Článek
Proboha, co jsi to za matku?
Říkáte si právě, že matka, která pustí dětem písničky, ve kterých občas zazní peprnější slůvko, je nezodpovědná, ne-li špatná? Je-li vaše odpověď ano, rovnou to uvedu na pravou míru a pokusím se vás vyvést z omylu. Zároveň vás na tomto místě upozorním, že následující text píšu se špetkou nadsázky a také by tak měl být brán.
Vězte, že ačkoliv zcela jistě nejsem dokonalá (a kdo je?), v kruhu naší rodiny je sprostá mluva před dětmi tabu. Snažíme se mluvit slušně, ale dobrovolně přiznávám, že mírnější sprosté slůvko občas přesto ulítne. Vždyť jsme jen lidi.
Děti v dnešní době sprostým slovům přesto neuniknou. Leda byste je snad drželi mimo kolektiv. Dcera už v první třídě sepisovala se spolužákem Seznam sprostých slov, starší děti včetně křehkých dívek na hřištích mluví jak dlaždiči a nezajímá je, že vedle nich sedí na pískovišti malé, ale vnímavé děti, které „pečou“ bábovičky nebo staví hrad.
Někdy jsem opravdu překvapená, jakým slovníkem dnešní mládež disponuje a následně šokovaná, že takové hrůzy doma z pusy vypustí moje děti. O zevlení na mobilech, sledováním kdovíjakých sprosťáren a odhazování odpadků u dětských houpaček přesto, že o pět metrů dál je umístěn odpadkový koš, ani nemluvím. Rodiče těchto dětí o tom nejspíš nemají ani tušení. To jsem ale trochu odbočila.
Ne! Teď, prosím, neusínej!
Pokud jste rodiče, možná je vám tato nežádoucí situace velmi dobře známá. Vracíte se autem domů, už je podvečer a vy jste si vědomi toho, že pokud děti na zadním sedadle zrovna teď usnou, večer máte o zábavu postaráno, protože když dojedete domů, nejraději byste své ratolesti uložili a sami šli také zalehnout do postele. Jenže vaši miláčci jsou vyspinkaní do růžova a váš spánek absolutně nepřipadá v úvahu. Užijete (nebo přežijete?) si pěkný večer s dětmi a počkáte až se znovu unaví a jsou schopné usnout.
Když už se do této nemilé situace dostaneme, děti usnou většinou hodinu před půlnocí. A víte, co je zvláštní? Čím později večer usnou, tím dřív ráno vstanou. Někdy nečekají ani do rána a přijdou do postele k rodičům už v průběhu noci. Jsou to zlatíčka.
Jak jsme na ně vyzráli?
Zrovna nedávno se nám stalo, že jsme se vraceli z dětského zábavního parku domů ve večerních hodinách a rovnou jsme počítali s tím, že děti po celém dni o tropických teplotách v autě chtě nechtě usnou. Cesta bez provozu by trvala něco přes hodinu, ale protože po cestě byly kolony i autonehoda, domů jsme se dostali až za dvě hodiny.
Ze začátku cesty jsem děti obdarovala svačinkou, která je na chvíli udržela v bdělosti. Další část cesty jsme si povídali a pak jsme poslouchali písničky, při kterých jsme si zároveň prozpěvovali. Stále zbývala hodina cesty a děti začínaly mít nepřítomný pohled, který mívají vždy před tím, než to v autě zalomí. Ačkoliv je to nežádoucí situace, byli jsme s ní smíření. Záhy ale bylo vše jinak, děti najednou ožily.
A jak se to povedlo? V rádiu zrovna hrála písnička, ve které se zpívalo: „Tak se nezlob, že jsem takovej vůl“. S neuvěřitelným dětským smíchem přišla nová vlna energie. Únava byla jako mávnutím kouzelného proutku minulostí, ještě si ale vyslechly song s textem: „…ve škole andílek, teď trochu de**lek“.
Pokud by děti sprostá slova slyšely denně, tato metoda by nejspíš nefungovala. Z kolektivu už je bohužel znají, ale slyšet je a se zpěvákem si je moci zazpívat, to pro ně bylo něco neskutečného.
Jsme rádi, že tentokrát děti neusnuly, i když způsob udržení v bdělosti, jakkoliv je úspěch zaručen, vám možná přijde zvláštní. Nebo snad ne? Děti moc dobře ví, že to byla sranda, která skončila hned po zaparkování u domu. Sprostě mluvit nesmí, ale v tomto případě jsme žádný trest v podobě nějakých zákazů neudělovali.
Na tom, že zakázané ovoce chutná nejvíce, je obrovský kus moudrosti, ale abych řekla pravdu, nepředpokládám, že bych svým dětem právě toto ovoce servírovala často.
