Nejosamělejší želva na světě dojala celý svět: Jak vypadaly poslední okamžiky jejího života?

Želví samec George se na ostrově Pinta narodil někdy kolem roku 1910. Měl štěstí, že se nedostal do rukou námořníků, kteří zde v letech 1831 až 1868 ulovili 455 želv (využívaly se nejen pro maso – jejich tuk sloužil i jako palivo k osvětlení pouličních lamp v ekvádorském městě Quito). Když vezmeme v úvahu rozlohu ostrova (60 km²), jedná se o ohromné množství usmrcených plazů.

Zkázu ostrova pak v roce 1957 dovršily zavlečené kozy, jejichž populace se za necelých dvacet let rozrostla na 38 tisíc kusů. Zdivočelá zvířata zdecimovala téměř veškerou vegetaci, již však potřebovaly k přežití i želvy.

Sám George vstoupil na scénu až v roce 1971, kdy ho objevil maďarský vědec József Vágvölgyi, jenž na ostrov přijel studovat hlemýždě. Zpráva o tomto objevu se dostala až ke strážcům národního parku Galapágy, kteří želvího samce hned následující rok převezli do výzkumné stanice Charlese Darwina na ostrově Santa Cruz, aby ho ochránili.

Netrvalo dlouho a zpráva o objevu vzácné želvy obletěla svět. Georgovo jméno mají na svědomí americká média, která ho pojmenovala podle televizního komika George Gobela. Vzhledem k tomu, že se nedařilo vypátrat žádnou jinou želvu stejného poddruhu (Chelonoidis niger abingdonii), začalo se mu přezdívat „Osamělý“.

Po samicích se přitom pátralo nejen na Galapágách, ale i v chovech světových zoologických zahrad. Nakonec se vědci pokusili George spářit s želvami, jež mu měly být geneticky nejblíže, ale veškeré pokusy selhaly – vejce, která samice nakladly, se totiž nikdy nevylíhla.

V zajetí se George měl jako král – o jeho zdraví pečoval tým veterinářů a na rozdíl od rodného ostrova měl ve výběhu dostatek potravy. Ale byl opravdu šťastný?

Známý přírodovědec David Attenborough dostal příležitost zachytit poslední okamžiky Georgova života – natáčení proběhlo přesně 14 dní předtím, než uhynul. V dokumentu vidíme, jak těžkopádně už se starý plaz pohyboval a jak mu při tom občas křupou i klouby (které Attenborough s humorem přirovnává k těm vlastním).

Želví samec už také hodně odpočíval – až tolik, že si štáb před natáčením myslel, že už se toho dne neprobudí. Ale probudil se, a jeho prázdný pohled se stal výjevem, jenž se zapsal do srdcí milionů diváků.

Osamělý George poté zemřel přirozenou smrtí 24. června 2012 a z jeho těla byl vytvořen dokonalý preparát, který se stal součástí expozice chovatelského centra Fausto Llerena na ostrově Santa Cruz na Galapágách. Tím ale jeho příběh nekončí…

Ještě dnes, 13 let po Georgově smrti, se spekuluje o tom, co se bývalo mělo udělat a neudělalo – že vědci špatně vytipovali želvy, s nimiž chtěli George spářit, anebo že ho vlastně vůbec neměli odvážet do zajetí. Tyto úvahy zachycuje 3 měsíce staré video, které dokonce ukazuje úryvek reportáže o tom, že ještě dva roky po Georgově převozu se na ostrově Pinta našlo tělo jiného uhynulého samce.

Nepátrali tedy průzkumníci dost důkladně na to, aby zjistili, že George ve skutečnosti nebyl sám? A bylo by mu ve volné přírodě lépe? Jsou to palčivé otázky, ale vzhledem k tomu, že původní ostrov byl ve velice žalostném stavu, nejeví se převoz do výzkumné stanice jako to nejhorší řešení.

Kromě toho se zdá, že poddruh želv z ostrova Pinta nevyhynul úplně. Na ostrově Isabela byli totiž nalezeni hybridi, kteří nesou genetickou informaci ještě dalších dvou vyhynulých druhů. Ochrana a dohled nad dosud žijícími želvami navíc probíhá i nadále.

Nelze však opomenout ani symbolický odkaz, jenž po sobě Osamělý George zanechal. Na informačním panelu jeho výběhu stálo:

George se tedy zmiňuje také jako nesmrtelná připomínka křehkosti a zranitelnosti přírodních ekosystémů. Zařadil se tak do plejády vycpaných tvorů, kteří už svět pozorují jen skrz sklo vitríny – svýma neměnnýma, skleněnýma očima. Nezbývá než doufat, že se lidstvo z podobných ztrát konečně poučí.

A co si myslíte vy? Jakou stopu ve vás zanechal Georgův příběh?

Hlasujte v anketě pod článkem, napište komentář do diskuze nebo navštivte profil autorky, kde na vás čekají další zajímavé příběhy.

Zdroje: