Článek
Sobota, 3. 6. 2023
Pláž super; všechno ostatní hrůza, tak jsem se rozhodla utéct. Naštěstí mě šéfová vzala. Právě se tedy zabydluju v Německu, kde strávím sezónu. Místo té, která nevyšla na Malorce. Musím si koupit fén. Jen vstoupím do Karstadtu, volá – Daniel Spálený.
„No konečně,“ houkne namísto pozdravu. „Mně to tam nikdy nezvonilo?“ mylně se domnívám, že jsem ten týden ve Španělsku neměla signál. Internet dobře nefungoval. – Prý mi teď vůbec nevolal, říká Dan. Tak co se rozčiluje?!
„Já jsem si uvědomil, že už nechci bejt sám,“ hlásí svůj objev posledních dní. „Sám bych se zbláznil,“ dodává. – Zásadní obrat, před týdnem tvrdil pravý opak. V úvahu přicházel sex; vztah v žádném případě. Tak to měl dobu, slyšela jsem to mnohokrát.
Aniž by to víc rozváděl, – přes spoustu zbytečností, jak je pro něho typické –, pomalu přejde k další novince. Je to zas na hodinu –; naštěstí mluví převážně on, tak můžu předstírat, že si prohlížím zboží. Dostal nabídku na práci pomocného kuchaře v Hiltonu. Hlavního kuchaře pro svůj zdravotní handicap dělat nemůže, tohle by zvládl. Chvíli si navzájem vysvětlujeme, co je Hilton; přitom to oba víme. To by měl skvělé! Ovšem – pokud nebudou žádat výpis z rejstříku trestů… K tomu mu kdosi zdarma přenechá profesionální kuchařské nože s dřevěnou rukojetí, která je – z nějakého důvodu – výborná. Dobře se mu to sešlo, zjevně se blýská na lepší časy. Nebo to aspoň tak vypadá.
Říká, že hodně utrácel. Před pár dny slavil narozeniny – dodatečně mu nepopřeju, nějak mi dneska jde na nervy –; tak pozval známé. Alkohol tekl proudem. Kamarád, který má Dana jako své páté dítě, který mu dává zálohu, kdykoli potřebuje, po něm pak taky chce vyúčtování. Podrobný přehled výdajů. Teď mu prý – kromě jiného – vyčetl i tu oslavu. „Život je krátkej, musíme si ho užívat,“ je náhle plný optimismu. „Nechci jen šetřit a furt jíst gothaj.“
Pak se zas shazuje, což je klasika: Stále se podivuje nad tím, jak se s ním někdo, kdo má vysokou školu/je vývojář čipů [nebo cokoli ,,na úrovni“], vůbec může bavit. S ním, který v životě neodeslal žádný e-mail a notebook používal jenom na porno. Současně tvrdí, že s takovými lidmi si – oproti bezďákům – mnohem líp popovídá. ,,To jsou ty paradoxy, to tvoje EKG.“ Dále mu – jako pokaždé – říkám, že to nemusí přece tak zdůrazňovat. Ale ani si až tak moc fandit, dodám vzápětí sama pro sebe.
Fén mám vybraný dávno, chci si ho koupit a jít. S Danem je to však strašlivě na dlouho; kdyby to trochu zkrátil, může být za deset minut zkrámováno. Mluví a mluví, takže mu do toho musím vpadnout. Ukončit trochu násilím. Taky typické, už jsem docela zvyklá.
„A ber mně telefony,“ žádá na rozloučenou. Zvláštně oprásklým tónem, jako když vám opravdu dobrý kamarád bez ptaní hrábne do talíře. Co si o sobě myslí? Tak blízcí si opravdu nejsme. Nejspíš mě to má něco naučit. „Zvednu to, když se to bude hodit,“ odpovím bez váhání.
