Článek
Pláži nepřálo počasí; naštěstí bydlím hned vedle kina, tak jsem šla aspoň tam. Na film Die Camino Therapie. To bude nostalgie, v Santiagu de Compostela jsem kdysi před lety byla na Erasmu.
Na ten si nakonec pomalu ani nevzpomenu, z filmu jsem ale nadšená. Zvlášť v závěru sice poněkud přeslazený, realita by jistě tak hladce neprobíhala, zároveň je však velmi inspirativní. Hraný; vychází ale ze skutečných událostí. Víc než film samotný mě oslovil právě ten nápad. Z textu na konci před titulky jasně vyplývá, že toto v Německu uplatňují. Prý to i celkem funguje: úspěšnost 60%. Více než každý druhý. Teenager, který by jinak skončil v kriminále.
Existuje tam organizace školící budoucí průvodce. Dospělé lidi, kteří ty mladé provázejí. Musí mít motivaci, nesoudit, věřit. Navázat vztah. Na několikaměsíční pěší túru, pouť do Santiaga de Compostela, vyráží po dvou. Mentor dostává svého svěřence, zběžně se seznamují v rámci příprav. S dospívajícími, kteří to v životě neměli jednoduché. Táta v kriminále, máma prostitutka, dětství po ústavech. Opakovaná trestná činnost, u soudu bývají jako doma. I když původně za nic nemohou - jen měli smůlu -, jsou tito mladiství dneska tak problémoví, že by šli sedět. Přestože ještě nejsou plnoletí.
Jako alternativu nabízí ona německá neziskovka již zmiňovanou túru. Terapii chůzí, kdy je ten dotyčný pod dohledem. Cestou má přemýšlet, jak dál naloží se životem. Vedle bolesti nohou a celkového nekomfortu (bágl, počasí, nocležny pro turisty) musí přijmout (a dodržovat) několik dalších pravidel (mobil jen v neděli 30 minut, denně zápisky do sešitu). Za to je zodpovědný právě ten mentor. Hlavní hrdina filmu dopadne dobře - po návratu ze Santiaga definitivně opustí trestnou činnost. Začne se živit tím, co ho vždy bavilo a v čem byl dobrý: kuchařina, rap.
Zajímalo by mě, jestli něco takového máme i u nás a pokud ne, tak bychom rozhodně měli mít. Rozjet takový projekt, založit neziskovku. Místo Svatojakubské pouti klidně jít Stezku Českem. S dětmi, které by jinak skončily ve vězení.
Kromě scén drsných, kdy jí kluk ujede stopem, nebo vykrade ubytovnu, nabízí film taky pasáže idylické. U těch člověka napadá, že by skutečnost byla náročnější. Film je to každopádně zajímavý. Jak slibuje ostatně i slogan na plakátu: dává naději. Přesně tu děti s pohnutým osudem potřebují, tak jim ji pojďme dát. Prostě ten nápad od Němců převzít. Až si v Německu vydělám na byt, hlásím se jako průvodkyně.
Zdroj: Die Camino Therapie (Yann Samuell), Inselkino Amrum, 18. 7. 2026
