„Chyba je vždy na obou stranách. U manželky a její matky,“ dozvěděla jsem se

Sedím v pizzerii s kamarádkou a povídáme si u večeře a dvojky dobrého vína. Aniž bych se zaměřovala na rozhovory ostatních návštěvníků, nejde přeslechnout, jak mladý muž u vedlejšího stolu barvitě líčí svým kamarádům, jak se před nedávnem rozvedl. A naše povídání s kamarádkou brzy přerušuje výrok, díky kterému na chvíli zůstáváme obě jako opařené.

Trochu nás to zarazilo, trochu pobavilo. Ale nemyslíte si, že je to trochu silné tvrzení? Jen tak mimochodem, podle vědců prý bývá nejčastějšími důvody rozvodů nedostatek oddanosti, nevěra, časté hádky, svatba v příliš mladém věku a finanční problémy. Vliv tchyně a manželky v této statistice nenacházím, ale to je jedno.

Mám pocit, že muž je asi úplný beránek, který za nic nemůže. Minimálně si to myslí. Je vážně možné, že by za vše zlé, co se dělo ve vztahu, mohla jen žena? Pardon, žena a její matka? Ne, tak tohle mi rozhodně nepřijde férové. Rozvedený muž se pasoval do role oběti, ale své chyby nevidí. Nebo je vážně nemá?

Ne, jasně, že nejsem naivní. Chápu, že rozvedený muž se pravděpodobně snažil jen o odlehčení situace, ale víte, co se říká – na každém šprochu pravdy trochu. A tak jsem popustila uzdu fantazii a začala jsem si představovat, jak asi v jeho očích mohla vypadat role manželky a tchyně, když tohle duo viní za krach manželství.

Jako první osobu zodpovědnou za rozvod si rozebereme manželku z možného pohledu muže. Ten si ji vzal buď proto, že ho uhnala nebo proto, že jim spolu bylo dobře. Počítejme spíše s druhou variantou. Zažívali spolu nádherné chvíle, užívali si, byli jako dvě hrdličky, jenže jakmile odezněla prvotní zamilovanost s motýlky v břiše, pohádka pomalu, ale jistě skončila.

Mladý pár se se začal hádat. Manželka začala být náročná, pořád něco chtěla a muže to obtěžovalo. Možná začala pít nebo ztloustla a navíc neměla pochopení pro manželovo nekonečné sledování sportovních přenosů. Problémů ve vztazích bychom našli nespočet a všechny by mohly být důvodem k okamžitému ukončení vztahu či manželství, pokud by nebyla vůle postavit se jim čelem.

Protože náš mladý rozvedený muž z rozvodu obvinil také tchyni, pojďme si posvítit i na ni. Ano, o tchyních kolují různé nelichotivé vtípky a mýty, ale já si o nich myslím své. Nicméně připusťme, že manželčina maminka ve vztahu figurovala jako generální ředitelka rozdávající rady, aniž by se jí o to někdo prosil. Všechno věděla nejlépe, neostýchala se to říct a pořád se do všeho motala. Jaktože dokázala tak dokonale rozpoznat chyby u druhých? Asi proto, že sama žádné nemá nebo si to alespoň ráda myslí. No řekněte sami, kdo by tohle v kombinaci s náročnou manželkou vydržel? Náš rozvedený muž ne.

A nakonec zde máme manžela. Toho chudáka, který přijde z práce, chce si jen na chvíli sednout, ale místo klidu doma najde dítě s nudlí u nosu a ženu, která věčně něco chce. A pokud je na návštěvě zrovna i tchyně, je to ta poslední kapka a rozvodové papíry jsou brzy na stole. Nebo je to jinak a za krach vztahu může i muž? Vždyť podobné příčiny k rozpadu vztahu, které jsme shledali u manželky a tchyně, bychom našli i u manžela.

Jsem přesvědčená o tom, že výrok mladého a rozvedeného muže rozhodně neplatí jako univerzální pravda. Souhlasím s tím, že vina je vždy na obou stranách, ale rozhodně ne tam, kde ji hledal muž. Ruku na srdce, jak často ve vztazích ukazujeme prstem na druhé místo toho, abychom přiznali svůj podíl viny? Ano, sama vím, že přiznat svou vinu je mnohdy těžké, ale neměli bychom ji házet na druhé.

Moje vlastní zkušenost mě utvrzuje v tom, že vztahy jsou o vzájemném respektu a ten musí být na všech stranách. Co se týká tchyně, přiznávám, že mám v tomto ohledu neuvěřitelné štěstí. Moje tchyně je skvělá. Nerozdává žádné nevyžádané rady, když přijde na návštěvu, donese koláče a dokonce se nabídne, že pohlídá děti. Máte to podobně?