Kontroverzní subkultura lidských štěňat: Jak žijí muži v roli psů?

Lidská štěňata (neboli human pups) je komunita lidí, kteří se převlékají do psích kostýmů a napodobují jejich chování. Chodí po čtyřech, sdružují se do smeček, jedí z misky na zemi, hrají si s psími hračkami a poslouchají své „páníčky“.

Nejvíce zástupců lidských štěňat tvoří muži. Ačkoli původní smysl převleků byl čistě erotického charakteru, v současnosti se někteří její členové snaží prezentovat i nesexuální aspekty této subkultury, jako je obyčejný pocit relaxace a únik z reality, čímž se více přibližují stylu furries (tzv. „chlupáčů“, tedy lidí se zálibou ve zvířecích kostýmech).

Životní osudy některých členů zachycuje 40minutový dokument na britském kanálu 4 s názvem Secret Life of Human Pups (Tajný život lidských štěňat). V dokumentu se se svými pocity svěřují desítky mužů, z nichž největší pozornost je věnována Tomovi, Davidovi a Kazovi:

Nejsilnější emoce u diváků dozajista vzbudil Tom, který v civilním životě pracuje jako elektrikář. V soukromí se však převléká do latexového oblečku dalmatina. Jakmile je Tom v kostýmu, stává se z něj Spot (neboli Flek) a ukazuje, jak si hraje s psími hračkami, pojídá psí suchary, nebo kam chodí do klece, kde se občas vymočí na noviny.

Jeho chování vedlo k rozchodu se snoubenkou Rachel, se kterou zůstali přátelé. Nyní Tom žije s Colinem – s páníčkem, s nímž se seznámil na internetu. Dokument se pak snaží všechny aktéry konfrontovat s tím, co prožívají.

Rachel připouští, že kdyby Tom s převlékáním za psa přestal, tak by se k němu vrátila. Tom si však nedokáže pomoci a zůstává s Colinem, jenž ho v roli psa podporuje a pomáhá mu účastnit se soutěží, které se pro tuto komunitu pořádají.

David alias Bootbrush (Smeták) pracující jako akademický spisovatel naproti tomu zdůrazňuje, že pro něj je to především únik z reality a možnost chovat se primitivně. Zároveň dodává, že mu dělá radost, když svým vzezřením lidi rozesměje a cítí se tak více uvolněný a přátelský.

Pro Kaze je pak nejdůležitější psí identita, která se stala součástí jeho osobnosti. Svých choutek se nedokázal vzdát ani v počítačovém obchodě, kde pracuje. Přiznává, že chňapal zákazníkům po košilích. Není to však jediná z jeho historek:

Podle psychologů je v pořádku, když si na zvířata nebo jiné imaginární postavy hrají děti předškolního věku. U dětí v tomto věku to může být vyjádřením kreativity, ale Dr. Yamalis Diaz, klinický asistent profesora psychologie v hassenfeldské dětské nemocnici, upozorňuje i na další důvody:

Doktor Diaz však upozorňuje na to, že takovému chování je potřeba nastavit jasné hranice, nebo včas vyhledat odbornou pomoc. Situaci je potřeba řešit zejména v těchto případech:

Jestliže se příčina tohoto chování dostatečně nevyřeší už v dětství, může se pak negativně projevit v dospělosti. V dokumentu Secret Life of Human Pups se řada účinkujících přiznala, že v dětství nebo pubertě čelili nějaké formě šikany. Někteří z nich se navíc za své chování stydí a za psy se vydávají potají. Je tedy patrné, že stejné problémy postihují i dospělé.

Přestože styl některých subkultur může působit jako zábava, neměl by se automaticky stávat normou. Proto je důležité pozorně sledovat vývoj dětí a mladistvých, aby se v dospělosti nepotýkali s problémy se ztrátou identity a neinklinovali k různým formám úniku z reality.

Zdroje: