Narození dítěte se musí zapít. Přes to nejede vlak

Narazila jsem na článek, díky kterému jsem se ve vzpomínkách vrátila o pár let zpátky. Do doby narození našich dětí, k němuž neodmyslitelně patřilo svolání zapíječky, které se účastnil manžel s několika kamarády, zatímco já jsem se na oddělení šestinedělí zotavovala po porodu.

Zapíječka je tradice, která by se neměla podcenit. Říká se, že se pije na zdraví dítěte a je pravdou, že tento zvyk je v Česku hluboce zakořeněný. Novopečení tatínkové mají jedinečnou příležitost vyhodit si z kopýtka a já nevidím jediný důvod, proč jim to upírat. Vždyť narození dítěte nezažíváme denně.

Na úvod bych chtěla říct, že stejně jako autor článku, na který reaguji, nemám ani já příliš kladný vztah k alkoholu. Ačkoliv jsem tolerantní, rozhodně nepodporuji alkoholismus, pravidelné opíjení do němoty je mi odporné, a za alkoholismus považuji i potřebu každodenního popíjení v malém množství. Sama jsem se nikdy neopila. Kvůli zdravotním problémům jsem ani nemohla, ale je pravda, že v kolektivu milujícím alkohol jsem byla tak trochu za exota. Na druhé straně nemám nic proti tomu, když novopečený tatínek uspořádá zapíječku s kamarády, aby s nimi oslavil narození potomka s pocitem, že dítě díky tomu bude zdravé jako řípa.

Důležité je ale zmínit fakta, bez nichž bych asi tak tolerantní nebyla. Předtím, než manžel vyrazil za poporodní oslavou, mi byl skvělou oporou u porodu, ale také v průběhu celého těhotenství. Postaral se o spoustu věcí, když nás dcera zaskočila svým předčasným příchodem na svět. Měla by to být samozřejmost? Asi ano, ale vím, že ne všude to takhle funguje, a o to více si takové zodpovědnosti vážím.

Na tomto místě budu trošku vzpomínat, abych shrnula pěkné období zrození dvou nových životů a také různá pojetí zapíječek, díky kterým se děti možná těší tak dobrému zdraví. Nebojte se, detailů vás ušetřím, ale přesto, příběh okolo narození první dcery je delší než narození mladšího syna.

Dcera se měla narodit do nového, většího a již zabydleného bytu, ze kterého jsem plánovala odjet i do porodnice. Ale znáte to, člověk míní, život mění. Pamatuji si vše, jako by se to stalo dnes.

Bylo úterý a já jsem ve starém bytě balila poslední věci do krabic, protože další den měli přijet stěhováci, aby převezli nábytek do nového bytu. V průběhu balení mi tři týdny před termínem porodu praskla voda. Vyrazila jsem do porodnice, kde si mě už nechali a dcera byla za třicet hodin na světě. Manžel nás během krátké doby musel stihnout přestěhovat, dorazit k porodu, nachystat vše potřebné pro náš příchod domů, sestavit veškerý nábytek včetně dětské postýlky, a do tohoto chaosu stihl ještě svolat kamarády na zapíječku, která se konala v našem novém bytě mezi krabicemi a rozloženým nábytkem. Uznejte sami! Není právě tohle výkon hodný superhrdiny? Svolání kamarádů mělo i praktickou stránku. Pomohli se složením několika kusů nábytku, což se hodilo.

Synovi, kterého jsem čekala o tři roky později, se u mě líbilo tak dlouho, že jsme s lékařkou termín porodu musely naplánovat. Když už se mu samotnému ven nechtělo, užila jsem si alespoň možnost výběru konkrétního dne porodu. Vybrala jsem den na Tři krále, který bude dobře zapamatovatelný a budeme moct říkat, že syn je vlastně takový náš král. Vzhledem k lepšímu plánování nás nic nezaskočilo, druhý porod byl rychlovka a i zapíječka díky tomu mohla proběhnout trochu plánovaně a ve větším stylu.

Je dobře, že tradiční zapíječka neleží na bedrech ženy, která má už tak dost svých starostí s kojením, hormonální bouří a nevyspáním. Kdyby k tomu ještě měla povinnost zapíjet dítě, bylo by to nezvladatelné. Manžel se toho rád chopil a absolvoval dvě zapíječky v průběhu tří let, což není nic tak hrozného. Další dítě neplánujeme ani náhodou či nehodou, takže zapíječkám, které by se neměly podceňovat, u nás odzvonilo.

Zapíjení narození dítěte mi nepřijde jako hloupá tradice, ale každý to má jinak a neodsuzovala bych ani jednu stranu. Ať si každý, dle své kreativity, oslaví příchod dítěte, jak uzná za vhodné. Jako žena a matka dvou dětí si upřímně nedokážu představit, jak by mi manžel mohl být nápomocný, nešel-li by jeden večer zapít děti. Vždyť přítomnost tatínků přes noc a mimo návštěvní hodiny nemocnice obvykle neumožňují. Nadstandardní pokoje tehdy praskaly ve švech a mnohem důležitější pro mě byla podpora po návratu domů. Zapíječka v době pobytu dítěte a ženy po porodu v nemocnici je přeci naprosto ideální.

Ale víte, co by mi vadilo? Kdyby muž utíkal do hospody každý den po mém návratu a celkově by mi nebyl oporou. Naštěstí to takhle nemáme. Za vše, co pro nás manžel dělá, si malou večerní párty s kamarády při příležitosti narození dětí rozhodně zasloužil a já jsem ráda, že to v obou případech stihl předtím, než jsem se s dětmi vrátila z porodnice.