Článek
Tanec pro ni byl odjakživa vášní
Alessandra se narodila 19. 9. 1963 v Římě, ale v pěti letech se s rodinou přestěhovala do Paříže, kde později studovala Národní konzervatoř hudby a tance.
V rámci interview z října roku 2023 uvedla, že ji ke studiu klasického tance dovedla především vášeň. Její rodiče s ní však nadšení nesdíleli. Přesto se nenechala odradit a v 15 letech se přestěhovala do Curychu, kde na svém snu tvrdě pracovala. Život v tamní opeře pro ni nebyl jednoduchý:
Nebylo to snadné. Na zkoušky jsem chodila s mnoha drogově závislými dětmi a učila se po nocích. Jeden ze spolužáků na pódiu omdlel únavou a podvýživou. Představení však muselo pokračovat. Naštěstí dnes už jsou podmínky pro tanečníky lepší a více se dbá na jejich fyzické i duševní zdraví.
Zároveň dodává, že bez vrozeného talentu by určitě neuspěla.
V 18 letech se pak stala součástí předního tanečního souboru v New York City Ballet a pracovala také jako primabalerína v Chicagu. Po působení v Americe se pak vrátila do operního divadla v Římě.
Vstup na televizní obrazovky a počátek herecké kariéry
Taneční vystoupení Alessandry Martines se dostalo i na televizní obrazovky. Absolvovala rozhovor s Raffaellou Carrà a spojení klasického tance a populární zábavy jí připadalo jako zajímavý nápad. Svou první hereckou roli získala v roce 1987 ve filmu Miss Arizona.
Do paměti diváků se však nejvíce zapsala jako půvabná princezna Fantaghiró ze stejnojmenné televizní série z let 1991–1996. První tři filmy byly natáčeny v rámci československé koprodukce. Proto se tento fantastický příběh odehrává na hradu Bouzov a po boku italských herců si zahráli i Kateřina Brožová (jako princezna Karolína), Tomáš Valík (Romualdův přítel Ivaldo) nebo Karel Roden (v roli bandity Zlatoočka).
Kinematografie ji znovu přiměla odstěhovat se do Paříže. Na otázku, zda se herečka cítí být více Italkou nebo Francouzkou, odpovídá:
Cítím se být více Italkou, záleží mi na mých kořenech. Italsky mluvím i na své děti. Ale Francii také miluji a žije se mi tam velmi dobře.
Za úspěchy v oblasti umění jí prezident Nicholas Sarkozy dokonce udělil vyznamenání rytíře Národního řádu za zásluhy.
Vyzkoušela si také práci porotkyně v tanečních soutěžích Dancing with the Stars a The Best, le meilleur artiste. Oba pořady byly obdobou českého StarDance.
Kinematografie ovlivnila její soukromí
Jako herečka se seznámila s o 26 let starším režisérem Claudem Lelouchem, za kterého se provdala v roce 1995. Pár se však po 13 letech rozvedl. Z manželství jí zůstala dcera Stella. Následně se během natáčení filmu Královna a kardinál v roce 2009 seznámila s tentokrát o 20 let mladším hercem Cyrilem Descoursem, se kterým má syna Huga. Ani v tomto případě se však nejednalo o lásku na celý život. O ukončení vztahu po 10 letech hovořila v interview na kanálu Rai1HD:
Životní události ji přivedly ke křesťanské víře
Herečka při interview naznačila, že zažila několik životních zvratů, které ji postupně přivedly k víře. Zlomovým okamžikem pro ni byla návštěva baziliky sv. Klotildy, kde hrála její oblíbená Bachova fuga. Účast na mši a projev kněze jí tehdy natolik imponovaly, že se rozhodla navštívit i Lurdy, nejznámější poutní místo křesťanů.
Už předtím prý dostávala znamení z nebes, ale v té době jim ještě nedokázala porozumět. Jako první nadpozemský okamžik označila jedno ze svých vystoupení v Chicagu, kdy pocítila dokonalou harmonii mezi ní a publikem, opět v doprovodu Bachovy hudby:
Cítila jsem se jako potrubí, jakási anténa pro něco vynikajícího. Dnes si myslím, že to bylo první znamení shůry. Myslím, že existují dva světy: nahoře a dole. Naučila jsem se žít s pohledem upřeným k nebi a nikdy mi nebylo lépe.
O svoji radost z víry se dnes Alessandra Martines dělí nejen se svou rodinou, ale i s diváky francouzské televize na kanálech CNews a C8, kde hovoří o známých náboženských osobnostech. Sama má nejraději svatého Františka. Podobně jako on se nyní zaměřuje na pomoc druhým:
Pomáhám ženám starším 18 let v extrémně těžkých životních situacích, materiálně i emocionálně, aby znovu získaly důstojnost a sebeúctu.
Kromě toho herečka napsala i knihu pro děti s názvem Pohádky pro Stellu (Contes pour Stella), ke které ji motivovala dcera. Výtěžek z prodeje je věnován sdružení UNICEF.
