Včelí jed porazí rakovinu i boreliózu. Farmaceutickému lobby se to nelíbí, tvrdí apiterapeuti

Včelí jed, známý také jako apisin, produkují včelí dělnice nebo královna (trubci ho nemají, protože postrádají žihadlo). Jed se po bodnutí uvolňuje z jedového váčku a má podobu čiré, kyselé tekutiny se směsí aminů, polypeptidů a enzymů. Tyto látky ovlivňují nervovou soustavu, rozkládají červené i bílé krvinky a snižují krevní tlak.

Takové účinky mohou znít děsivě – a do jisté míry i děsivé jsou. U citlivých osob může včelí bodnutí vyvolat silnou alergickou reakci, v krajních případech až anafylaktický šok. Závažnost reakce rovněž závisí na počtu bodnutí: za smrtelnou dávku se obvykle považuje asi 700 žihadel u dospělého člověka a přibližně 90 žihadel u dětí.

I přes tato rizika ale může být včelí jed prospěšný. Apiterapeuté ho využívají k léčbě chronických onemocnění, u nichž klasická medicína selhává nebo je zatížena nežádoucími účinky. Včelí jed zmírňuje bolest, zánět nebo jiné projevy nemoci a přináší úlevu pacientům, kteří už ztratili naději.

Na sociálních sítích nyní kolují informace o tom, že australští vědci dokázali pomocí jedu včely medonosné zničit nádorové buňky způsobující rakovinu prsu za méně než hodinu. Tato zpráva je pravdivá a podložená také dalšími studiemi z Pákistánu, Indie či Turecka. Zatím však probíhají pouze laboratorní testy. Přesto v roce 2021 uveřejnil zpravodajský portál iDNES článek o libyjském lékaři, který už používá včelí bodnutí při léčbě rakoviny v praxi.

Za nejúčinnější látku se považuje melitin – peptid s výraznými protirakovinnými účinky, který zároveň dokáže bojovat proti bakteriím a virům, včetně viru HIV. Proto se často zmiňuje i v souvislosti s léčbou lymské boreliózy. Nejpozoruhodnějším důkazem o jeho účinnosti je příběh Američanky Ellie Lobelové, u níž lékaři nedokázali včas odhalit správnou diagnózu. Její stav se postupně zhoršoval, až se ve 44 letech smířila s tím, že zemře:

A pak se to stalo – při jedné z procházek ji napadl roj včel. Zatímco se její pečovatelka dala na útěk, nemocná Ellie zůstala stát a včely se na ni sesypaly. Když bylo po všem, její pečovatelka ji chtěla okamžitě převézt do nemocnice. Avšak Ellie to odmítla – cítila, že to byl zásah shůry a očekávala, že tímto způsobem odejde ze světa.

Jenže nezemřela. A když si později nechala udělat krevní testy, ukázalo se, že je úplně zdravá. Tato událost jí nejen zachránila život, ale také upozornila na skutečnost, že některé metody se možná příliš dlouho zkoumají – místo toho, aby se rovnou nabídli lidem, u nichž klasická léčba selhala.

Pacienti vyhledávají včelí jed i pro jeho protizánětlivé účinky, které zmírňují příznaky revmatoidní artritidy či artrózy. Ačkoli metoda zvaná apipunktura – tedy vpichování žihadel do akupunkturních bodů – zatím v Česku rozšířená není, mnozí čeští včelaři nabízejí masti, krémy a oleje s obsahem včelího jedu, jež si můžete na bolavé svaly a klouby namazat i doma.

Aplikace na kůži je sice méně invazivní než vpich, přesto je důležité přípravek nejprve vyzkoušet na malé ploše, abyste vyloučili alergickou reakci. Některá včelařství dokonce nabízejí zesílenou aplikaci jedu pomocí ultrazvuku, který umožňuje látkám proniknout hlouběji do tkání – bez nutnosti bodnutí, a navíc s téměř srovnatelnými účinky.

Zkušenosti pacientů se však liší. Zatímco někteří popisují výrazné zlepšení nebo dokonce vymizení obtíží, jiným pomáhá včelí jed jen dočasně, a tak jej musí používat pravidelně. V krajních případech tak může vzniknout i závislost – jako v případě Američanky Margaret, která se nechává bodnout včelami až stokrát týdně.

V pořadu My Strange Addiction (v ČR známém jako Nejšílenější úchylky) tvrdila, že jí včelí bodnutí pomáhají zbavit se bolesti kloubů, zlepšují jí náladu, a dokonce mají pozitivní vliv na její sexuální život. V takovém množství však už nejde o terapii – jedná se o návykové chování, které může vyústit až v anafylaktický šok.

Proto se v žádném případě nedoporučuje aplikovat si včelí bodnutí svépomocí, ale vždy jen pod dohledem zkušeného apiterapeuta.

Za evropského průkopníka je považováno Rumunsko, kde se toto odvětví stalo součástí vědecké medicíny a včelí produkty jsou zde uznávány jako lék. V hlavním městě Bukurešti sídlí centrum lékařské apiterapie, kam docházejí pacienti s různými chronickými nemocemi – například s roztroušenou sklerózou, u níž včelí jed pomáhá zmírňovat příznaky. Jedna z pacientek uvedla:

Mnoho příznivců apiterapie najdeme také v USA, kde působí řada společností nabízejících tuto formu léčby – od odborné apipunktury až po léčebné pobyty.

Naproti tomu v Česku ví o možnostech apiterapie jen málokdo. Pokud sami nepatříte mezi včelaře nebo si tyto informace cíleně nevyhledáte, pravděpodobně na ně v běžné praxi nenarazíte. Internetové lékárny sice přetékají chemickými léky, ale přírodní alternativy – pokud vůbec existují – většinou zůstávají skryté až na posledních stránkách nabídky.

Podle apiterapeutů za to může tlak farmaceutických koncernů, kterým tento stav vyhovuje. Ostatně – proč by se měl někdo uzdravit přírodní cestou bez vedlejších účinků, když trh je plný drahých, syntetických analgetik?

Ačkoli má klasická medicína stále své opodstatnění, domnívám se, že není důvod zavrhovat metody označované jako alternativní – zejména v případech, kdy už nic jiného nezbývá. Každý má právo nakládat s vlastním tělem tak, jak uzná za vhodné. A pokud dává přednost přírodní léčbě, měla by pro něj být dostupná.

Včelařství navíc patří mezi nejstarší obory lidské činnosti. Jeho počátky sahají až do období před naším letopočtem a jedná se tedy o zkušenosti ověřené staletími. Včelí jed používali k léčbě už staří Egypťané, Řekové, Římané, Indové i Arabové. Ze známých panovníků se včelími bodnutími léčili například Karel Veliký nebo Ivan Hrozný, kteří si tak dopřávali úlevu od příznaků dny.

A co si myslíte vy? Vyzkoušeli byste léčbu včelím jedem?

Hlasujte v anketě pod článkem, napište komentář do diskuze nebo navštivte profil autorky, kde na vás čekají další zajímavé příběhy.

Zdroje: