Článek
Černobílý displej a gumová tlačítka
Na svůj první mobilní telefon jsem si počkala až do 15 let. Našla jsem ho pod vánočním stromečkem a byla jsem nejšťastnější bytost na světě. Oproti prvním mobilním telefonům byl můj nový mobil menší, měl anténku, gumová tlačítka a jeho vrcholnými funkcemi bylo psaní textových zpráv a pár jednoduchých her na malém černobílém displeji. Když jsme chtěli cool vyzváněcí tón (většinou skladba oblíbené kapely), pořídili jsme si ho prostřednictvím zpoplatněné smsky. Vzpomínám si také na to, že vyzváněcí tón bylo možné zapsat notovým zápisem, který byl sice zdarma, ovšem nebyl nekonečný.
Chytré telefony
Kdyby mi tehdy někdo řekl, že telefony se za několik let zvětší víc než kdy dřív, budou mít barevný displej a ovládat se už nebude gumovými tlačítky, nýbrž dotykem, nevěřila bych. S rozvojem chytrých mobilních telefonů se otevřely nové, doposud nevídané možnosti, za které jsem vděčná.
Vše je pohodlnější. Papírový kalendář nahradil kalendář v mobilu, který můžeme sdílet, s kým chceme, a díky tomu můžeme lépe plánovat náš čas. Konkrétně se sdíleným kalendářem v mobilu jsem se ale sžila teprve nedávno a stále si zvykám. V tomto ohledu jsem konzervativní a co není na papíře, pro mě jako by nebylo.
Internet v mobilu už není nic neobvyklého a velmi oceňuji, že i papírové mapy jsou již minulostí. Mapy v mobilu mě zachránily mockrát, když jsem někde bloudila, a vím, že většinou se na ně můžu spolehnout. Cokoliv potřebujeme najít, s internetem v mobilu to máme jako na dlani.
Hledáme, co nepotřebujeme
V konečném důsledku však do mobilu jen tupě zíráme. Mnohdy odemykáme mobilní obrazovku jen tak ze zvyku a reálně vlastně nepotřebujeme nic hledat. Z nesporných výhod se tak pomalu stává závislost. Přijde vám to přehnané? Mně ani ne.
Musím zmínit, že tento článek je pouze malým zamyšlením o nadužívání mobilních telefonů. Nechci moralizovat, ani se do nikoho navážet. Sama si moc dobře uvědomuji, že na mobilu trávím spoustu času, který bych mohla využít efektivněji.
Nalijme si čistého vína. Většina času stráveného zíráním do telefonu vážně není efektivně využitá. Je to naopak ztráta času, která nic nepřináší. Ačkoliv si to uvědomuji, po mobilu z vypěstovaného zvyku stejně opakovaně sahám. Navíc nejsem ztělesněním pevné vůle, kdy bych si řekla: „Mobilu si prostě přestanu všímat. Tečka.“
Partneři u večeře koukají do mobilu, rodiče si nevšímají dětí
Z následujících dvou situací spojených s nadužíváním mobilů je mi doopravdy smutno.
- Partneři si spolu vyšli na večeři do restaurace. Objednají si jídlo a pití, vezmou si telefon a než servírka donese jídlo, od telefonu se ani jeden neodtrhne. Zvláštní doba, nad kterou bychom se asi měli zamyslet. Neodcizujeme se? S kým že jsme si to vlastně vyrazili na večeři? Vypadá to, že s mobilem a partner je až na druhé koleji. Neměli bychom se od mobilu odtrhnout alespoň v těchto situacích? Co takhle místo prázdného civění do mobilu pěkná slova nebo třeba pohlazení?
- Rodiče jsou s dětmi na hřišti, dítě jim něco povídá, ale reakce se nedočká. Rodiče totiž zrovna mají svou mobilní chvilku, která je možná zároveň útěkem z reality. Stalo se mi, že jsem byla s dvouletou dcerou na hřišti, přišel pětiletý kluk a dceři škodil strkáním a házením písku do obličeje. Maminku to netrápilo, protože měla sklopené oči k mobilu. O chování syna nevěděla. Ten dostal zpětnou vazbu ode mě a ve finále jsem byla já ta špatná.
V těchto situacích se snažím po mobilu nesahat. Myslím si, že společně strávený čas je mnohem cennější a od doby, kdy jsem byla svědkem těchto situací (stále je občas vnímám, ale už mě tolik nepřekvapují), si to uvědomuji o to více. Tím ale netvrdím, že jsem lepší člověk. Občas, ale na chviličku, nakouknu do mobilu i na dětském hřišti.
Odhoďme mobily, když je zrovna nepotřebujeme
Screen time statistiky, na které jsem se podívala v mobilu, jsou tristní. V součtu jde o hodiny strávené zbytečným koukáním na obrazovku a vím, že to potřebuji změnit. Mým plánem jsou malé krůčky, které mě dovedou k cíli. A cílem je méně stráveného času s mobilem, kdy to není nutné.
- Nastavím si denní časový limit aplikací a webů, které navštěvuji nejčastěji. Myslím si, že by mohl být o polovinu kratší než je v současnosti.
- Místo koukání do mobilu zkusím jít dělat něco užitečnějšího.
- Omezím notifikace. Znáte to (a nebo taky ne). Slyšíte notifikaci, podíváte se, při té příležitosti si zascrollujete na sociálních sítích a půlhodina je fuč.
- Mobil možná začnu nechávat v jiné místnosti.
- Zvažuji, že bych také vyzkoušela jeden den v týdnu bez mobilu, počítače a tabletu.
Také si uvědomujete nadměrné koukání do mobilu a štve vás to? Pokud ano, co takhle zkusit podobně jako já nastolit nějaké kroky ke zlepšení, které by vám mohly vyhovovat?
Nenechávejme si ukrást společný čas strávený s našimi blízkými díky přehnanému a bezvýznamnému zírání do mobilu.
