Článek
Promiňte mi ten výraz zchlastává v úvodu článku. Dlouho jsem hledal jiný a mírnější, jako je opijí se nebo požívá alkohol, ale popřel bych tím svůj pohled. Stejně tak dopředu upozorňuji na to, že se v žádném případě v tomto textu nesnažím účelně zalíbit ženám. Jejich pohled na věc navíc neznám.
Téma zapíjení dětí se mě, aniž bych věděl s jistotou proč, silně dotýká. Možná je to kvůli mému ne tak kladnému postoji k alkoholu jako takovému. Možná za to může moje žena, která nám porodila dvě děti a já měl tu možnost vidět, jak trpí. A to nejen během porodu. Ale už pěknou řádku měsíců před ním. A do jisté míry je to těžké dodnes, přestože už naše děti batolata dávno nejsou.
Můj krátký exkurz do alkoholového mládí
Alkohol jsem pil do svých asi pětadvaceti let. Nešlo se mu vyhnout. Byl všude. A pokud jsem chtěl zapadnout, musel jsem ho konzumovat také. Nebudu pokrytec a přiznám, že jsem ho měl jeden čas v mladickém věku vážně i rád. Jenže jak jsem stárnul, postupně přestával hrát alkohol v mém životě důležitou roli. To i díky drobným zdravotním potížím. Začalo mi být najednou divné, proč by se mělo všechno zapíjet. Jako bychom si bez piva, vína a panáků nedokázali užít ani jeden okamžik života. Navíc když zmíním A, je třeba říct i to B. V mém případě po té skvělé zábavě (A) přicházel pravidelně druhý den psychický propad nálady, náznak deprese, a pak samozřejmě i fyzické nevolnosti (B). Někdy trvalo i několik dní, než jsem se dal zpátky dohromady.
Muži slavící s alkoholem v ruce.
Kontrast mezi mužem a ženou
A teď zpátky k té radostné události, kterou narození dítěte rozhodně je. Jde o něco něžného, neuchopitelného, co rozpláče i sebevětšího tvrďáka. Kdo zažil, ví. Kdo ne, věřte tomu, že se to nedá ani představit. Jde o okamžik, který si říká o to, abychom zůstali přítomní, střízliví. Po celou tu dobu.
Jenže častá realita? Pokud muž se ženou v porodnici nezůstává i přes noc, což je velmi ojedinělé, jeho první kroky často vedou právě do hospody. Zapít tento radostný okamžik. Zatímco jeho žena po celé té námaze odpočívá v porodnici a možná se pere se vším možným, co příchod dítěte přináší. A nemyslete si. Někdy je toho těžkého opravdu hodně. Nepřestávající bolest, osamělost, obavy z budoucnosti, jizvy po císaři, problémy s kojením, zdravotní komplikace u dítěte, deprese, psychické strádání. Mohl bych pokračovat.
Jsem si vědom toho, že se mnou někteří (dokonce možná i ženy) nebudete souhlasit a budete tvrdit, že slavit narození dítěte zapíjením je krásná tradice, která k životu prostě patří. Já si zase rád nechám vysvětlit, co je krásného na tom, když přijde druhý den po porodu otec do práce a sotva se drží na nohou, zatímco jeho žena si prožívá těžké chvíle. S lidmi opačného názoru dokáži souhlasit jen v tom, že narození dítěte si oslavu zaslouží. Ale bez toho zapíjení. A věřím tomu, že jako lidstvo jsme tak kreativní, že forem oslavy, které by byly příjemné pro oba rodiče, najdeme celou řadu.
