Japonská veverka momonga si svou roztomilostí podmanila srdce diváků na sociálních sítích

Na světě existuje 50 druhů létajících veverek, jimž jejich unikátní anatomie zajistila schopnost neslyšně plachtit mezi stromy. Návštěvníky sociálních sítí ale nejvíce zaujaly momongy – do té doby téměř neznámí hlodavci obývající subalpínské a borovicové lesy japonských ostrovů Honšú, Kjúšú a Šikoku.

Svým nenápadným způsobem života dlouho unikali lidské pozornosti – jedná se totiž o živočichy, kteří svůj úkryt opouštějí především v noci nebo za soumraku. Přes den si nejraději hoví v hnízdech v dutinách stromů, jež si pečlivě vystýlají mechem a lišejníkem, aby v nich měli dostatek tepla a pohodlí.

Hlad je však neúprosný a tehdy se vydávají shánět potravu, kterou kromě kůry tvoří i pupeny, plody, semena či hmyz. Na svých toulkách se ale nemusí ani jedinkrát dotknout země – díky osrstěné bláně táhnoucí se od zápěstí po kotníky mohou jednoduše přelétávat ze stromu na strom, čímž minimalizují riziko střetu s predátory.

V korunách stromů je pak před nebezpečím chrání jejich zbarvení, jež jim umožňuje splynout s prostředím. Pokud jsou momongy přeci jen zpozorovány, snaží se dravce zmást rychlými, nepředvídatelnými pohyby. Jinak zaujímají pozici malých schoulených kuliček, kdy jsou pro predátory prakticky neviditelné, zato pro člověka neodolatelně roztomilé.

Bez povšimnutí nezůstávají ani jejich velké oči, které Japonci tak milují (což ostatně s oblibou reflektují i v animovaných seriálech). Nicméně ve skutečnosti tento pozoruhodný rys není jen estetickou záležitostí, ale spíše praktickým adaptačním mechanismem – jakožto noční živočichové se totiž momongy potřebují dobře orientovat ve tmě.

Momonga je převážně společenské zvíře zvyklé pobývat v malých skupinkách. Zvláštním jevem je, že strom zpravidla obývají jedinci stejného pohlaví. Teprve období páření, trvající od května do června, vyvolává potřebu hledat si partnera.

Pár si následně zvolí hnízdo, kde matka po čtyřech týdnech přivede na svět 1 až 5 mláďat. Novorozené veverky jsou naprosto bezbranné – rodí se holé a slepé a na péči rodičů se spoléhají cca 6 týdnů, než dospějí natolik, aby byly schopné se o sebe samy postarat.

Co se týče stupně ohrožení, momonga má na rozdíl od mnoha jiných živočichů nesmírné štěstí – není zařazena mezi ohrožené druhy. Její skrytý způsob života ji tedy chrání nejen před přirozenými predátory, ale i před tím největším, jímž je člověk.

Momongy patří mezi exotické živočichy, kteří na první pohled zaujmou jak svým vzhledem, tak nevšední adaptací pro život v korunách stromů. Lehkost, s jakou dokážou plachtit z jednoho kmenu na druhý, je ohromující. Notná dávka roztomilosti je navíc předurčuje k vyvolání zájmu publika na sociálních sítích. Přesto zůstává jejich největší výhodou nenápadný způsob života, jenž je v průběhu let dokázal ochránit před destruktivní činností člověka.

Pokud vás téma zaujalo, neváhejte se podělit o své názory v anketě nebo v diskuzi a sdílejte článek na sociálních sítích.

Zdroje: