Článek
V tomto článku nechci řešit estetickou stránku obézních dětí. Mnohem důležitější je to, že následkem obezity mohou přijít zdravotní potíže a troufám si tvrdit, že to určitě nechce žádný rodič. V následujícím textu se nepozastavuji ani tak nad oplácanými dětmi, jako nad těmi velmi obézními, kterých je mi opravdu líto a vždy si říkám, jak to rodiče mohli nechat zajít tak daleko. Vždyť špatnými stravovacími návyky zvyšují riziko vážných zdravotních problémů.
Rodiče obézních dětí rozhodně nechci odsuzovat, ale je mi z toho vážně smutno, protože kromě kil navíc jsou to děti jako všechny ostatní. Často by chtěly s ostatními hrát třeba na honěnou, ale kila navíc jim v tom brání, pohyb se pro ně stal obtížnějším, brzy se zadýchají a jiným dětem zkrátka nestačí. S jednou takovou holčičkou ve školkovém věku si naše děti hrávají na hřišti.
Můžete namítnout, že ne vždy je na vině rodič. Dítě může mít třeba nějaký zdravotní problém, ale stejně si myslím, že půjde o minimum takových případů. Podle mě je obezita většinou spojena se špatnými stravovacími návyky a v tomto případě by měl přijít včasný zásah ze strany rodičů. Včasným zásahem je myšleno zdravé stravování, a pokud na to rodiče nestačí sami, neměli by se stydět vyhledat odborníka.
Nárůst obézních dětí v České republice za poslední roky je minimálně k zamyšlení a dle článku na webu Seznam Zprávy má problémy s nadbytečnými kily více než čtvrtina dětí.
Apetit některých dětí je třeba brzdit
Je mi jasné, že většina rodičů to s dětmi myslí dobře a dělá první poslední, aby byly šťastné. Proto jim také dopřávají vše, po čem touží, ať už jde o věci nebo různé dobrůtky. Děláme ale dobře, pokud dětem k jídlu servírujeme vše, o co si řeknou? Nemyslím si…
Když nad tím přemýšlím, mě v dětství rodiče příliš nebrzdili a byla jsem právě tím dítětem, které je stále při chuti. Doma bylo vždy k dispozici něco sladkého ke kávě, kterou si rodiče dávali po příchodu z práce. Tu sladkost jsem si s nimi často dávala také já a později jsem dokonce na neodolatelné dobrůtky chodila tajně. Ačkoliv jsem nikdy nebyla obézní, časem na mně bylo poznat, že mi chutná, a abych řekla pravdu, bojuji s tím dodnes. Miluji dobré jídlo a sama sebe musím krotit, aby moje váha nevystoupala do úplně nežádoucích výšin.
Dva extrémy
Na jedné straně znám rodiče, kteří jsou nešťastní, protože se svému potomkovi jen tak něčím nezavděčí a mají problém do dítěte za celý den vůbec něco dostat. Paní učitelka ve školce si stěžuje, že Kubíček školkové jídlo ani neochutnal a že už je bezradná. Z čeho roste dítě, které nejí? A má vůbec dostatek živin?
Druhým případem jsou děti, které v jídle nestačíte brzdit. Stláskají, na co přijdou, a možná i na figuře to začne být vidět. Myslím si, že dětí, které mohou sníst, co chtějí, a přitom nepřiberou, není mnoho.
Každé dítě je jiné
Mám dvě děti ve věku 5 a 8 let. Mladší syn jí normálně, nepřejídá se, nemá přehnané chutě, řekla bych, že jí docela vyváženě a od všeho něco.
Starší dcera to má jinak a asi je v tom trochu po mně. Miluje sladké a bohužel neví, kdy má dost. Když dostane mikulášský balíček od babiček, nejraději by ho snědla celý na posezení a proto jí ho trochu musíme dávkovat. A to víte, že se to nesetkává s pochopením, protože je to její čokoláda a je nefér, aby o jejích věcech rozhodovali rodiče. V tomto jsme ale striktní. Nemůže sníst ke svačince čtvrt kila čokolády. Prostě ne! Pokud jsme na nějaké oslavě s výborným a nezdravým občerstvením, přivírám obě oči. Však to není každý den.
Naše děti nejsou ani oplácané, natož obézní. Jsou tak akorát, což potvrzuje i dětská lékařka.
Pryč se zásobou sladkostí
Nejsme cukr-free ani jiná free domácnost, co se týká potravin. Snažíme se jíst s rozumem, naštěstí nemáme nařízena žádná dietní opatření, ale přesto se snažím chystat vyvážené jídlo. V jídelníčku našich dětí nechybí ovoce, zelenina, maso, pečivo, přílohy. Jíme vše a přiznávám, že občas bez výčitek dopřejeme i nějakou tu sladkost. Míru ale hlídáme a košík s železnou zásobou sladkostí a chipsů doma raději vůbec nemáme. Stejně tak nekupujeme sladké limonády ani sirupy. Myslím si, že ke každodennímu pití stačí voda a můžeme tak minimalizovat riziko vzniku zubních kazů.
Dítě není popelnice
Přesto, že je na mě dcera někdy naštvaná, protože jí nechci dopřát nějakou čokoládu navíc, jsem odhodlaná být neoblomná. Srovnám se s tím, protože nechci, aby moje děti v budoucnu přišly s výčitkami a vinily mě za to, že jsem do nich nacpala tuny nezdravého jídla a ony teď kvůli tomu řeší například kardiovaskulární onemocnění, cukrovku nebo potíže s pohybovým aparátem.
Naučme děti, aby se nevysmívali ostatním
Okrajově zmíním i to, že obézní děti mohou být bohužel také terčem posměchu. Není to hezké, ale zejména některé školní děti umí být zlé, často řeší viditelnější rozdíly a třeba se začnou vysmívat a vymýšlet nelichotivé přezdívky. Určitě to není nic příjemného a v kůži tohoto dítěte byste rozhodně být nechtěli.
Proto svým dětem kladu na srdce, aby nikdy neřešili, jak vypadají ostatní a už vůbec se jim nevysmívali. Každý je nějaký, můžeme si o tom popovídat doma, ale tím to končí.
Buďme, prosím, zodpovědní. Mysleme na to, že pravidelné zařazení sladkých nápojů, sladkostí, smažených jídel a jiných nezdravých dobrot se nám v budoucnu může vymstít. Ve chvílích, kdy dítěti místo jablka nabídnete čokoládu nebo hranolky, bude možná spokojené, ale věřte, že v budoucnu vám nepoděkuje.
