Článek
Než se pustíme do samotného tématu Černobylské havárie, rád bych trochu rozvedl téma přírody a jak ji vnímáme. To, jak příroda vypadá a jak se k ní chováme je úzce spjaté s tím v jaké zemi se nacházíme. Jakou má země historii, tradice, a to jaké zájmy člověk upřednostňuje se zrcadlí v tom, jak přistupuje k přírodě na svém politickém území. Často dochází k rozporu s myslivci, lesníky, rybníkáři a jinými subjekty, které v České republice naši, krajinu spravují. Lidem, kteří nevěří jejich nepřirozenému přístupu je vyčítáno, že věci nerozumíme. Neustále se odvolávají na tradice a staletí zkušeností. Nechápu tedy, jak je možné, že fundovaní odborníci z řad ČMJ přivedli naši, přírodu do tak neúnosné nerovnováhy volně žijící fauny, když přírodě údajně rozumí ze všech nejlépe a jejich mechanismy jsou staletími prověřené. Rostoucí urbanizace, nenažranost developerů, přibývání silnic a dálnic, které krajinu fragmentují nikdo nepopírá. Rozlehlé zemědělské plochy, které vytlačili krajinu přírodní, aby nakrmili v převážné míře hospodářská zvířata nemají v Evropě obdoby. Ale myslivost v tom hraje roli velmi specifickou a nám je neustále vnucováno, že činnosti myslivosti mají tradici, jsou perfektně nastavené a příroda nemůže reagovat jinak než pozitivně. Jenže ony činnosti, kdy z jedné strany člověk zvířatům vytváří nepřirozené potravní návyky a z té druhé zase bere životy podle vlastního uvážení, příroda nepřijímá. Nevyvíjela se podle nich a je nastavena na přirozeném výběru, reguluje se sama, je závislá na rozmanitosti, která jí posiluje a zásadní roli hrají omezené zdroje, což je v pořádku. To vše jí udržuje v rovnováze. Pokud do toho vstoupí zavlečené zájmové chovy nepůvodních zvířat jako je jelen sika, nebo daněk, zvířata budeme krmit a navykat je na lidskou činnost, netolerovat predátory, těžko příroda může být v rovnováze a také v ní není. Celé to ovšem dává skvělý prostor pro trofejní lov a zálibu v samotném zabíjení. Nicméně i přes přesvědčování ze stran myslivců, že je zvěř přemnožena, je neustále přikrmována a v podstatě chována jako ta hospodářská. Jak tedy chápat tento vztah k přírodě?
Proč se ale pokouším o propojení naší kulturní krajiny a oblasti, ve které došlo k jaderné havárii? Naše krajina prý nedovoluje přírodě se o sebe starat sama a prosperovat bez kontroly. Tak zní oficiální stanovisko zástupců České myslivecké jednoty. Lidé, kteří absolutně ztratili napojení na divokou přírodu a nechápou její význam či fungování. Upřímně ani nevěřím, že někdo z nich ví, co to divoká příroda vlastně je. Často si beru za příklad přírodu na jiných kontinentech, která bez zásahů člověka prospívá, ale prý to srovnávat nejde. To je ovšem jen na úhlu pohledu, ale budiž, prales a česká krajina rozdíl určitě je. Nicméně i uprostřed Evropy lze přejít do stavu částečného REWILDINGU (znovu zdivočení). Musí zde být ale ochota a hlavně odvaha, nechat přírodě prostor pro to, co umí nejlépe a člověk to už dávno ztratil a tím je přizpůsobivost. Není to proces, který by byl znatelný okamžitě, jde o proces na několik desetiletí a někde i století, ale výsledkem je opravdu silný a odolný ekosystém. Znamená to ale opustit přesvědčení, že je třeba o přírodu pečovat jako o zahrádku, vyhnout se myšlence, že člověk je zde od toho, aby rozhodoval a kontroloval. Vynášet soudy, kdo má žít a kdo ne a na základě toho zabíjet a říkat tomu nutná regulace, nebo dokonce ochrana přírody je demagogie. Místo toho taková místa chránit a dát přednost zájmům přírody před svými. Ochrana přírody je totiž v první řadě o zájmech přírody, proto má takový název. To je ale pro některé skupiny tvorů nepřijatelné, a hlavně té možnosti nevěří a nechtějí ji přijmout. Přestat nás přesvědčovat o tom, že příroda a zvířata jsou hrozbou samy sobě nebo nám. Důkaz o tom, že znovu zdivočení je možné, je sice kontroverzní a má velká ALE, přesto severně od Kyjeva existuje.
Černobylská radiačně-ekologická rezervace má rozlohu 2273 km². V této oblasti proběhlo několik monitorovacích studií savců a současný stav je 61 druhů. Patří mezi ně i zdivočelá domácí zvířata, například skot a psi. V této oblasti byl zaznamenán i šakal obecný. Zubr evropský, medvěd, rys a kůň Převalského. V této oblasti stále narůstají a migrují z přilehlých rezervací a krajiny osídlené lidmi, které nejsou zamořené radiací. Jelen lesní je velmi dominantním druhem a v roce 2021 byl odhadován na 3 400 jedinců. Tato rezervace, jak se ukazuje, má velký význam pro celou Evropu, protože přírodní laboratoř takového druhu nikde jinde na světě není.
Tato oblast je bezpochyby zasažena velkou ekologickou katastrofou s dlouhodobými následky, ale je skvělým příkladem toho, jak pozitivní vliv na přírodu má ukončení zemědělské, lesnické a myslivecké činnosti. Došlo zde ke skutečnému znovu zdivočení. Celé to umožnilo postupný přirozený rozvoj ekosystémů a jejich sladěním s typickou charakteristikou přírodní zóny. K pozitivnímu vývoji této rezervace docházelo i přes přirozené přírodní jevy jakými je sucho, požáry nebo záplavy, Tedy to, co naši krajinu neustále poslední roky děsí. Je to dalším důkazem, že příroda si ví rady sama, pokud do ní nikdo nezasahuje a nespěchá na ní.
V oblasti se velmi daří rysovi ostrovidovi, kterého známe i u nás. Díky pronásledování lidí byl do poloviny 20. století téměř vyhuben. Nyní prosperuje. Vlkům se v této oblasti též podařilo udržet slušnou populaci, a i přes konkurenci divokých psů jsou nejvýznamnější velkou šelmou. Je zajímavé, že populace norka americký, jeden z nepůvodních druhů, kterým jsme u nás strašeni ve zdivočelé biosférické rezervaci nijak neroste a jeho stav je s drobným kolísáním stabilní a nijak významně neškodí.
Vraťme se teď o 40 let zpět k samotnému začátku. K havárii došlo v roce 1986. Byla natolik závažná, že město Pripjať muselo být trvale evakuováno, ale týkalo se to pouze lidí. Vegetaci a zvířata nikdo přemisťovat nebude. Rudý les v Černobylské zóně nemá jen hororový název, ale je jedna z nejvíce radioaktivně zamořených oblastí na světě vinou člověka. Jehličnany byly po havárii zničeny a během několika dní zcela zčervenaly následkem ozáření na vzdálenost od reaktorů až na 4 km. V té době jehličnany pokrývaly až 40% plochy 4–6 km²okolo reaktoru. Tato oblast se postupně regeneruje a transformuje na do určité míry listnaté stromy. V roce 2016 v Rudém lese propukl rozsáhlý požár. Shořelo zhruba 80 % lesa. A právě požáry jsou největší hrozbou. Požáry mohou totiž roznášet radionuklidy. Kontaminovaná biomasa může v procesu hoření uvolňovat radioaktivní látky v kouři a popelu a vítr by je mohl roznést dále do okolí.
Genetické poškození bylo zdokumentováno u rostlin, hmyzu, savců i ptáků. Zvýšená mutace, chromozomální aberace (mutace) a genomová nestabilita. Samotná havárie, byla opravdu zničující. CS-137 (radioaktivní izotop cesia) je silně akumulován houbami, které pak konzumují divoká prasata. Pro lidskou spotřebu je tedy takové maso nekonzumovatelné. Nehrozí tedy lov za účelem potravy. Pro velké šelmy je to ale přirozená potrava a dochází k takzvané bio akumulaci. Jev, který se v potravní pyramidě projevuje nárustem škodlivé látky při přechodu potravním řetězcem směrem vzhůru. Negativní genetické následky u volně žijících živočichů jsou velmi časté. Vše spočívá v dědičné genetické nestabilitě a zmíněných mutacích. U vlaštovek obecných dochází k albinismu, u rosniček naopak k tmavším pigmentacím. Na rostlinách se kontaminace rovněž podepsala. Inhibice (zpomalení) klíčení semen a samotné snížení životaschopnosti rostlin je velmi patrné. Rostliny vykazují genomovou nestabilitu a mutaci podobně jako zvířata. Deformace listů a jehlic, abnormálná tvary kmenů, změna pigmentace listů a zvýšená tvorba pryskyřice. Ale některé rostliny, si naopak vytvořili schopnost účinně si opravovat DNA, antioxidační obranné mechanismy, a dokonce i toleranci proti záření. Je to například Sója luštinatá a Len setý. O tom, že velcí savci jsou rovněž vystavováni genetickým zátěžím například vlci, losi, rysy asi netřeba připomínat. Přesto vyměnili lidmi obývané oblasti za zamořené a migrují sem z oblastí, které zamořené nejsou. Proto je toto prostředí tak jedinečné, jelikož se zde střetává škodlivé s adaptivním. A i přes snížené reprodukční možnosti, zde mnoho druhů dokáže uspět lépe než v krajině kulturní. Balancuje zde rovnováha mezi genetickým poškozením a ekologickou příležitostí.
Biosférická rezervace byla zřízena v roce 2016. Je součástí koridoru mezi dalšími rezervacemi, navštěvují ji zvířata z Drevljanské, Polesské, Rovenské a Čeremské. Přímo propojená je pouze s Drevljanskou. V rovnováze tam žijí i zvířata která jsou u nás lovná a považovaná za přemnožená či škodná pod kontrolou a správou myslivců České republiky. Jak to ta toxická oblast dokázala? Nejvyšší obsazenost zvířaty z celých 60 000 km² spadá právě na tyto dvě rezervace. Důvodem je zamezení lidského vlivu. Z provedených studií tedy vyplývá, že když člověk zcela zmizí a nemá na přírodu vliv, může to mít pozitivní vliv na biodiverzitu a její rovnováhu. Znovu zdivočení a snížená lidská činnost prospívají volně žijícím živočichům a stojí za to takové oblasti chránit a brát je jako vzor. Je to pro některé zájmové skupiny hořký fakt, že pro zvířata je lepší setrvat na jednom z nejzamořenějších míst na světě, než poblíž lidí a bez jejich takzvané péče a snahy o regulaci a řízení jejich života (v honitbách a oborách).
Pokud to celé tedy můžeme nějak shrnout a popsat nynější stav komplexu s přilehlými rezervacemi, který má přeshraniční území až do Běloruska o rozloze 4 750 km². Po odchodu lidí došlo k masivní spontánní regeneraci. Ekosystémy mokřadů fungují jako úložiště uhlíku. Podle prezidentského dekretu 174/2016 má oblast právní status, který je rezervací bez lidského vlivu, a tedy i mysliveckého managementu. Projekt potvrdil, že hlavní faktor obnovy je absence člověka a jeho zásahů. ČRER je sice zamořená oblast, ale také globální model toho, že příroda se dokáže obnovit sama. Není zde třeba budovat chovné rybníky, kácet, nebo naopak sázet. Není třeba krmelců, návnad a odstřelu, regulace ani oplocených školek a obor. Zkrátka není třeba toho, co je v naší krajině po dlouhá léta předkládáno jako nutnost a způsob ochrany přírody. A to i přesto, že myslivost má na Ukrajině stejně jako u nás hluboké kulturní kořeny. Tedy kam nedosáhne ruka myslivce, může vzniknout přirozený a funkční biotop. Znovu ale opakuji, že vlivu zamoření na faunu i flóry nikdo nezpochybňuje a příkladem je pouze schopnost přírody přežit a adaptovat se sama. Za ráj toto místo tedy nepovažuji, přesto je očividným důkazem, jak příroda dokáže ve své moci fungovat, když se ji nesnažíme řídit. Jsme schopni přijmout i my přírodu v její divokosti a naslouchat jejím potřebám místo nasloucháni lesním rohům zelených pozitúr z České myslivecké jednoty?
Zdroje informací pochází ze těchto studií: http://terioshkola.org.ua/library/pts28/TU2803-gashchak.htm?utm_source=copilot.com
