Po stopách slavných: vila Lídy Baarové

Projekt funkcionalistické vily Lídy Baarové navrhl architekt Ladislav Žák na základě zadání Lídiných rodičů - Ludmily Babkové a Karla Babky. V letech 1937-1938 vilu podle projektu postavil Ing. Jiří Palička. Velkou inspirací pro paní Babkovou byla vila režiséra Martina Friče a na financování stavby se podílela dcera Lída Baarová, která byla krásnou a vyhledávanou herečkou.

Dům má čtyři podlaží, dva samostatné vchody a dva vertikálně řešené byty s nízkými stropy připomínajícími lodní kajuty. Součástí vily je také kovový žebřík a střešní mansarda, která evokuje kapitánský můstek.

V roce 1952 byli manželé Babkovi vystěhováni a vila sloužila jiným lidem. Ti v ní ovšem dělali drsné a neuvážlivé stavební úpravy, kterými vilu jen ničili. Od konce 60. let byl vlastníkem pražský primátor Ludvík Černý, který ve vile bydlel do roku 2003. O dva roky později ji koupil Tibor Nemeš, který nechal dnes již památkově chráněnou vilu zrekonstruovat do původní podoby.

Lída Baarová si zvolila umělecké jméno podle rodinného přítele Babkových, Jindřicha Šimona Baara. Od počátku 30. let byla velmi obsazovanou herečkou do rolí krásných dívek a žen, z nichž asi nejznámější je ztvárnění postavy Blanky z Blankenburgu v komedii Dívka v modrém po boku Oldřicha Nového. Jste-li pamětníci, jistě si vzpomenete, jak Blanka vystoupí z obrazu, který si dr. Karas vzal domů pouze do úschovy a najednou mu doma z obrazu zůstal rám a živá dívka.

Když Baarová ve 30. letech natáčela v Německu, stala se milenkou říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse. Ten ovládal německý filmový průmysl, chodil na všechny Lídiny premiéry a zahrnoval ji květinami, dokud mu nepodlehla.

Tento kontroverzní vztah byl ukončen roku 1939 na základě Hitlerova příkazu, který chtěl zachránit vztah Goebbelse a jeho ženy Magdy.

Po aféře, která znamenala ukončení natáčení v Německu, se Baarová vrátila do Čech. V období německé okupace prožívala několik dalších vztahů. Jedním z nich, o kterém s odstupem času nastínila pouze to, že jí velmi ublížil, byl vztah s českým literátem a nacistickým kolaborantem Felixem Achillem de la Cámarou.

Když Baarové v roce 1941 bylo zakázáno filmování na území Protektorátu, vydala se do Itálie, aby právě zde pokračovala v budování kariéry. Bohužel se brzy, po vylodění spojeneckých vojsk, musela vrátit do Prahy.

V roce 1945 byla vyšetřována a vězněna za údajnou kolaboraci, ale všechna obvinění byla nakonec vyvrácena a Lída mohla po 16 měsících na Štědrý den brány věznice opustit. Trestní řízení proti Lídě Baarové bylo zastaveno až v roce 1948.

Všechny nepříjemnosti, které se okolo Lídy děly, měly smutný a negativní dopad na matku, která dostala během jednoho výslechu infarkt a následně zemřela.

Ani Lídina mladší sestra Zorka Janů díky nálepce „sestra kolaborantky“ neměla na růžích ustláno. V roce 1946 jí bylo bráněno v divadelní činnosti, čímž ztratila smysl života. Kromě toho měla psychické problémy a svůj život ukončila skokem z okna rodinné vily.

Lída Baarová se provdala dvakrát. Poprvé si roku 1947 vzala loutkáře Jana Kopeckého, se kterým po únorovém převratu v roce 1948 utekli do Rakouska a právě zde se seznámila se svým druhým manželem, lékařem Kurtem Lundwallem. První manželství skončilo rozvodem v roce 1956.

Baarová a Lundwall uzavřeli sňatek až v roce 1969 a v manželství žili tři roky. Poté Lundwall zemřel.

Po smrti druhého manžela žila Baarová sama ve svém salcburském bytě a s vyšším věkem a zdravotními problémy se začala stranit veřejnosti. Se zhoršujícím se zdravotním stavem začala být závislá na cigaretách, lécích a alkoholu. Zemřela roku 2000 ve věku 86 let.

Zdroje: