Nejtěžší ryby na světě vypadají mimozemsky a zplodí stovky milionů jiker

Měsíčníci na první pohled zaujmou bizarním vzezřením – jsou obrovští, zploštělí a postrádají typický rybí ocas (místo něj mají tzv. ocasní lem). Ve vodě se pohybují pomocí hřbetní a řitní ploutve, takže to vypadá, jako by létali. Zaoblený tvar těla jim vysloužil latinský název rodu Mola (v překladu „mlýnský kámen“) a v současnosti se rozlišují tři druhy (Mola mola, Mola alexandrini a Mola tecta).

Vzhledově se jednotlivé druhy liší svými rozměry, tvarem hlavy a ocasního lemu, přičemž zbarvení se pohybuje od různých odstínů hnědé až po stříbřitě šedou.

Možná právě stříbrná barva stojí za českým pojmenováním měsíčník. Zajímavé však je, že v angličtině se tato ryba naopak nazývá sunfish. Mají tedy tito mořští živočichové blíže k měsíci, nebo ke slunci?

Odpověď není zcela jednoznačná. Zatímco český výraz vychází spíše ze stříbrného typu zbarvení, které pod hladinou připomíná měsíc, anglické označení se váže k nezvyklému chování měsíčníků: občas totiž vyplouvají na hladinu, kde se přetočí na bok. V této poloze se buď vyhřívají (proto sunfish), nebo dávají možnost ptákům či ostatním rybám, aby je zbavili nechtěných parazitů.

Měsíčníci nejsou žádní drobečkové: běžně dorůstají do délky 1,8 metru s rozpětím mezi hřbetní a řitní ploutví o délce 2,5 metru. Průměrná váha pak činí 247–1 000 kilogramů.

Největším druhem měsíčníků je Mola alexandrini. V roce 2021 byl u ostrova Faial v Portugalsku nalezený uhynulý exemplář vážící 2 744 kilogramů s rozměry 3,25 metru na délku a rozpětím mezi ploutvemi 3,6 metru. Tento nález byl zaznamenán v Guinessově knize rekordů a vysloužil měsíčníkovi označení nejtěžší kostnaté ryby na světě.

Na druhé příčce je pak mršina téhož druhu nalezená v roce 1996 v Japonsku, která vážila 2 300 kilogramů a na délku měřila 2,72 metru.

Měsíčníci se vyskytují zejména ve vodách Tichého, Indického a Atlantského oceánu. Na změny klimatu reagují migrací a nejvíce se jim daří ve vodách o teplotě od 16,8 do 25,6 °C.

Při tření dokážou samice měsíčníků vyprodukovat až 300 milionů jiker, což je řadí mezi nejplodnější obratlovce na světě. Oproti dospělcům je potěr velký jen jako špendlíková hlavička a váží méně než 1 gram. Vzhledem k tomu, že dospělé ryby váží přes dvě tuny, čeká jejich potomky extrémní růst.

I přes enormní reprodukci nejsou šance na přežití příliš vysoké. Potěr je snadnou potravou pro jiné ryby a v dospělosti měsíčníky chrání spíše jejich velikost. To však neodrazuje predátory, jako jsou lachtani, žraloci nebo kosatky. Ti někdy nemotorného měsíčníka okusují kousek po kousku, takže ryba prochází pomalou a bolestivou smrtí.

Sami měsíčníci přitom fungují jako mezopredátoři lovící paprskoploutvé ryby, korýše a měkkýše, ale živí se i řasami či planktonem. Rádi si pochutnávají také na medúzách, které se jim stávají osudné – v důsledku zamoření oceánů plasty si je pletou s plovoucími igelitovými sáčky, jimiž se udusí.

Rovněž jsou obětí bezohledného rybolovu. Umírají buď jako vedlejší úlovky, nebo jim pomstychtiví rybáři uříznou ploutve za to, že jim pozřeli návnadu. Nebezpečí představují i lodě, s nimiž se mohou srazit při slunění na hladině. Pro maso jsou měsíčníci loveni pouze v Japonsku, Koreji nebo Tchaj-wanu. Druh měsíčníka svítivého (Mola mola) už je kvůli tomu na stupnici ohrožení klasifikován jako zranitelný.

Měsíčníci stále patří mezi málo probádané, ale fascinující živočichy. Přestože mají obrovské tělo, jejich život řídí mozek, který neváží ani 5 gramů. Proto jednají převážně instinktivně a pro člověka nepředstavují hrozbu. Bývají zvědaví, takže často upoutají pozornost potápěčů. Ve velkých akváriích jsou k vidění jen zřídka, protože chov v zajetí je náročný.

Pokud vás téma zaujalo, neváhejte se podělit o své názory v diskuzi a sdílejte článek na sociálních sítích.

Zdroje: