Článek
Když babičce a dědovi onemocněla retrívří parťačka ve věku 13 let a zanedlouho odešla za duhový most, byli jsme smutní. Často si na ni vzpomeneme a pod jabloňkou, kde Sally ráda odpočívala a hledala klid, nám ji připomíná pomníček.
Sally jsem si v tomto článku chtěla připomenout, ale teď už přejdu k veselejším událostem.
Nové chlupaté štěstí
Bylo jasné, že babička s dědou dlouho bez pejska nezůstanou. Bez Sally na zahradě vládla taková zvláštní prázdnota a v tom, že si děda pořídí na důchod ještě jednoho pejska, měl jasno. O svých plánech už nějakou dobu mluvil a na tento okamžik se celá rodina těšila s ním. Hlavně všechna čtyři vnoučata.
Děda čekal, až odejde do důchodu, aby měl na novou fenku dostatek času, a právě úderem důchodu to konečně přišlo.
Paní, která nabízela štěňátka, našla babička na základě dobrých referencí a následného osobního setkání. Nejdříve se na štěňátka jela podívat jen babička s dědou, ale další týden s sebou vzali i vnoučata, která toužila vidět malé pejsky. Hned si vybranou fenku zamilovali a už tehdy to pro ně byl veliký zážitek. Nemluvili o ničem jiném a s blížícím se převzetím fenky, která dostala jméno Kelly, se nemohli dočkat.
Je to tady, Kelly má nový domov
Ve dvou měsících si babička s dědou mohli Kelly odvézt od její psí maminky, ale protože jsme v tu dobu byli zrovna na dovolené, viděli jsme ji až za týden. Děti byly smutné, chtěly ji samozřejmě vidět hned a celou dovolenou v podstatě odpočítávaly dny, kdy naše dovolená skončí, abychom konečně mohli být se štěňátkem. Dočkaly se.
To je Kelly, štěňátko na zahradě u babičky a dědy.
První setkání
Po příjezdu k prarodičům jsme zazvonili, ale dlouho nikdo neotvíral. Tedy alespoň nám to přišlo jako dlouhá doba, ale je možné, že to bylo umocněno naší nedočkavostí.
Když babička konečně otevřela dveře, v náruči držela malou, chlupatou a veselou fenku. Všichni jsme ji přivítali, připadalo nám, že je klidná, ale brzy začala skotačit tak, že se synovi zavěsila za triko, ve kterém zůstala díra. Je to energické štěňátko, ale s tím se počítalo. Přece jen, je to živá bytost a ne žádný plyšák.
Kelly s dětmi si na sebe zvykají, hrají si, učí se správnému přístupu. Je to pro ně úplně nová zkušenost. Sami doma žádné zvířátko nemáme, protože víme, že by se mu díky pracovnímu vytížení nedostávala potřebná péče.
Těšíme se na nové zážitky a radosti, které nám naše nové chlupaté štěstí přinese a mám pocit, že u prarodičů budeme, jak se říká, pečení vaření.
