Jedovatá ryba z Chorvatska byla objevena už roku 1789 a v tamních vodách není poprvé

Ačkoli se nyní tato ryba může jevit jako naprostá senzace, z hlediska vědy tomu tak není. Při zkoumání latinského názvu čtverzubce stříbropásého, tedy Lagocephalus sceleratus, za ním většina zdrojů v závorce uvádí jméno Gmelin a letopočet 1789.

To znamená, že už v 18. století tuto rybu objevil a pojmenoval Johann Friedrich Gmelin – německý přírodovědec, který popsal stovky druhů zvířat.

Jedná se o rybu původně pocházející z vod Indického a Tichého oceánu. Přes Suezský průplav se však dostala i do vod jihovýchodní Francie, Turecka nebo Řecka. Co se týče Chorvatska, tam byl první exemplář uloven už v únoru roku 2022 u ostrova Pašman, kdy o tom informoval chorvatský Institut oceánografie a rybářství.

Čtverzubce stříbropásého lze spatřit také v některých mořských akváriích, jak dokazují tyto záběry z Řecka:

I přes roztomilý vzhled je čtverzubec stříbropásý jedovatý stejně jako některé další druhy čtverzubců, pro které se vžil japonský název fugu. V Japonsku je jako delikátní pochoutku připravují speciálně vyškolení kuchaři. Přesto jejich konzumace představuje vysoké riziko, a proto je ve většině zemí zakázaná. Navzdory tomu se každoročně objeví mnoho neopatrných strávníků, kteří se otráví požitím neodborně zpracovaného masa.

Nebezpečí představuje tetrodoxin – nebezpečný neurotoxin, který u oběti vyvolá postupnou paralýzu. Příznaky se dělí do čtyř stupňů, z nichž mezi prvními se uvádí bolest hlavy a silné trávicí obtíže (může dojít i ke zvracení krve). Jak jed postupuje dále do těla, paralyzuje končetiny a způsobí srdeční arytmii. Poslední stádium pak končí smrtí, která nastává v důsledku selhání dýchacího ústrojí, a to už po pouhých 4 až 8 hodinách od otravy.

K usmrcení člověka stačí pouhé 2 mg tohoto jedu. Nejvyšší koncentraci tetrodoxinu mají čtverzubci ve vnitřních orgánech, nejméně pak ve svalech a kůži. Proto se kromě konzumace nedoporučuje ani přímý kontakt s těmito rybami.

Naštěstí se jedná o plachou rybu, jež se kontaktu s člověkem vyhýbá. Brání se jen tehdy, když se cítí v ohrožení, což vyjadřuje tím, že se nafoukne. Nebezpeční mohou být čtverzubci v období rozmnožování, kdy si hájí své teritorium (v tomto období jsou zároveň nejvíce jedovatí).

Čtverzubec se navíc podle některých vědců vyskytuje převážně v hloubce od 18 do 100 m, takže ve volné přírodě se s ním můžete setkat zpravidla jen při potápění.

Ačkoli se jedná o predátora, živí se pouze korýši, rybami či hlavonožci, které loví na písčitém dně. Není tedy potřeba mít z něj strach jako např. ze žraloků. Lze ho zařadit do kategorie „pasivně“ nebezpečných mořských živočichů, kteří představují riziko jen tehdy, když se jich omylem dotknete nebo na ně šlápnete.

Trnem v oku je spíše pro rybáře. Nejen, že se jedná o nebezpečný úlovek, ale kvůli tvrdým zubům srostlým do tvaru zobáku ničí i sítě a návnady. Proto horují za cílený rybolov s využitím vylepšených lovných zařízení, aby snížili jeho počty.

Jakožto invazivní druh se netěší oblibě ani mezi ekology, nicméně studie připouští, že zároveň ekosystému prospívá z hlediska likvidace jiných invazivních druhů, jako jsou perutýni nebo ježovky.

Čtverzubec stříbropásý není jediným živočichem, jehož tělo obsahuje smrtící tetrodoxin. Ten je totiž obsažen i v tělech měsíčníků, ostenců a některých hlavonožců, hvězdic, čolků nebo plžů.

Nálepka extrémně nebezpečného živočicha je mu tedy v současnosti přisuzována poněkud neprávem. Je jen další z celé řady mořských tvorů, z nichž nemusíme pociťovat hrůzu, ale musíme jejich přítomnost respektovat. Protože moře a oceány jsou jejich domovem, kdežto my jsme v jejich vodách pouze na návštěvě.

A jaký názor máte na čtverzubce stříbropásého vy? Také vám připadá roztomilý, nebo už kvůli němu na dovolené nevkročíte do vody? O své dojmy se můžete podělit v komentářích.

Zdroje: