Článek
Jak už napovídá název a úvod článku, člověk, který má dnes tak pevné nervy (a silný žaludek), že při procházení internetu věnuje svůj čas mimo jiné i článkům na téma rodičovství, má jen velmi nepatrnou šanci, že průměrně tak u každého třetího textu, komentáře či příspěvku v diskuzi, nenarazí na téma „prarodiče jsou problém“. A není to jen tak ledajaký problém, ho hó, to ani omylem! Jestli si to myslíte, tak jste na velkém omylu, protože tady fakt nemluvíme o „drobných zaškobrtnutích“ typu často nemocného dítěte, nečekaně rozbité pračky, protivné učitelky ve škole nebo předraženého zájmového kroužku. Ts, co vás nemá? To je úplně jiná kategorie trablů a v porovnání s touto problematikou jde jen o takové nepatrné takřka bezvýznamné rodičovské „prkotiny“, které nesahají tragédii zvané „dědeček a babička“ ani po kotníky.
Na tohle zákeřné a zlovolné duo záškodníků, rozvracečů, krutých tyranů/bezcharakterních rozmazlovačů a záludných živlů majících často na svědomí už samotnou neexistenci moderních rodin (protože kde má dneska proboha mladý člověk vzít odvahu pořídit si děti, když jejich potenciální prarodiče bydlí daleko nebo nedej bože ještě pracují či snad dokonce, světe div se, mají tu drzost chtít mít na stará kolena taky nějaký čas pro sebe) se totiž mnohdy nechytají ani skutečně hororové rodinné situace. A to teď mluvím o opravdových karambolech, jako je například nepřijetí sotva tříletého dítěte do školky nebo tatínek, co si chce po příchodu z práce na pár minut „orazit“, než se vrhne do péče o své potomky a uvolní tak chudinku maminku na rodičovské dovolené z těch bolestivých mateřských okovů. Kdepak, kam se tohle na babi a dědu hrabe…
Že přeháním? No… kéž by. Ale fakt ne. Čtu to dnes a denně a mám v tom díky tomu velký přehled! Babička s dědečkem to už dnes nejsou vřele se usmívající (z fajfky bafající a svetříky pletoucí) symboly klidného, veselého a láskyplného přístavu, v němž mohou unavení rodiče toužící (nebo nucení) opustit na okamžik svůj rodinný stereotyp, „zakotvit“ a odložit své ratolesti, aby si je poté odtud vyzvedly řádně nakrmené, rozdováděné, po(roz)mazlené a spokojené. Kdepak, tyhle romantické časy, kdy prarodiče představovali milý, vítaný bonus pro rodiče i děti, jsou už dávnou minulostí srovnatelnou s fosiliemi dinosaurů (OK, tak miminálně mamutů) v nejbližším muzeu.
Dnes jsou prarodiče a rodiče (alespoň dle zmiňované mediální masáže probíhající bohužel i zde na webu) v permanentní válce takřka na život a na smrt a stěžovat si na ně se stává téměř národním sportem (popravdě už jen čekám, kdy zdomácní hláška „kdo nenadává na babičku, není čech“). Jako by ti dva až čtyři (i když v dnešní éře „pečvorkových rodin“ klidně i šest až osm nebo více) postarší lidé představovali prakticky to nejhorší, nejděsivější, nejkomplikovanější a celkově nejtragičtější, s čím se mohou dnešní mladí rodiče potkat a existovalo jen naprosté minimum moderních rodin, kterým se tato přírodní katastrofa, vyhnula. Seznam hříchů dnešních prarodičů je totiž takřka nekonečný a jejich zlovolná toxická existence skýtá nepřeberné množství témat, na něž je možné si stěžovat. Namátkou je to např.:
- Jejich neexistence-Ano, i tím, že vůbec nejsou (žijí daleko, nemají absolutní zájem nebo už bohužel nežijí vůbec), způsobují svým dětem a potažmo i jejich dětem obrovskou újmu. A navíc je to nefér. Dřív měl prý babičku každý! Měl na ni nárok a byla mu přiznána ze zákona a vydávána na stravenky. Asi...
