Článek
Prázdniny už jsou za dveřmi, a to je ideální čas na výlety s dětmi, na které po zbytek roku není tolik času ani energie. Rad, tipů a doporučení, jak se na výletech s našimi potomky chovat, aby naše cesty byly bezpečné, zajímavé a přínosné, je všude hromada a článků na tohle téma se každoročně vyrojí tolik, že podle mě nemá smysl omílat znova dokola staré známé rady typu „nikdy nehlídejte děti ve více lidech, protože si každý myslí, že hlídá ten druhý“ nebo „kruh a rukávky vašemu dítěti bezpečí u vody rozhodně nezajistí“. Takové připomínky (a desítky dalších od odsuzování skákání do neznámé vody, po doporučení stran nošení helmy nejen na kolech) máme všichni zaryté hluboko pod kůží. A proto jsem se rozhodla vzít to v mém dnešním článku trochu z jiné strany a sepsat několik tipů a postřehů, které mě k výletům s dětmi, na základě mých kariérních zkušeností, napadají (a pokud někoho napadnou nějaké další, moc ráda si je v komentářích přečtu).
Je to spíš takové zamyšlení nad tím, jak některé rodinné výlety probíhají a proč to je, nebo spíše není, tak docela správně (a jak by to mohlo být lepší). Možná byste se totiž divili, co my učitelky všechno o výletech, které se svými dětmi podnikáte, víme a co všechno si na toto téma od dětí ve školce či na prvním stupni vyslechneme (o tom, co vykládají ty starší, raději ani nechci přemýšlet). A to se ani nemusíme ptát, pokud by nás chtěl někdo osočit z vyslýchání nevinných dětí a pídění se po šťavnatých drbech. Ony se na nás ty stížnosti, pochvaly a připomínky od našich (vašich) nejmenších sypou tak nějak samy od sebe… A někdy mi vážně přijde líto, že u toho ty rodiče, kteří se plácají po ramenech, jak jsou v plánování a realizaci výletů skvělí, nejsou přítomni a nemůžou tyhle dětské „recenze“ slyšet. Možná by docela zírali. Tak snad alespoň takhle se mi podaří předat jim pár užitečných tipů…
1) Výlet o kterém spolu s dětmi nemluvíte, jakoby nebyl.
Můj úplně první a věřím, že pro mnohé rodiče snad i zdánlivě hloupý a zbytečný postřeh, se týká toho, jak zajistit, aby nebyl sebenákladnější a sebezajímavější výlet pro vás i pro vaše děti jen zbytečnou ztrátou času. To klíčové kouzlo kupodivu není v plánování, ani v ochotě obětovat mu co nejvíce energie a peněz z rodinného rozpočtu… Je v komunikaci a v tom, že polovina úspěchu všech výletů s dětmi tkví v tom, zda v nich vy sami dokážete aktivně probudit nejen nadšení z navštíveného místa, ale i touhu si daný zážitek zapamatovat. A to se nejlépe dělá tak, že si s dětmi (před výletem, během něj i po něm) nonstop povídáte o všem, co právě zažíváte (zažijete, nebo jste zažili) a dáváte jim tyto události do toho správného, poutavého kontextu, který jejich zážitek ještě prohloubí (např. malá „strašidelná“ pověst o hradě, který jste právě navštívili, nebo aktivní „dětské“ komentáře v zoo typu: „podívej, támhle je malá opička, jako ve tvém oblíbeném seriálu a tady vedle se koupe hroch a ani nemá plavky, ha, ha“ udělají divy). Pak můžete prožít neopakovatelné dobrodružství (na které budou vaše ratolesti roky vzpomínat) prakticky kdekoliv a skoro zadarmo. Klidně i jen na prosté vycházce lesem, nebo při návštěvě vesnického koupaliště.
Že je to samozřejmé a jinak se výlety s dětmi ani nedají dělat? No, kéž by to samozřejmé a běžné bylo, ale bohužel není. A vím to bohužel zcela jistě, protože vás nejspíš překvapí (a i mě to svého času překvapilo), jak často se v práci setkávám s tím, že děti mi vyprávějí, že byly s rodiči na výletě, ale když se jich zeptám kde (nebo na jakoukoliv jinou doplňující otázku), nedokážou mi odpovědět. A to tu nemluvíme o výletě, který proběhl několik týdnů zpátky, nebo cílil na nějaké místo se složitým, nezapamatovatelným názvem. Řeč je o úplně normálních, jednoduchých, nekomplikovaných výletech za tuzemskými památkami, do aquaparků nebo zoo. Zkrátka ty úplně elementární výletní cíle, které známe všichni a všichni je svým dětem dopřáváme, a přesto mnohé z nich po jejich absolvování absolutně netuší, kde byly, proč tam byly, ani co přesně tam vlastně dělaly či měly dělat. A jak by také mohly, když jim to rodiče prostě neřeknou a vůbec s nimi během výletu nemluví (snad kromě čistě praktických otázek typu „chceš zmrzlinu“ nebo pokynů "jdi támhle skákat na trampolíně a nech mě v klidu najíst"). Že je to celé úplně na hlavu a nechápete proč ani jak přesně takové výlety v rodinách probíhají? Tak to vítejte do klubu, taky je mi to záhadou. Ale děje se to a bohužel až příliš často…
2) Peníze až na první místě - ano, i ne. Zrovna u výletů s dětmi to vždy platit nemusí.
Dost možná trochu kontroverzní bod, zvláště v dnešní době, kdy je rodičům neustále vtloukáno do hlavy, že děti stojí strašné peníze a že téměř všechny běžné rodiny v naší zemi kvůli tomu živoří a žijí na hraně chudoby (ehm, ehm). Ale věřte mi, v otázce výletů s dětmi není finanční situace ani zdaleka tak dramatická (nemluvě o tom, že prázdniny jsou jen jednou do roka a tak se dají nějaké peníze určené na výlety spořit průběžně). Nebo takhle… Pokud chcete svým potomkům dopřát nějaký výjimečný, exkluzivní či luxusní zážitek, typu největší Aquapark v zemi, celodenní „all inclusive“ pobyt v zábavním parku nebo veškeré prohlídkové okruhy na Karlštejně, pak ano. Na to (nemalé) peníze potřebovat budete, ALE vedle těchto „top“ míst existuje i nekonečná řada výletů, které vás nebudou stát téměř nic, nebo jen naprosté minimum. Stačí jen slevit ze svých nároků, umět dělat kompromisy nebo si dát tu práci a pohlídat si různé slevové a reklamní akce, festivaly bez vstupného či dny otevřených dveří. Pak vás může vstup prakticky kamkoliv (od hradu až po zoo) stát maximálně symbolickou částku (a to ani nemluvím o výletních cílech, které jsou zdarma tak nějak permanentně, jako např. různé přírodní stezky, mini-zoo v přírodě nebo historické zóny).
A ano, je mi jasné, že teď se objeví řada odpůrců, kteří začnou vykřikovat něco o tom, že s dětmi se za málo peněz nedá jít prakticky nikam, protože když už děti někde jsou, tak chtějí tohle a támhleto, a když jim to všechno koupíte, tak je z pár desítek korun na vstupné najednou několik stovek, ne-li tisíc. A koupit jim to musíte, protože to chtějí a jsou to děti a když jim to nekoupíte tak budou vyvádět a… A víte co vám na tohle řeknu? Ne, nemusíte jim to koupit. Fakt ne. A ony to i jako děti mohou úplně v klidu pochopit a přijmout, stačí jen jednat s nimi na rovinu, vysvětlit jim situaci a dohodnout se na kompromisu (něco jako „upeču ti hranolky doma za zlomek ceny a za peníze, které bychom za ně tady ve stánku dali si raději koupíme nějaký suvenýr“). A pokud to nejsou batolata, extrémní rozmazlení sobci nebo skleníkové květinky vychovávané v bublině daleko od reality (takže netuší, že nejste milionáři), žádné tucty nesmyslů a zbytečností jim kupovat nemusíte. Stačí jedna věc a zbytek nahradit zážitky, v čemž vám hraje do karet hlavně to, že se staršími dětmi už se domluvíte v pohodě a pozornost těch mladších se dá zase rychle a snadno odvést jinam (ano, klidně i daleko od stánku se zmrzlinou nebo předraženými hračkami z Číny). A pokud vám to i tak přijde nereálné a nemožné… Pak se na mě nezlobte, ale máte se svými dětmi a jejich výchovou daleko větší problém, než to, že nemáte peníze na výlety.
3) Všechny výlety mohu být super, bohužel ale ne pro každého.
Další poměrně rozšířený nešvar, který činí z výletů s dětmi zbytečné utrpení pro všechny zúčastněné (včetně externích turistů). Ano, hádáte správně. Jde o povýšené (nebo neinformované) ignorování potřeb a zájmů dětí na úkor těch rodičovských (v horším případě na úkor jakéhosi společenského tlaku, že „kulturní lidé musí své děti brát na hrady a zámky“, nebo „je krásně, tak se prostě jezdí k vodě a basta“). A i když ani tento tip není žádný přelomový objev, ale běžná a logická věc, kterou mnohé rodiny ani nenapadne zpochybnit, každý rok se ve výletních destinacích najdou tisíce dětí, které by byly raději kdekoliv jinde, jen ne tam (a když říkám „kdekoliv“ myslím tím vážně „kdekoliv“, protože existuje např. jen málo míst, které by si přirozeně tiché, nesportovní a nepříliš společenské dítě nezvolilo k pobytu raději, než je např. aréna plná trampolín a dalších dětí). A dávají to samozřejmě všem kolem sebe patřičně a hlasitě najevo…
A ne, nemluvím tu jen o těch „provařených“ miminech a batolatech na prohlídkách hradů a zámků, které dokážou návštěvu jakékoliv památky proměnit v očistec, během nějž začne i ten nejmírumilovnější milovník historie přemýšlet o tom, zda v tomto konkrétním hradě nepotřebují zazdít do stěn ještě nějaké to škvrně navíc. To už je jen špička ledovce složeného z lidské sobeckosti a bezohlednosti. Mluvím i o „méně zjevných“ přehmatech, kdy mají rodiče pocit, že pro své děti dělají to nejlepší, když je vezmou např. do galerie, nebo někam na turistický výšlap a přitom ignorují jejich skutečné zájmy, které směřují např. k virtuální realitě, nebo interaktivnímu muzeu (které je mohou obohatit zrovnatak, ne-li více). Pokud tedy samozřejmě jejich děti nějaké zájmy a preference mají, protože uznávám, že vymyslet výlet pro dítě, kterého baví jen hraní na mobilu a jinak se akorát klackuje a okázale nudí, není žádný med (ale kdo za to může, že to dítě je takové, že?). Přesto, nebo právě proto apeluji na všechny rodiče, aby předem zvážili, zda jejich děti opravdu baví to, co baví (v dětství bavilo) je a jestli by neudělali líp, kdyby svým potomkům více naslouchali, než vyhodí z okna peníze a z kalendáře svůj vzácný čas na výlet, ze kterého přijedou všichni akorát frustrovaní a psychicky vyčerpaní. Protože znáte to, „Když to srovnám s tím výletem na Kokořín…“
4) Dětská hřiště jsou vynález hodný Nobelovy ceny, ale máte je všude.
Další bod možná na první pohled působí, jako popření toho předešlého, ale není tomu tak, neboť je třeba pochopitelně rozlišovat mezi tím, co dítě skutečně chce a co chce zrovna teď, protože je to něco, co zná (a nám se nechce ho motivovat k prozkoumání něčeho jiného a nového). Týká se totiž toho, co mi osobně nesmírně pije krev kdykoliv, kdy se ocitnu na nějakém zajímavém místě (např. zoologické zahrady a farmy, interaktivní muzea a prostory využívající rozšířenou realitu nebo dětem na míru upravené prohlídkové okruhy památek či různé speciální stezky a procházkové okruhy), které má přítomným dětem hodně co nabídnout… A nenabízí. Tedy nabízí, ale oni to ignorují. A proč? No protože místo toho, aby přítomná škvrňata dané prostory a atrakce pořádně vytěžila a užila si vše, co jim nabízejí… Trčí na stereotypním, nezajímavém a všude naprosto stejném dětském hřišti, na trampolíně nebo v dětském koutku. Grrr!!!
A já se pokaždé ptám… Proč?! Proč se jejich rodiče vůbec obtěžují vodit je na takto zajímavá, propracovaná (a ano, mnohdy finančně nákladná) místa, když jim pak dovolí plýtvat časem i možnostmi na něčem, co můžou mít denně zadarmo před panelákem? A jak říkám, není to o tom, že „děti to mají rády, tak proč je odtamtud tahat a nutit je dělat něco, co nechtějí“. Ano, já vím, že to mají rády a že jen málokteré dnešní dítě je tak zvídavé a akční, aby chtělo zkusit něco nového samo od sebe! To je zákon evoluce. Malé děti jsou často nedůvěřivé a mají vrozené zábrany zkoušet něco nového a neznámého, protože nové a neznámé může být nebezpečné. Od toho jsme tu ale my rodiče, abychom je vzali za ruku a řekli jim „neboj se, jsem tady a je to bezpečné, pojď to zkusit, uvidíš, že se ti to bude líbit, a když ne, tak na písek můžeš přece odejít vždycky“. Věřte, že mnohdy tak málo skutečně stačí a vy pak ani nebudete vědět, jak své dítě z toho báječného místa, kterého se prvně bálo a stranilo, dostat pryč… Jen chtít investovat čas a energii a ukázat jim všechny krásy a taje navštíveného místa (a ne místo toho jen sedět u piva, nebo zákusku v nejbližším občerstvení a nechat děti bezcílně šplhat po prolejzačkách jako stádo ztracených opiček).
Takže… Co říci závěrem? Snad jen, že doufám, že vám mé tipy a postřehy k něčemu byly (když nic jiného, tak k pobavení a zakroucením hlavou nad tím, jak někdo také může pojmout "výlet s dětmi") a že budu jedině ráda, když mi svůj názor napíšete do komentářů. Jinak vám všem přeji šťastnou a bezpečnou cestu ať už vezmete své děti kamkoliv a doufám, že vaše výlety budou jen a jen příjemné. Užijte si je, dávejte na sebe pozor a hlavně… Myslete na to, že ty okamžiky, které s dětmi během prázdnin prožijete, vám nejen nikdy nikdo nevezme, ale hlavně už se nikdy nebudou opakovat. Proto si nekažte náladu maličkostmi a pokud to jen trochu jde, hoďte starosti za hlavu a nenechte malichernosti, aby vám pokazili den. Nejde přeci jen o to mít tu nejhezčí, nejzajímavější, nejluxusnější a nejexotičtější fotku na Instagram. Jde hlavně o to být spolu jako rodina…
Zdroj obrázku: https://pixabay.com/
