Bizár na talíři: kachní embryo, sýr s živými larvami a páchnoucí sledi

Pojďme si představit tři pokrmy z různých koutů světa, které v nás mohou vyvolat širokou škálu reakcí a pocitů. Konzumace těchto delikates může být pro spoustu jedinců nepředstavitelná či neetická, pro obyvatele tamní kultury je běžnou součástí každodenního života a jiní lidé vysloveně dychtí přesně po takových exotických kulinářských specialitách, které berou jako výzvu.

Balut je nevšední, ale cenově dostupný pokrm, který lze ochutnat nejen na Filipínách, ale v celé jihovýchodní Asii. Jde o uvařené vejce s kachním (případně slepičím) embryem, které je prý považováno za afrodiziakum a ceněné je rovněž pro vysoký obsah vápníku.

Celý proces přípravy balutu začíná výběrem kvalitních vajec, která se následně udržují dva až tři týdny v teple. Embryo je po této době dostatečně vyvinuté, ale přesto stále křehké. Pro zdravotní nezávadnost je důležité nepodcenit dobu tepelné úpravy. Po inkubaci by se vejce ve vodě mělo vařit po dobu 20 až 30 minut.

A jak se balut konzumuje? Lžičkou přímo ze skořápky. Po odloupnutí horní části skořápky v širším místě narazíte na blánu, tu musíte porušit a poté vysrknout tekutou plodovou vodu, která údajně chutná jako vývar. Vejce se pro zvýraznění chuti dochucuje solí, chilli, zázvorem, česnekem, octem nebo sójovou omáčkou. Chutná prý jako normální vejce, jen má masitější chuť. Těžkost pozření může spočívat ve skutečnosti, že po rozloupnutí skořápky máte tu čest s miniaturkou kachňátka včetně očí, zobáčku i pařátků. Představa konzumace něčeho takového je sama o sobě hodně bizarní.

Další netradiční lahůdkou je druh sýra ze Sardínie, který je úmyslně infikován larvami sýrohlodky drobné tak, že v horní části sýra se vyřízne otvor, do kterého se nalije mléko. Když mléko zkysne, přiláká mouchy a ty nakladou vajíčka, ze kterých se následně vylíhnou červi. Sýr ve vysokém stádiu rozkladu se konzumuje s živými larvami, které jsou dlouhé až 8 mm, mají průhlednou až bílou barvu a mohou vyskočit do výšky až 15 cm.

Casu Marzu je často označován jako nejnebezpečnější sýr na světě a pokud je v příliš vysoké fázi rozkladu, může být toxický. Obecně je prý považován za bezpečný, netrpíte-li alergií na larvy sýrohlodky a jíte jej, dokud jsou larvy živé. Místní si tento sýr mažou na tenký křupavý chléb a každé sousto zapíjí douškem vína.

Třetím a posledním netradičním pokrmem, o kterém budu psát, je mimořádně zapáchající jídlo v konzervě vyrobené zkvašením rybího masa. Tento pokrm vznikl náhodou. Okolo roku 1500 země totiž zažívala válečné časy a používání soli bylo kvůli vysoké ceně omezené. Začalo se používat méně soli a tím začal proces kvašení.

Příprava zapáchajícího pokrmu je následující. Sledi se v dubnu nebo květnu vyloví, nejprve se naloží do silnějšího solného roztoku, který z nich vytáhne veškerou krev a po zbavení hlav a vnitřností se naloží do sudů se slabším solným roztokem. Zde ryby odpočívají 8 až 10 týdnů. Dochází ke kvašení, při kterém se díky enzymům a bakteriím tvoří například velmi zapáchající kyselina propionová, máselná či octová, které smrdí podobně jako sirovodík. Po 8 až 10 týdnech v sudech je páchnoucí pokrm napěchovaný do konzerv.

Surströmming se běžně konzumuje s tenkým chlebem, bramborami a cibulí. Aby se konzumenti vyhnuli okamžitému zápachu, někdy praktikují fígl, kterým je otevření konzervy pod vodou.

Zajímavostí je, že některé letecké společnosti přepravu tohoto pokrmu zakazují. Důvod je prostý. Jde o obavu z možnosti protržení konzerv a velmi intenzivního zápachu.

Pokud někdy ochutnáte některou ze zmíněných pochoutek, pravděpodobně budete mít postaráno o nevšední gastronomický zážitek, na který hned tak nezapomenete. Nebo jste už některý z těchto pokrmů ochutnali? Jaké to bylo?

Zdroje: