Článek
Zkreslená představa?
Myslím si, že reálně ve společnosti není mnoho lidí, kteří by si chystání školních svačinek usnadňovali tím, že svému potomkovi řeknou, aby šel do obchodu a něco si koupil. Protože na věc pohlížím pouze ze své zkušenosti, pokládám si otázku, zda je moje představa zkreslená a s dovolením tuto otázku prostřednictvím ankety položím i vám.
Anketa
Zdravé svačinky občas proložím něčím méně zdravým
Protože mám osmiletou dceru a bydlíme ve velkém městě, možnost, že bych ji samotnou vyslala do obchodu, je absolutně vyloučena. Jak to u nás tedy funguje se svačinami?
Dcera je ve druhé třídě a ohledně svačinek máme následující, již zajetý režim. Svačinku chystám ráno, zatímco děti snídají. V boxu nesmí chybět ovoce nebo zelenina, v druhé přihrádce něčím namazané pečivo. Někdy volím čerstvě upečené toasty a občas, světe div se, překvapím nějakou sladkostí.
Jsem silným odpůrcem každodenního pití sladkých nápojů a k pití proto dávám vždy pouze vodu. To víte, že dcera by sladkou šťávou (a možná i Birellem, na který je zaměřen tento článek) nepohrdla, ale já jsem ta, která je za ni zodpovědná. Pití sladkých nápojů není dobrý návyk stejně tak, jako kupované svačiny ve formě sladkých tyčinek, chipsů, balených croissantů se spoustou přídatných látek. Na druhé straně přiznávám, že odpoledne se v teplých dnech s dětmi nevyhýbáme místní zmrzlinárně.
Zastávám názor, že držet děti přehnaně zkrátka může být kontraproduktivní. Odstrašujícím případem pro mě byla bývalá kolegyně, která synovi v dobré víře nedala nikdy nic sladkého a on chodil potají luxovat cukřenku.
Školní automaty
Navzdory tomu, že mou snahou je vyvážená strava při chystání školních svačinek, dcera stejně touží po školním automatu, ve kterém mají různé křupky, ovocné želé, nápoje. To, že si může jít koupit něco do školního automatu, bere jako příjemný bonus, který jí dopřejeme, ale v omezené míře. V praxi to funguje tak, že děti k automatu vlastní kartu, kterou rodiče nabijí částkou, kterou uznají za vhodné a mohou i kontrolovat, co si dítě koupilo. My nabíjíme každý měsíc 100 Kč, tato částka vychází na čtyři nákupy něčeho dobrého, což nám přijde adekvátní.
Dcera má na výběr. Buď pošleme peníze na kartu k automatu, nebo si stokorunu může dát do pokladničky. Tento měsíc nás překvapila tím, že zvolila právě druhou variantu a ještě dodala, že jí ve svačince z domu nic nechybí a spočítala si, že za celý školní rok by tak mohla našetřit 1000 korun. A to už je slušná motivace.
Zdraví především
Když si spočítám, kolik peněz bych utratila za denní nákupy již hotových svačinek, vychází mi z toho, že na to vážně nemám, a hlavně mi to přijde zbytečné. Není mi zatěžko nakrájet jablko, okurku nebo mrkev a hřeje mě pocit, že děti do sebe dostávají místo nezdravých potravin každodenní dávku vitamínů.
