovědní či hloupí „pitomci“, ale ti jsou všude a zrovna od nich byste snad ty děti, jakožto spolehlivé budoucí plátce, stejně nechtěly, ne?). A taky podle toho jednají, protože neznám moc bezdětných lidí tohoto věku, kteří by neměli zatraceně dobré spoření, neinvestovali a nehonili nejrůznější důchodová pojištění a připojištění.
To spíše ti dětní v tomhle často pokulhávají, žijí z „ruky do huby“, nebo vše, co vydělají bezmyšlenkovitě rozhází a „nacpou“ do rodiny (čest těm, kteří to tak nemají-a neříkám, že neexistují). A přesto… oni jsou v očích těch, o kterých pojednává tento článek, ti hrdinové a zachránci starších generací! Oni jsou ti, kteří nesobecky myslí na druhé… A přitom to jsou, na rozdíl od bezdětných, právě oni, kdo nejen že platí menší daně, ale na mateřské a rodičovské dovolené berou od státu (tedy od náš všech, včetně těch, co nejhlasitěji křičí o sobeckosti bezdětných) peníze, které si ještě nemohli stihnout vydělat a které pak teprve budou „splácet“. A nic proti, jen to píšu, aby byla vidět absurdita černobílého pohledu na věc.
Sečteno podtrženo, kdo tedy nyní reálně může napsat někomu, kdo zvažuje zda mít děti, onu větu z nadpisu "měj dítě, ať mám/e na důchod"? No… tak nějak vlastně nikdo. Nebo tedy napsat ji může každý, ale pak se jen těžko může divit, že bude tak trochu za píp, píp, píp. Část našeho národa se toho totiž nedožije, část si ještě „urve“ důchody na již narozených dětech a zbytek se může (a měl by) zabezpečit sám (ať už plozením a výchovou, tak vlastním spořením). Koho tedy reálně „ohrožuje“ na důchodu mladý pár, který se rozhodne nemít děti, ale raději investovat do aktuální ekonomiky a spořit si do budoucna? Vůči komu se chová sobecky? Vůči aktuálním důchodcům a pracujícím těžko, těch se jeho rozhodnutí nijak netýká, a jeho vrstevníci by ho měli jako zajímat proč? Zajímá snad on je? Pochybuju… Leda tak jako chodící bankomat na horší časy! Tak na to laskavě myslete, než zase použijete tento zcestný argument a zkuste najít nějaký jiný. Nějaký, který bude pro změnu třeba dávat smysl i někomu, kdo nehodlá v diskuzi, o něčem tak delikátním a zázračném, jako je zrození nové lidské bytosti, klesnout na úroveň Harpagona či strýčka Skrblíka.
PS: Pro jistotu ještě zdůrazňuji, že za prvé, vím že věc trochu zjednodušuji, ale jde mi hlavně o princip, který zjednodušení klidně snese. A za druhé, tento článek rozhodně není hejtem proti dobrovolně dětným lidem (zvláště, pokud se o své děti i rodiny vzorně starají) ani plošně proti všem zmiňovaným věkovým skupinám osob (a už vůbec ne proti seniorům). Naopak! Je pouze kritikou dětných (i bezdětných) lidí razících (čti "papouškujících") názor, že nemít děti je sobecké kvůli budoucím důchodcům, protože prostě není.
