Článek
Když jsem po letech vyrazila do divadla, zdobily mě krásné šaty. Žila jsem totiž v tom, že pro podobné příležitosti je slavnostní oblečení jakýmsi (ne)psaným pravidlem. Omyl. V šatech jsem si onen večer připadala tak trochu jako mimozemšťan.
Dnes se preferuje pohodlí
Muži i ženy popíjející sklenku prosecca v divadelní vinárně byli na rozdíl ode mě oblečeni mnohem ležérněji. U mužského osazenstva jsem zahlédla džíny, polokošile i tenisky, u něžnějšího pohlaví nechyběly kalhoty ani svetry. Samozřejmě se našlo dost návštěvníků v oblecích i krásných róbách, ale trend byl očividný.
Z toho, co mám vypozorováno, jsem si jistá, že lidé dnes mnohem více upřednostňují pohodlí než to, aby vypadali trochu k světu, jak se k návštěvě divadla sluší a patří. Těžko mít někomu za zlé, že se necítí dobře v princeznovských šatech nebo pěkném obleku.
Doprovod v mikině?
Přemýšlela jsem nad tím, jak bych se postavila k situaci, kterou zažila autorka článku, na který reaguji. Pokud jste článek nečetli, ve zkratce vás uvedu do obrazu, který mi malinko připomíná film Román pro ženy. Jasně, mám na mysli scénu Vašuta a Stašové v divadle. Určitě si vybavíte Pažouta, který přišel ve vytahaném svetru na představení Naši furianti.
Ale k věci.
MamYnka v práci získala volné lístky do divadla a k ní se přidal ještě její kolega. Ve chvíli, kdy se setkali před divadlem, nevěřila vlastním očím – oblékl si džíny a mikinu, načež dostal na vybranou.
Když ve svém outfitu vypadá jako hastroš, žena v šatech s ním do divadla rozhodně nepůjde. Jednoduché - buď půjde ona nebo on. Kolega vyklidil pole jako správný gentleman a MamYnka si to v divadle užila bez něj.
Byla bych shovívavější
Já autorce docela rozumím, ale s mojí povahou bych byla určitě shovívavější. Sama bych se také oblékla společensky, a ačkoliv jsem nikdy nebyla v situaci, kdy bych se za někoho měla stydět, protože se oblékl nevhodně, myslím si, že bych se zachovala následovně.
Poznámku k oblečení bych si možná neodpustila, ale snažila bych se ji hodit alespoň do vtipu. A to i přesto, že by se mi chtělo brečet. Rozhodně bych ale nikomu neupírala kulturní zážitek, když už jsou na něj koupené lístky. To mi přijde jako velká škoda.
Navíc, každý je zodpovědný sám za sebe, tak ať si oblékne kdo chce, co chce a pro mě za mě, ať klidně vypadá jako hastroš. Vždyť je jen na něm, jestli si udělá dobrou nebo špatnou vizitku. Nemám snad pravdu?