- Jejich existence- Když jsou, je to mnohdy ještě horší, protože mají tuny zlozvyků, negativních vlastností, vlastních názorů, potřeb a zvyků a hlavně nevyžádaných rad.
- Jejich nevyžádané rady-Když už jsme se o nich teda zmínili, protože za "nevyžádanou radu" se dnes samozřejmě označuje jakákoliv snaha o sdělení názoru na výchovu dětí, který se stoprocentně neshoduje s názorem rodičů (a je úplně jedno, že je třeba osobně a úspěšně ozkoušený). Zajímavé, že vše ostatní se kritizovat smí, protože "máme přeci právo na názor", ale rodičovství nikdy! fakt NIKDY!
- Jejich neochota poradit-To nastává naopak když ti podvratné živly, žádné "nevyžádané rady" nemají, nebo se tak alespoň tváří a nikomu je záludně nesdělují (patrně proto, že už to jednou zkusili a teď se po po právu bojí, že pak zas půl roku místo vnoučat uvidí maximálně tak načuřenou dceru/snachu, které svou nevinnou otázkou, zda už by ve čtyřech letech nebyl pomalu čas aby jejich vnouček odložil plenky, podkopali sebevědomí a veřejně zhanobili její mateřský cit a rodičovskou intuici-a měli samozřejmě pravdu, ale to se jim nesmí nikdy v života přiznat).
- Jejich ochota pomoci-To kupodivu není stejné, jako ty nevyžádané rady, protože tahle podmnožina odporných, toxických prarodičů jen neradí. Kdepak! Tihle zpropadení senioři dokonce sami, bezuzdně a až přehnaně aktivně usilují o zapojení se do péče o dítě, např. tím, že chtějí vozit kočárek, když se to zrovna mamince nehodí, nebo si dovolí mít na vnoučata čas jen odpoledne a ne dopoledne, když mají v nehtovém salonu "Happy Hour".
- Jejich neochota pomoci-No tak tady už máme úplný vrchol "sobeckosti", protože nejen, že ti starochové si dovolují ještě furt lézt do práce, místo toho aby hned, jak se jejich ratolestem rozdrnčí biologické hodiny (nebo jim to prostě ulítne s někým, koho sotva znají, ale "ono se to přece nějak zvládne a když ne, tak půjdeme holt od sebe") byli v pozoru nastoupení a připravení hlídat. Ts, to ne! Oni dokonce mají tu drzost nonstop nehlídat, nepomáhat a neradit a to i tehdy, když už do práce vůbec nechodí a flákají se doma. A vymlouvají se buď na touhu užít si volno po svém a nebo dokonce na zdravotní stav, srabi! No chápete to?
- Jejich příliš tvrdý přístup-Ten nastává prakticky kdykoliv, kdy si dovolí na své vnouče byť jen zvýšit hlas, nebo udělat cokoliv, co se mu zrovna nelíbí a na co není absolutně zvyklé, protože doma panuje přeci volná a respektující výchova (v překladu výchova ve stylu"dělej si co chceš a nikoho nerespektuj"). A jako by to nestačilo, ještě to ti zpropadení, drzí senilové omlouvají tím, že to dělají pro jejich dobro, jako by snad být rozmazlený, nesamostatný a naprosto nesnesitelný spratek byl dneska nějaký problém! Dneska se tomu říká "osobnost" a je to v cajku, tak ať si svoje moudra a zastaralé metody strčí za klobouk...
- Jejich příliš měkký přístup-Tak oni ne, aby byli trochu přísní, nastavili zdravé hranice a respektovali pětistránkový manuál od maminky přikládaný dnes prakticky ke každému dítěti opouštějícímu na víc než pět minut domov! Ne, oni se mu, představte si tu katastrofu, odváží dát k jídlu i něco jiného, než čupr-bio-super potraviny a místo skládání dřevěné montessori stavebnice na pětkrát vyluxovaném koberci před televizí se zapnutým výukovým dětským pořadem, ho klidně vezmou lítat do lesa ve starých neznačkových teplácích, no to je vrchol nezodpovědnosti!
