122letá Jeanne Calmentová byla nejstarším člověkem na světě. Co bylo tajemstvím její dlouhověkosti?

Jeanne strávila celý svůj dlouhý život v malebném francouzském městě Arles v regionu Provence. Narodila se do dobře situované rodiny lodního tesaře Nicolase Calmenta a společně se starším bratrem Françoisem prožila harmonické dětství. Od malička milovala umění a svůj čas si krátila malováním a hrou na klavír.

V 16 letech úspěšně dokončila střední školu a ve 21 letech se provdala za vzdáleného bratrance Fernanda Nicolase Calmenta, dědice prosperujícího soukenického podniku. Díky sňatku byla finančně zajištěná a nemusela nikdy pracovat. O chod domácnosti se staralo služebnictvo, což Jeanne umožnilo věnovat se svým zálibám a společenskému životu. Její oblíbené aktivity se rozšířily o tenis, plavání a jízdu na kole nebo na kolečkových bruslích.

Téměř žádný stres, dostatek volného času, ale i sport nebo absence fyzicky náročné práce se považují za základní faktory, které přispěly k tomu, že se Jeanne dožila tak požehnaného věku.

Svou roli ovšem sehrála i genetika. Jeannin otec Nicolas se dožil 93 let, matka Marguerite 86 let a bratr François dokonce 97 let.

Méně štěstí měl její milovaný manžel Fernand, jenž zemřel ve věku 73 let – příčinou smrti byl prý dezert ze zkažených zavařených třešní. Jeanne ho jedla také, ale přežila, protože ho snědla méně.

Ještě smutnější byl však osud jejich jediné dcery Yvonne – ta se sice výhodně provdala za armádního důstojníka Josepha Billota, ale 19. ledna 1934 zemřela v pouhých 36 letech na zápal plic.

V roce 1963 pak Jeanne zasáhly hned dvě tragédie – zemřel její zeť Joseph Billot ve věku 72 let a také vnuk Frédéric Billot, jenž přišel o život při autonehodě v témže věku jako jeho matka Yvonne, tedy ve 36 letech.

Po těchto událostech zůstala Jeanne sama. V té době jí bylo 88 let – byla to daň, kterou musela za svou dlouhověkost zaplatit.

I přes ztrátu svých nejbližších si Jeanne dokázala udržet pozitivní mysl. Ráda a často se smála, a když se s přibývajícím věkem kolem ní začali shlukovat novináři, netajila se tím, že kouří, pije víno a mlsá čokoládu.

Kouřit ji naučil manžel a tento zlozvyk ji provázel až do 117 let – teprve tehdy se rozhodla s ním skoncovat. Ne proto, že by jí snad cigarety přestaly chutnat, ale bylo jí nepříjemné, že už špatně vidí a nedokáže si je sama zapálit. Zhoršený zrak jí také znemožnil luštit křížovky. Bavila se tedy posloucháním rádia, dokud ji neopustil i sluch.

Do pečovatelského domu se přestěhovala ve 110 letech. Pravidelně se modlila (v dětství navštěvovala církevní základní školu) a s humorem sobě vlastním někdy poznamenala, že Bůh na ni asi zapomněl.

Přisuzují se jí i další rčení, v nichž se snoubí vtip s nadhledem:

Žádný stres, genetika, ale i dobrá nálada zajistily Jeanne Calmentové život, jenž je pozoruhodný také z historického hlediska.

Prožila obě světové války, které ji však nijak významně nepoznamenaly. Během té druhé sice v jejím domě přespávali němečtí vojáci, ale jelikož jí nic neukradli, necítila k nim zášť.

Rovněž zažila otevření Eiffelovy věže v roce 1889 a byla svědkem vědecko-technického pokroku. Když byl Jeanne jeden rok, Alexander Graham Bell si nechal patentovat telefon (1876), a když se v roce 1903 vzneslo do vzduchu první letadlo bratrů Wrightových, byla Jeanne 28letá mladá žena.

Jako nejzajímavější se ale uvádí její setkání s Vincentem van Goghem. Zastavil se pro malířské potřeby v obchodě jejího strýce, když jí bylo 13 nebo 14 let. Byl prý neupravený a páchl alkoholem. Tato neobvyklá zkušenost pak o mnoho let později zajistila Jeanne roli ve filmu „Vincent a já“ z roku 1990, čímž se stala nejstarší herečkou, která se kdy objevila na stříbrném plátně.

Nakonec si však Bůh na Jeanne Calmentovou přeci jen vzpomněl – zemřela v pečovatelském domě v Arles 4. srpna 1997 ve věku 122 let a 164 dní. Její odchod pro obyvatele Arles znamenal konec jedné éry a ztrátu někoho, kdo pro ně představoval hluboké spojení s minulostí. Místostarosta města v Jeannině nekrologu uvedl, jak se stala nedílnou součástí jejich životů:

Svět tak navždy přišel o ženu, která prožila 19. a 20. století a málem poznala i začátek toho jedenadvacátého. V současnosti ji zatím na druhé příčce dohání brazilská jeptiška Inah Canabarro Lucas, jež letos 8. června oslaví 117 let (ročník 1908).

Dočetli jste až sem? Neváhejte se podělit o své názory v anketě nebo v diskuzi a sdílejte článek na sociálních sítích.

Zdroje: