Článek
Milý Iljo,
je mi to strašně líto, kdybys věděl jak. Snažím se vcítit do Tvé kůže, ale nemohu, nejde to, nemám tu zkušenost. A ne že bych jí chtěla mít. To ne. Představuji si, jak se asi cítíš. Tvůj marný boj za pravdu a svobodu, pak z druhé strany vnímáš nespravedlnost, odsouzení národa, ke kterému patříš, nějaké strašlivé kolektivní značkování. Že nejsi tam ani tam, nebo ze všech stran je na Tebe vykřikováno, tlačeno. Jakou beznaděj musíš cítit, když jsi vězněn za své humanistické ideály a boj za svobodu a máš pocit, že ani představitelé demokratických zemí, jejichž ideály hájíš, nejsou s Tebou, tedy spíše s Tvým národem. Chtěla bych Ti říct, že se na nás nezlob, neměj za zlé prezidentu Pavlovi jeho slova, že všichni Rusové žijící v západních zemích musí být pod přísnou kontrolou místních tajných služeb. Je to jen ochrana a obrana. Právě vy, nejnevinnější a nejstatečnější lidé na této zemi nejvíce odnášíte zlobu, agresi a nenávist jiných. Protože nemůžete mlčet a nemlčíte. V tomto případě je to zlo, které šíří banda zločinců a sociopatů, kteří vládnou Rusku. Ale co s tím? Je to nešťastná a těžká situace i pro ostatní země, protože sem neutíkají jen slušní lidé z Ruska, ale také krysy, zločinci, mafiáni, (možná především oni, protože tento typ lidí si vždycky cestu i přes zákazy najde), jejichž snahou je trhat ostatní státy zevnitř. Jak se tomu bránit? Co proti tomu dělat? Jak je rozpoznat, když jsou často převlečeni v rouchu beránčím? V normální situaci to není potřeba, většinou jsou zalezlí ve svých norách, nebo mají na sobě kožichy spravedlnosti a laskavosti, případně je slušnost spláchne, ale v této době, kdy putinovským zločincům, bandě zrůd, není nic svaté, žádná pravidla, hranice, dohody, jen síla, moc, agrese, násilí, šíření strachu a vyhrožují dalším národům a státům, se jiné státy musí aspoň trochu bránit. Bohužel putinovský režim označil Rusy Kainovým znamením, což mi drásá srdce, ale je to tak. A lidé mají strach. Prezident Pavel musí především chránit svojí zemi. Iljo nezlob se na nás, ani na prezidenta Pavla, jen dělá, co musí. Věřím, že v srdcích jsou stateční lidé dobré vůle vždy spolu. Jen je prostě blbá doba, a tak nesmyslně nás rozděluje a označuje. Ale věřím, v to mám naději, že nakonec rozdělení bude jako meč, oddělí dobro od zla bez ohledu na národ a další nedůležité odlišnosti. Držím Ti Iljo palce, jako všem statečným Rusům a vůbec všem statečným a odvážným lidem na světě. Modlím se za vás, za všechny lidi dobré vůle a za ty zlé vůle, ať jim Bůh odpustí a obrátí jejich cesty.
Tvoje Erika
Dopis Ilji Jašina prezidentu Petru Pavlovi:
Dobrý den, pane prezidente!
Jmenuji se Ilja Jašin. Jsem opoziční politik z Ruska a už rok sedím ve vězení, odkud vám píšu tyto řádky. Putinův soud mě kvůli protiválečným výrokům odsoudil na 8,5 roku vězení. V naší zemi se to stalo běžnou praxí: za mříže byly poslány stovky studentů, dělníků, novinářů, učitelů a dalších občanů, kteří se postavili proti válce s Ukrajinou.
Druhý den, pane prezidente, jste se stal nedobrovolným účastníkem diskuse, která se u mě rozpoutala se sousedy ve vazební věznici. Jsou to různí lidé, různého věku, s různými zkušenostmi. Moje životní rozhodnutí, otevřený postoj a odmítání emigrace mnohé z nich překvapují. Často se hádáme. Někdy takové rozhovory připomínají setkání s voliči, které jsem pravidelně pořádal jako šéf jedné z moskevských obcí.
Svým voličům i spoluobčanům se snažím sdělit jednoduchou myšlenku: Rusko může být jiné. Nejsme odsouzeni k diktatuře, můžeme žít důstojně a mírumilovně a evropské hodnoty odpovídají zájmům ruského člověka. Vyprávím, jak stejné Německo přešlo od temného nacismu k demokracii a Hitlera vystřídal antifašista Konrad Adenauer. Přinášíme mnoho historických příkladů. Včetně příkladu České republiky a jejího prvního postsovětského prezidenta Václava Havla, kterého považuji za velkého humanistu a kterého si velmi vážím.
Někdo by řekl, že takové řeči nemají smysl. Nesouhlasím. Mezi mými spoluvězni byl například armádní poddůstojník, který ještě nedávno bojoval na území Ukrajiny. První dny za mřížemi furt se přemýšlel jak se vrátí na frontu. Ale po pár měsících mi slíbil, že už někdy nebude mít zbraně. Nevím, jestli dodrží své slovo, nebo ne. Ale myslím, že i samotný fakt tohoto slibu a reflexe je důležitý.
A představte si, že uprostřed další takové debaty se na televizní obrazovce objevíte vy, pane prezidente. Kremelská propaganda si vychutnává vaše slova, že všichni Rusové žijící v západních zemích musí být pod přísnou kontrolou místních tajných služeb. Odkazujete na zkušenosti z USA z druhé světové války, kde bylo internováno 120 tisíc lidí japonského původu, a nazýváte to „jen cenou za válku“.
Moji spoluvězni pozorně poslouchají vaši řeč.
„To je ten tvůj Havel?“ ptá se mě jeden z nich.
„Ne,“ upřesním, to je Petr Pavel.
„Je jedno, jestli Havel, nebo Pavel,“ říká další. Putin ale správně vysvětluje, že pro Západ jsme všichni lidé druhé kategorie. Ty i já, to je jedno."
Snažím se protestovat, ale starší vězeň mě přeruší. „Ty jsi špatný politik, Iljo,“ povzdechne si. „Protože jsi romantik.“
Víte, pane prezidente … možná jsem romantik, ale opravdu věřím v evropské hodnoty. Věřím, že lidé jsou si rovni a že každý si zaslouží spravedlivý vztah. Že každý musí být souzen podle svých činů, ne"za společnost". Věřím, že ve svobodné společnosti tajné služby nebudou mít člověka pod kontrolou kvůli jeho národnosti. Věřím, že se moje země dokáže zbavit útlaku diktatury – jak to jednou dokázala vaše a mnoho dalších evropských zemí svobodného světa. Věřím, že Rusko a Evropa mohou žít v míru a dobré víře.
Za tuto svou víru sedím v Putinově vězení. Vždyť Putin vráží do hlav svých krajanů, že Evropa je nepřítel a její vůdci jsou rusofobové. Prosím, nepomáhejte Putinovi přesvědčovat o tom Rusy a buďte k mému lidu spravedliví.
Věřte mi, nejsme země vrahů. Jsme země, kde se vrazi chopili moci.
S pozdravem,
Ilja Jašin
