Článek
Českou Výměnu manželek sleduji již od jejího začátku, a přestože nejde o můj nejoblíbenější pořad, kterého bych se každý týden nemohla dočkat a mnohé epizody dokoukávám až zpětně a s notným časovým odstupem (často dokonce „jen“ jako kulisu k nějaké jiné domácí práci), myslím, že jde o zajímavou sondu do českých domácností, která rozhodně stojí za pozornost. A když ne pokaždé, tak alespoň čas od času pro zpestření a jako ideální způsob, jak alespoň skrze televizní obrazovku a na krátký okamžik opustit svou sociální bublinu, která mnohým z nás negativně ovlivňuje schopnost objektivního vnímání okolního světa.
Nicméně ještě nikdy jsem neměla potřebu vyjadřovat se veřejně k některé konkrétní epizodě a zbytečně se kvůli ní rozčilovat. K čemu by to také bylo, že? Až naprosto pochopitelné rozhořčení autorky tohoto trefného článku nad posledním odvysílaným dílem, mě přimělo své stanovisko přehodnotit a napsat svůj vlastní text týkající se této show. Nebo přesněji řečeno jedné konkrétní věci, která mi na tomto pořadu, respektive na jeho přijetí širokou diváckou veřejností, vadí. A to už prakticky od prvního dílu a bohužel se stoupající tendencí, protože mám pocit, že je to čím dál tím horší… Řeč je o tom, jaká spousta diváků (a někdy i těch, kteří na oko tvrdí, že „by se na podobnou blbost nikdy nekoukali“, ale přitom mají naprosto dokonalý přehled o obsahu každé epizody) má jasno v tom, že jde buď o zcela zinscenovanou show, která nemá s realitou nic společného, nebo že jde přinejmenším o naprosté extrémy, které jsou produkcí pečlivě vybírané a předkládané divákům tak, aby vzbudily co největší ohlas. A to je, nezlobte se na mě, obojí hrozná hloupost. A co hůř, není to hloupost neškodná a nepodstatná, která vlastně nemá žádnou váhu. Tahle hloupost je nebezpečná, nebo minimálně riziková a to zdaleka ne jen pro ty, kteří mají s celým pořadem něco společného. Začněme ale popořádku.
Jedou podle scénáře a kdokoliv, kdo si myslí opak, je ovce, co jim skočila na špek!
Tohle tvrzení se opakuje prakticky pod každým článkem týkajícím se Výměny manželek a kromě toho, že má dokazovat nedozírnou inteligenční převahu jeho autora, je to taky naprostý nesmysl. Ostatně jako většina konspiračních teorií, které vznikají a šíří se z úplně stejného důvodu jako tento výrok-aby si jím někdo pořádně pohonil ego a dokázal (především sám sobě), že je lepší, chytřejší, informovanější, protřelejší a celkově lepší, než ostatní. Ale to je téma na jiný článek, takže se spíše pojďme podívat na to, proč jde o tak pitomou hlášku. Tak předně, ten pořad se natáčí cca osm hodin denně deset dní v kuse,a a to nejen s vyměněnými manželkami a jejich partnery, ale i s jejich (často malými) dětmi, dalšími členy rodiny, přáteli, sousedy, kolegy a spoustou dalších osob. Mít pro každého (včetně batolat) detailní (a nádavkem ještě dostatečně uvěřitelný a dramatický) scénář a nutit je podle něj jet (včetně opakování nepovedených záběrů, záseků, přeřeků a dalších karambolů, které by jinak byly v pořadu pochopitelně vidět), to by neukočíroval ani Steven Spielberg. Natož jeden kameraman, jeden režisér a jedna další síla (což je, pokud se nepletu celý tým, který do rodin dojíždí).
A i když to samozřejmě neznamená, že na účastníky není během natáčení vyvíjen žádný tlak, některé události nejsou „uměle“ vyhrocené a není nikomu z partnerů či dětí nic podsouváno (např. skrz návodné otázky či události), „jedou podle scénáře“ opravdu vypadá jinak. Věřte mi, vím to ze spolehlivého zdroje, který se pořadu účastnil. Vše, nebo skoro vše, co vidíte na obrazovce se v těch rodinách opravdu děje a v téměř nezměněné podobě by se to u nich doma mohlo stát kdykoliv, ať už by u toho kamery byly, nebo ne. Nebo si snad někdo z vás opravdu myslí, že například bordel v některých rodinách, nebo zubožený vzhled některých účastníků daný jejich nezdravým životním stylem (čti „hulením jak fabrika a chlastáním první ligy“) je dílem maskérů a rekvizitářů? Asi těžko, že? A tím se dostáváme k druhému častému argumentu, proč že nemá Výměna manželek žádnou výpovědní hodnotu a sledovat ji je šílenství.
Vybírají tam jen samé exoty a extrémní případy a snaží se tvářit, že je to běžné! Fuj!
Nu a tohle je asi ještě horší stanovisko než to předešlé. V tom minulém jde alespoň o tu touhu být jedním z „vyvolených“, co prohlédli šarádu „slavných a mocných“ a nenechali se zmanipulovat (a i když i ta může být v určité podobně nebezpečná, většinou jde jen o jakousi kompenzační pomůcku pro frustrované lidi). Tvrzení, že to, co vidíme na obrazovce sice je (téměř zcela) reálné, ale jde o okrajový jev, kterým se není třeba zabývat ani trápit, to je úplně jiný level ignorace a zaslepenosti. Level, který mě jako někoho, kdo denně pracuje s lidmi, a především s dětmi, opravdu děsí a za který by si jeho autoři zasloužili pořádnou facku od života. On to totiž, až na naprosté výjimky typu „mačkáš mi hada“ žádný nedostižný extrém, není. Naopak.
Mnohdy je to naprostý standard, ve kterém vyrůstá řada dětí ze střední třídy (nejen) a který můžeme kolem sebe vidět prakticky denně. Na hřišti, v obchodě, v práci, ve škole… Všude! Jen ho mnozí nemají příležitost rozpoznat, protože, jak už jsem psala, žijí ve své sociální bublině, pro níž jsou takové osoby opravdu „exotickou podívanou“. Takoví lidé za hranice své bubliny nevidí (a nemají zájem či odvahu vidět), a proto se jim zdá, že „tohle se přece nemůže nikdo doopravdy dít“. Věřte mi… Může! Jen ne u vás a ve vašem bezprostředním sociálním okolí. Ale všude kolem se to dít může a to je sakra průšvih, protože právě tihle „bublináři“ jsou bohužel ještě ta lepší varianta. Statistiky v kombinaci se sledovaností pořadu totiž jasně naznačují, že je tu ještě jedna horší skupina, než jsou ti, co nemají možnost být svědkem podobných událostí a tak je považují za „mýty“. Čísla jasně říkají, že velká část těch, kteří jsou schopní dění na obrazovce odsoudit jako „extrém“ v podobném prostředí sama žije a vychovává své děti a vůbec, ale vůbec si to neuvědomuje!
Čímž se konečně dostáváme k důvodu, proč tento článek píšu a proč mi výše zmíněné názory tak moc vadí. Ono totiž ne, že je to celé nahrané. Nebo, že jde o pečlivě vybíraná kontroverzní individua na okraji společnosti. Ne… TAKHLE to v mnoha českých rodinách opravdu vypadá. TAKOVÉTO podmínky v nich panují. TAKHLE se k sobě chovají partneři a TAKHLE se také čeští rodiče chovají ke svým (vlastním i nevlastním) dětem. Ne všichni samozřejmě. Ale mnozí. A to, že to takové množství lidí popírá je vlastně daleko horší a smutnější, než to, že to tak opravdu je a ten pořad nám to ukazuje! Ono to konec konců je často vidět i u samotných vyměněných rodin! Nebo mi netvrďte, že jsem jediná, co si pomalu u každého druhého dílu ťuká na čelo a vykřikuje něco o tom, že si ty „ženské nevidí do huby“, když v náhradní rodině kritizují to, co mají (někdy dokonce ještě v daleko horší podobě) samy doma. Nejčastěji jsou to školní děti a puberťáci závislí na tabletech či telefonech, nebo batolata a předškoláci, kteří se vztekají a dělají scény. Jindy jde o nepořádek, nebo o špatnou (neexistující) komunikaci mezi partnery… A tak dále a tak dále. To všechno je schopná jedna manželka kritizovat u té druhé, zatímco ta druhá se u ní doma potýká s tím samým a jak jinak… opět to kritizuje. Taková hlava 22, jen s pořádnou porcí másla, kterou na ní mají obě dvě, ale vůbec to netuší. Protože „vlastní p.dy nesmrdí“, že?
Dokonce mám občas dojem, že to produkce dělá naschvál a zatímco ve starších řadách proti sobě záměrně stavěla co nejrozdílnější rodiny a těžila drama z jejich odlišnosti a konfliktů, v novějších řadách naopak (až na výjimky typu gay páry nebo slavné osobnosti) vybírá rodiny, které si jsou co nejpodobnější. Jako by vyloženě čekala na to, až jim to dojde a systémem nastaveného zrcadla si uvědomí, co všechno dělají špatně a co by mohly dělat lépe. Někdy to vyjde, někdy ne… U diváků to ale zjevně nevychází skoro nikdy, protože podle komentářů a diskuzí to vypadá, že jen naprosté minimum si z toho pořadu něco bere a je schopné si uvědomit (a připustit), že to, co dělají ti lidi v telce a kvůli čemu vypadají jako pitomci, dělají oni doma taky (a nejspíš tak tudíž vypadají také). A to je prostě špatně. Ne to, že se někdo nechce poučit z nějaké „hloupé“ reality-show v televizi, ale to, že si tolik lidí odmítá přiznat své chyby a nedostatky. A ano, jelikož mám k tomuto tématu blízko, jde mi opět hlavně o výchovu dětí a zázemí, které by jim měly jejich rodiče doma poskytnou.
Místo toho ale v pořadu vídám děti zanedbané, odstrčené, přehlcené luxusem ale citově strádající… Děti, kterým rodiče nedokáží říct „ne“, a tím je totálně ničí, nebo naopak ty, na které jenom křičí (někdy je i bijí) a lásku jim najevo nedají nikdy, což vede k jejich narušenému vývoji. A nevidím to bohužel jen v televizi. Vidím to i kolem sebe… Takže na rovinu… Sakra lidi, tohle fakt není extrém! To nejsou pečlivě vybírané toxické a nefunkční pseudo-rodinky, které mohou na obrazovce udělat drama a tím vydělat televizi prachy! To jsou děti se kterými se ve své praxi já i mnozí mí kolegové denně setkáváme a díky Výměně manželek mnohdy lépe chápeme, kde se vlastně berou a z čeho pocházejí jak ony samy, tak jejich problémy. Nezavírejme před tím oči! Nelžeme si do kapsy, že to je jen nahraná show v televizi, nebo jeden případ z milionu! A nelynčujme novu za to, že nám to ukazuje. Jistě, pro ty děti, na které se na obrazovce díváme, není dobré, že o jejich utrpení ví najednou celá republika (včetně jejich blízkých a např. spolužáků). Že je jejich vlastní rodiče prodávají za pár tisícovek a minut slávy… Ale v obecné rovině je dobře, že to lidé, kteří sami děti nemají, mají je odrostlé, žijí od nich i od vnoučat daleko, nebo prostě nechtějí poznat realitu, vidí.
A přesně to jsem chtěla tímto textem říct. Že všechno, co nám, jako společnosti, pomůže pochopit, kde se berou dnešní problémové a nevyrovnané děti, pro které nemáme dostatek psychologů, logopedů, terapeutů ani psychiatrů, je potřeba brát vážně. I kdyby to byla jen pitomá show v telce. A ne to shazovat a zesměšňovat. A už vůbec ne vnímat jako prvoplánovou lež, ve které jde jen o prachy. Jasně, ono tam o ty prachy jde. A rozhodně v první řadě! Ale má to i další rozměr, protože ony ty děti na antidepresivech a mladiství na invalidním důchodu pro sociální fobii nepadají z nebe. Rodí se v porodnicích a vyrůstají často v běžně působících rodinách, protože téměř žádná z rodin z Výměny manželek, není před natáčením pořadu brána jako problémová. Na to si dávají autoři sakra pozor, aby se nedostali do křížku s OSPODdem. Nejsou to rodiny, které mají problémy se sociálkou. Ani takové, na které si stěžují sousedé. Kdepak!
Jsou to normální běžné rodiny, jakých máte kolem sebe na vesnicích i ve městech tisíce a ani to nevíte. Dokud vám je neukážou v televizi a vy je lehkomyslně neoznačíte za produkt scénáristy, nebo extrémní případ. A další den s nimi klidně zase vyrazíte na stejné hřiště, nebo do stejné školky. A budete se na ně usmívat a zdravit je, protože netušíte, co se děje za zavřenými dveřmi. Výměna manželek nás za ty dveře bere. Tak ji za to buďme alespoň trochu vděční a přiměřeně jí věřme. Někdy si to vážně zaslouží…
