Článek
Neděle, 4. 6. 2023
Shrnutí, závěr
Rodina, kamarádi, kolegové… Tento druh vztahu je zcela jiný. Sem tam se vídám s jedním dítětem z Klokánku, kde jsem v covidu krátce pracovala. Jsou tam určité podobnosti. Na jednu stranu se člověk sám sebe ptá, co vlastně dostává a jestli to vůbec má zapotřebí. Od nich tam jednoznačně je určitá míra vypočítavosti, pragmatismu – že se to prostě vyplatí… Jeden má do koho hustit, druhému kupuju sladkosti, kosmetiku. Co já získávám, se od běžných vztahů taky liší. Někdy to bývá náročné. Obrovská nálož, kterou pak dlouho rozdýchávám. Zároveň příležitost, mnohdy až nutnost. Říkat ne, například. Třeba se to konečně naučím. Držet si hranice, aby mě úplně nesežrali. Poslouchat věci, které jsou pro ně normální, a pro mě bizár. Atd., apod., je toho hodně. Jistě z kategorie psycho, přesto to člověku – nejspíš, snad – něco dává.
Co na srdci, to na jazyku, a hlavně žádnou lež, říkal mi tuhle Daniel. Upřímně, narovinu, i když to někdy je drsné. Tak tedy… Na jednu stranu mi tohle vůbec nepřísluší, na druhou – musím text nějak ukončit. Už se to všechno opakuje, to by byl projekt nekonečný. Kdo dočte až sem, může si udělat svůj vlastní –; můj dojem je zhruba tento:
Daniel Spálený je aktuálně bezdomovec, alkoholik a silný kuřák; bývalý sportovec a kuchař. Výrazná osobnost s vysokým intelektem, velkým rozhledem, bohatou slovní zásobou. S traumaty z dětství, která si „léčí“ alkoholem. Výrazné zaměření dovnitř – filozofické/existenciální rozbory sebe sama i světa okolo. Z mého pohledu někdy zajímavé, jindy už je to příliš… Výkyvy nálad – od euforie po depresi. Změny názorů, přání, potřeb. Z extrému do extrému. Jeden den lidi nesnáší, druhý mu chybí.
Za sebou úspěšnou, – v tom věku a profesi poměrně výjimečnou – kariéru. Pak zase pády – pracovně, zdravotně, sociálně; tragédie v rámci rodiny. Nyní: práce přes známé, bydlení provizorní, sprcha po charitách, společnost bezdomovců.
Asi by potřeboval skutečnou terapeutku, s odborným vzděláním a praxí. Nebo někoho blízkého, s kým by si rozuměl a mohl popovídat. Řešit ten alkoholismus, což nejspíš znamená napořád abstinovat. Práci raději stálou než nárazovou. Ideálně legální – se všemi odvody a placenou dovolenou. A taky – to možná v první řadě – normální bydlení s pračkou, koupelnou a možností vařit, jako to běžně lidi mají.
Je toho hodně, určitě nejde řešit vše najednou. Třeba by se to dalo i v rámci sociálních služeb? S někým kvalifikovaným postupně plánovat (a realizovat) jednotlivé kroky. Nebo to aspoň zkusit.
Ten potenciál tam určitě je. Jenom ho nepromarnit. Nezbývá než držet palce.
Tak Dane, hodně štěstí!
Lucie Vránová (*1989)
Autorka je germanistka, která se živí všelijak. V rámci sociálních služeb působila jen na pozici asistentky, a to bez kurzu. Tomu se do budoucna nebrání, zatím ho ale nemá. Názory, které tu prezentuje, vychází z jejích dojmů a pocitů – tak, jak to plynulo při práci na tomto projektu, který si s klientem vymysleli. Nejde o žádné odborné stanovisko; autorka v oblasti sociální práce odbornicí není. Lucie Vránová je umělecký pseudonym.
Autorka děkuje:
Danovi Spálenému – za skvělý nápad, spolupráci, realizaci. Za jeho upřímnost, otevřenost, důvěru.
Kolegům, kteří tu okrajově vystupují. Pokud se jim to donese, věří a doufá, že to pochopí. Moc by si to přála.
Organizaci, ve které pracovala. Tam to začalo, tam vzniknul ten nápad.
Z důvodu ochrany osobních údajů byla jména změněna.
P.S.: S Danem jsme stále v kontaktu, občas volá. Mám dojem, že se u něho moc nezměnilo. – Únor 2024
