Po stopách slavných: Červený domek Petra Bezruče

Vydala jsem se na jedno z míst, které je spojeno s životním příběhem básníka Petra Bezruče (vlastním jménem Vladimír Vašek), literárně zařazovaného do generace takzvaných anarchistických buřičů. Této generaci českých spisovatelů formujících se začátkem dvacátého století se také říkalo básníci života a vzdoru a vyznačovali se opovržením společnosti a její konzervativní morálky.

Nedaleko Prostějova v malém městě nazvaném Kostelec na Hané stojí domek, ve kterém básník známý především jedinečnou sbírkou Slezské písně, strávil závěr života. Pokud byste se k domku, který původně vlastnila paní Františka Trnková, chtěli podívat, v Kostelci na Hané ho najdete na adrese Bezručova 153.

Vladimír Vašek se narodil roku 1867 v Opavě. Kostelec na Hané poprvé navštívil teprve v roce 1895 a poté ještě v roce 1899, kdy byl na zdravotní dovolené, protože u něj začalo chrlení krve, které bylo příznakem tuberkulózy. Paní Trnková mu nabídla, aby v Červeném domku, ke kterému dříve náležel ještě bílý domek, po roce 1939 bydlel trvale. Básník využíval oba domky, přičemž v Červeném domku bydlel a v bílém vítal návštěvy na schůzkách. Paní Trnková po Bezručově úmrtí věnovala domek státu.

V roce 1959 byla v domě založena pamětní síň s expozicí o životě a díle Petra Bezruče, ale protože návštěvnost od roku 1989 klesala, v roce 2005 byla uzavřena. V roce 2017 bylo rozhodnuto o rekonstrukci, protože domek chátral. Bílý domek byl zbořen na konci ledna 2019 a zrekonstruovaný Červený domek se veřejnosti otevřel 19. května 2020.

Již během gymnazijních let v Brně začal psát verše mířené zejména proti profesorům a po studiích na gymnáziu se rozhodl studovat klasickou filologii v Praze. Studia nedokončil a místo toho se věnoval pitkám se spolužáky, často propadal melancholii a byl apatický.

Po návratu do Brna v roce 1888 začal pracovat jako písař zemského výboru, o rok později přešel na poštu a po složení úřednické zkoušky v roce 1891 byl s vyšším platovým ohodnocením přidělen na poštu v Místku. Právě Místek, kde si Vašek všímal bídy, byl zásadní pro vznik Slezských písní.

Bezruč se spřátelil s učitelem, divadelníkem a vlastencem Ondřejem Boleslavem Petrem. Oba psali verše, absolvovali túry po kraji a Petr na nich seznamoval Vaška s problémy ve vesnicích. V Místku Vašek prožil také nešťastnou lásku k Maryčce Sagonové a druhou láskou byla Doda Bezručová (odtud pravděpodobně plyne pozdější Vaškův pseudonym).

Když v roce 1893 spáchal jeho nejlepší přítel sebevraždu, Vašek se vrátil zpět do Brna a pracoval na nádražní poště. O rok později mu zemřela matka, Vašek se začal starat o mladšího bratra Antonína a za druhým bratrem Ladislavem jezdil do Kostelce na Hané a do Ivančic. Poznatky z Hané se také prolínají s ostatními verši ve Slezských písních.

V roce 1899 byly Vaškovy verše vydávány již pod pseudonymem Petr Bezruč v beletristické příloze časopisu Čas a většinou se těšily kladnému ohlasu. Pravá identita Petra Bezruče byla prozrazena teprve v roce 1910.

V zahraničním odbojovém časopise L´Independance Théque vyšly básně oslavující ruská vojska a cara a vzhledem k tomu, že byly podepsány iniciálami P. B., po objevení básní v českých zemích byl na Vaška vydán zatykač, hrozil mu trest smrti, začaly výslechy a čekání na proces ve Vídni. Vašek byl viny zproštěn, protože se ukázalo, že autorem básní byl ostravský rodák a neúspěšný básník Jan Grmela.

Básník, který sám sebe nazýval Starým ještěrem, prostřednictvím své jediné básnické sbírky vydané v roce 1911 do knižní podoby, útočnými verši hájil sociální a národní zájmy českých obyvatel Slezska a v roce 1945 získal titul národní umělec.

Ve vyšším věku o Petra Bezruče v Červeném domku v Kostelci na Hané pečovaly sociální pracovnice. Ve chvíli, kdy měl Bezruč v 90 letech krvácení do mozku, musel být převezen do olomoucké nemocnice a po necelých třech týdnech zemřel. Místem jeho posledního odpočinku je hřbitov v Opavě.

Zdroje: