Článek
Nevím, jak to mám s izraelsko-palestinským konfliktem. Nevím, kde stojím, na jaké straně. Ale je třeba stát na něčí straně?
Zároveň nevěřím, že někdo může být nad vším, stát někde mezi, uprostřed, pochopit celek, jednu i druhou stranu. Být všechápavý a všeobjímající. Prostě tomu nevěřím. Stát na nějaké straně je totiž lidské.
Snad jedině Bůh nefandí nikomu, neboť není fotbalovým fandou. Nerozdává žluté či červené karty, neboť není rozhodčím. Jenom my se pasujeme do těchto rolí. A to nejsme bozi. No, trochu si to o sobě myslíme.
Každopádně jsme lidé. Všichni. Ale ne každý je člověk. Člověk má v sobě člověčenství. Lid má v sobě vše. I touhu uzurpovat, mučit, zabíjet, skákat po mrtvolách domnělého nepřítele, řezat dětem hlavy, vyřezávat plody z matčina lůna, střílet svázané lidi, kteří se nemohou bránit. To ale není člověk, kdo tohle dělá nebo to dopustí. Je jen součástí lidského společenství.
A tak znovu přemýšlím, na jaké straně stojím. Nevím. Jen vím, že nemají pravdu vrazi. Proti těm stojím. Hamasáckým, putinovským, wagnerovským, kremelským, kimčungunovským a dalším.
Jsem schopna napsat: I stand with Israel, ale taky chci napsat I stand with Palestina. Nestát na žádné straně národa, rasy či člověka, ale stát tam, kde se děje křivda, kde jsou lidé zraňováni, mučeni a zabíjeni.
Stojím tedy jak za Izraelci tak i Palestinci, Ukrajinci i Rusy, muslimy i židy, křesťany i nevěřícími, bílými i černými, Asiaty, Evropany, Araby i Afričany. Stojím ale proti teroru, nespravedlnosti, násilí, bezohlednosti, mučení, bránění svobodné vůli člověka či národa. Za důstojnost každého, jeho přání i volbu cesty, rozhodnutí.
Stojím na té i oné straně. Jen nemohu stát na straně krutosti, bezohlednosti a sobectví. A je jedno, z které strany přichází.
I stand with Israel = I stand with Palestina.
