Historie líčení: Make-up je oblíbený už od pravěku. Za krásu se však platilo zdravím

Zatímco dnes kosmetiku spojujeme hlavně se zkrášlením, v pravěku mělo líčení především praktický význam. Pradávní lovci si těla potírali tukem, který je měl chránit před dotěrným hmyzem a překrývat lidský pach. Zároveň si malovali obličej, aby byli lépe maskovaní v hustém porostu.

Vědci předpokládají, že líčidla hrála roli také v náboženských rituálech – hlinka na tváři měla zajistit přízeň a ochranu přírodních sil. A jak se k tomu stavěly pravěké ženy? Podle historika Vlastimila Vondrušky to vypadá, že se chovaly stejně jako příslušnice současných přírodních národů, které chodí téměř nahé, ale zato hojně nalíčené. A to s jediným cílem – zalíbit se opačnému pohlaví.

Při zmínce o starověkém Egyptě si prakticky okamžitě vybavíme tváře s výraznými očními linkami. Tehdy bylo líčení ještě stále záležitostí obou pohlaví, a kromě uhrančivého vzhledu mělo podobně jako v pravěku také funkci ochrannou. Make-up připravený ze směsi malachitového prášku, tuku či oleje měl totiž chránit oči před škodlivým slunečním zářením a prachem. V průběhu 4. dynastie se pak používala směs galenitu a stibnitu, díky nimž líčidlo získalo charakteristickou černou barvu.

Pozadu ale nezůstaly ani starověké Řekyně, které se líčily poměrně křiklavě a po vzoru Egypta si začerňovaly obočí a řasy. Rty si zdobily směsí rostlinných barviv a pleť si bělily křídou či bělobou. Římanky od nich tuto módu rychle převzaly a za luxusní kosmetiku neváhaly utratit celé jmění.

Zatímco antické národy se ve zkrášlování nijak neomezovaly, ve středověké Evropě se líčení považovalo za marnivost – alespoň tak to kázala církev, podle níž užívání šminek hubilo lidskou duši.

Neposlušné ovečky si ale nakonec stejně dělaly, co chtěly, a muži se někdy se ženami předháněli v extravaganci. Francouzský Román o růži z konce 13. století například obsahuje pasáž o mladíkovi, jenž měl „bíle zbarvená líčka a červeň jako u jablíčka“. Výrazné líčení tak nebylo jen výsadou nevěstek nebo rozmařilých měšťanek, ale i mužů, kteří se ve 14. století takto našňoření promenádovali na dvoře Václava IV.

V novověku získalo líčení nový rozměr – stalo se projevem společenské prestiže i snobství. Výrazný make-up naznačoval, že člověk patří k vyšší vrstvě a může si to dovolit. Stejně jako meč u pasu symbolizoval rytíře, pečlivě nalíčená tvář ztělesňovala urozenou dámu.

Brzy se ale podobného vzhledu snažily dosáhnout i obyčejné venkovanky, což se šlechtě příliš nezamlouvalo. Proto vznikala nařízení, která měla používání líčidel mezi prostým lidem omezit. Stejně jako církevní kázání se však v praxi míjela účinkem.

Kosmetika také měla napodobit krásu mládí. Make-up v tomto případě znovu plnil funkci maskování – ačkoli nyní svého nositele nechránil před divokou zvěří nebo obtížným hmyzem jako v pravěku, ale před projevy stáří.

Zub času si zkrátka nemilosrdně vybírá svou daň – své o tom věděla i anglická královna Alžběta I., která je ohromnými vrstvami make-upu proslulá. Bělostnou tváří a rudými rty se snažila skrývat nejen svůj věk, ale i nevzhledné jizvy po neštovicích.

Ačkoli některé přírodní suroviny k výrobě líčidel byly relativně neškodné, mnoho jiných obsahovalo vysoce jedovaté látky, které přes kůži pronikaly do těla.

Už minerály jako malachit, galenit nebo stibnit, používané ve starověkém Egyptě, jsou označovány za toxické. Stejně tak benátská běloba, kterou si oblíbila i Alžběta I., obsahovala sloučeniny olova, jež nevratně poškozovaly kosti, játra a ledviny. Pravidelné užívání navíc pleť vysušovalo a způsobovalo nevzhledné skvrny, což zpravidla vedlo k nanášení dalších vrstev make-upu.

O složení kosmetiky se tehdy nikdo příliš nestaral – a bohužel ani dnes nejsou líčidla zcela bez rizika. Moderní rtěnky například stále obsahují stopy olova, UV filtry, benzofenony nebo parabeny, které při dlouhodobém užívání mohou poškozovat lidské zdraví.

A co si myslíte vy? Dokázali byste si představit život bez make-upu?

Hlasujte v anketě pod článkem, napište komentář do diskuze nebo navštivte profil autorky, kde na vás čekají další zajímavé příběhy.

Zdroje: