Dva měsíce prázdnin jsou zbytečné. Dětem by bohatě stačil jeden

Dva měsíce volna byly zavedeny už v roce 1787, aby děti mohly pomáhat rodičům na polích. Jenže tahle doba je už dávno pryč. Co dělají děti dnes? Když to trochu přeženu – v rukou místo vidlí drží mobily nebo courají po nákupácích. Ano, některé občas potkávám i na hřišti, ale i tak mám pocit, že dvouměsíční prázdniny jsou přežitkem.

Mimochodem, letošních 65 dnů volna představuje opravdu dlouhý výpadek ze školního režimu. Letní prázdniny mohou včetně víkendů trvat i 67 dnů, ale ty nejkratší „jen“ 62 dnů. A i když si často říkáme, že si děti přeci zaslouží odpočinek, je otázkou, jestli se za tak dlouhou dobu skutečně zregenerují nebo spíš zleniví a ztratí návyk na režim. Když se pak v září vrátí do lavic, máme pocit, že se jim všechno vykouřilo z hlavy. A to i přesto, že jsme se s nimi občas snažili alespoň něco procvičovat.

Rodiče si navíc jen málokdy mohou dovolit vzít volno na celé prázdniny, a děti tak pendlují mezi tábory, příměstskými programy nebo babičkami – pokud ovšem nějaké mají. A pokud ty babičky zrovna nechodí do práce. Letní prázdniny tak nejsou pro všechny radostí. Pro mnoho rodin znamenají spíš stres i logistické manévry. A protože tábory něco stojí, často s sebou nesou i výrazné finanční náklady, které si ne každý může dovolit.

Možná je čas položit si otázku k zamyšlení.

Ale nemyslete si, že se na léto netěším. Těším – a hodně! Po deseti hektických měsících mi konečně odpadne spousta každodenních povinností. Čeká nás rodinná dovolená u moře a chvíle, kdy budeme spolu – bez ranního shonu, psaní úkolů a běhání po zájmových kroužcích.

Jenže to moře času si kvůli omezenému počtu dovolené užijeme naplno jen pár týdnů. A co potom? Práce, hlídání, tábory, přehazování dětí mezi babičkami a tiché povzdechnutí, že léto je sice na jedné straně krásné, ale také možná až zbytečně dlouhé.

Co si o tom myslíte vy? Uvítali byste zejména s mladšími dětmi kratší letní prázdniny, nebo je právě těch 65 dnů to poslední, co bychom jim měli brát?