Článek
Nzinga Mbande bojovala za nezávislost a postavení svých království proti Portugalcům v panování, které trvalo 37 let. Její odvaha, strategické schopnosti a diplomatické dovednosti ji udělaly jedním z nejmocnějších lidí v regionu a její jméno je stále uctíváno jako symbol odporu proti kolonialismu a utlačování.
Nzinga se narodila asi v roce 1583 do vládnoucí rodiny Ndongo, volného spojení kmenů mluvících jazykem Mbundu. V době, kdy se narodila, měla země už téměř 100 let komplikované vztahy s Portugalci, kolonizátory, kteří se snažili podrobit si místní obyvatelstvo. To obyvatelům Ndonga nevyhovovalo. Mezi Ndongem a Kongem už tehdy existoval obchod s otroky a v 16. století se o tento obchod musely obě země dělit s Portugalci, kteří usilovali o stále větší podíl. Ne vždy byli ovšem Afričané a Portugalci na ostří nože. Když byl například konžský král příliš hrabivý, co se území týče, vládci Ndonga povolali na pomoc Portugalce jako spojence.
V roce 1575 Portugalci zvýšili napětí tím, že si založili kolonii ve městě Luandě a začali podněcovat rozbroje mezi některými nespokojenými frakcemi pod vládou Ndonga. Otec Nzingy Ngola Kilajua s nimi rozpoutal dlouhý a krvavý boj.
Žena králem
Nzinga ovládala kopí jako válečník. Před tradičními dívčími hrami dávala přednost lezení po stromech. Když ji jednou její nevlastní bratr ukradl náhrdelník, zbila ho do krve a zostudila před celou vesnicí.
Po smrti otce v roce 1617 jí k jejímu nástupu na trůn bránilo pouze její pohlaví. Králem se stal Mbandi, ale až po tom, kdy zabil svého bratra a malého syna Nzingy.
V roce 1621 byla Nzinga vyslána svým ničemným sourozencem, aby s portugalským guvernérem vyjednala ukončení nepřátelství. Byla podepsána dohoda a Portugalci uznali svrchovanost lidu mluvícího jazykem Mbundu.
V roce 1624 se po smrti svého bratra Nzinga za podpory vděčného lidu ujala vlády. I tam pokračovala v boji proti Portugalcům, kteří porušili mírovou dohodu, a získala si pověst kruté a neúprosné vládkyně. Své poddané přemístila do hor, kde měli lepší možnost obrany. Odtud vedla partyzánskou válku, která útočníky oslabila.
Nzinga měla také 50 až 60 mužů, které nazývala „konkubínami“. Nutila je nosit ženské šaty a spát ve stejné místnosti jako její dvorní dámy. Pokud by se jich ale jen dotkli s jakýmkoliv sexuálním úmyslem, byli by okamžitě popraveni.
Její téměř mužské zvyky a bojové dovednosti měly podpořit její pozici krále. V bitvách vedla bravurně své vojáky a její dvorní dámy byly vyzbrojeny a vycvičeny jako vojáci a sloužily jí jako osobní stráž. Vzhledem k tomu, jak dlouho vládla, byly její snahy vzbudit dojem, že je král, úspěšné.
Hrdinka odporu proti kolonialismu
Nzinga Mbande zemřela v roce 1663 ve věku 82 let. Její smrt vyvolala spory o následnictví, které vedly k rozpadu království Ndongo-Matamba. 350 let od smrti byla Nzinga prohlášena za hrdinku odporu proti kolonialismu, odmítající cizí moci. Ve 20. století se stala významným symbolem boje Angoly za nezávislost, který kulminoval v roce 1975, kdy se Angola osvobodila.
Nzinga byla inspirací pro další generace bojovníků za svobodu a rovnost v Africe a její jméno je stále uctíváno jako symbol odporu proti kolonialismu a utlačování. Nzinga Mbande je nezpochybnitelně jednou z nejvýznamnějších afrických královen a bojovnic za nezávislost a její příběh je důkazem toho, že ženy mohou být stejně statečné a schopné jako muži. Její vůdcovství, odhodlání a schopnost spolupracovat s různými kulturami jsou stále inspirací pro mnoho lidí po celém světě.
Zdroje:
V článku jsou použity podklady z hesla Nzinga of Ndongo and Matamba na anglické Wikipedii zde.
RODRIGUEZ McRobbie, Linda (2014). Aféry princezen. Vydání první. Nakladatelství BRÁNA.