- Jejich strašlivé stravovací režimy-Když už jsme u toho, jak si vůbec dovolují předložit svým vnoučatům něco, co přesně neodpovídá trendům moderního zdravého životního stylu nebo snad dokonce, oh, ta katastrofa... to spadá do kategorie cukrovinek? Jasně, ta děcka to chtějí a milují a je to jen občas, takže jim to absolutně nemá šanci nějak uškodit, ale to nikoho nezajímá! Totálně tím zruinují dosavadní celoživotní rodičovskou snahu vyživovat své děti bez cukru. A lepku. A laktózy. A konzervantů. A sladidel. A éček. A vůbec, copak je to tak složité? Mají na to přece ten manuál! To by zvládla i cvičená opice...
- Jejich strašlivé stravovací režimy-Že to je totéž, co minulý bod? Ale houby! Vždyť oni klidně nutí ty nebohé maličké pokračovatele jejich rodu, aby jedli něco, co zrovna nechtějí a nepředloží jim výběr z minimálně pěti různých alternativ, z nichž si samozřejmě postupně vyberou a po uvaření opět zamítnou tak tři, než se doberou té pravé (povětšinou složené z nějakého prefabrikátu). Taková krutost zanechávající na těch nebohých dětských duších doživotní šrámy vedoucích k depresi, frustraci, poruchám příjmu potravy a problémům se sebevědomím!
- Jejich kritika-Ty vykopávky absolutně nechápou, jak to má dnešní rodič (speciálně matka) těžké a nenechávají si to pro sebe. Prý že má dneska ženská na rodičáku havaj! Že má doma milion vychytávek od jednorázových plen a příkrmů v lahvičkách přes automatické pračky, sušičky a robotické vysavače až po dělbu domácích prací s partnerem. A přitom nechápou ten tlak společnosti, tu zrychlenou dobu, tu touhu po seberealizaci... Prostě absolutně žádná schopnost vžít se do situace toho druhého, pochopit, že je jiná doba a že všechno není tak snadné, jak to dneska z jejich strany na první pohled vypadá.
- Jejich nulová sebekritika-Ty vykopávky absolutně nechápou, jak to má dnešní člověk (speciálně matka) těžké. Jak by to taky mohly chápat, však oni měli havaj! Od režimu dostali zadarmo všechno co chtěli, včetně pracovního místa a bytu! Nikdo si na nic nestěžoval, nikdo za sebe nemusel nést zodpovědnost. Děti srkali do jeslí, babiček a dědečků měli na každém prostu deset a děcka vyhodili ráno před barák a večer je zavolali domů. A prý že se máme zkusit vžít do jejich situace a pochopit, že byla jiná doba a že všechno není tak snadné, jak to dneska z naší strany na první pohled vypadá a blá, blá, blá. No tak jasně!
A věřím, že takto bych mohla pokračovat ještě dlouho (každý si doplní dle svých zkušeností). Prarodiče, to je prostě strašná pakáž! Všechno dělají špatně, všechno kazí, všechno komplikují, nic nechápou , furt jen kritizují… Bylo by lepší, kdyby vůbec nebyli…
Teda vlastně ne! Musí být! Když nejsou, tak nemá kdo hlídat a rodiče si nemůžou vůbec odpočinout a žít! Musí hlídat, ale mají hlídat podle nějakých pravidel! Ale zas ne moc přísných, protože už nemáme středověk ani jejich zvrhlou dobu, kdy plácnout dítě po zadku byla norma!
A vůbec mají mít prostě pro rodiče pochopení a nechtít od nich pochopení, protože… Ehm… Jejda, nevyznívá vám to teď takhle z odstupu nějak divně? Mě totiž docela jo! Že by to nebylo až tak černobílé? Že by všechny ty problémy byly možná někde jinde? Ale ne… myslíte? To snad… No… možná?
