Podivuhodní tapíři: Podle Japonců požírají zlé sny, podle ochránců přírody jim hrozí vyhynutí

Tapíři by se dali označit za živoucí fosilie. Na naší planetě se objevili v eocénu, geologickém období z doby před 58–27 miliony let, a postupně se rozšířili na území Asie, Evropy a celého amerického kontinentu. Do dnešních dnů přežilo 5 druhů, které obývají území Jižní Ameriky a jihovýchodní Asie:

Přičemž Tapirus kabomani (někdy též nazývaný jako tapír amazonský) byl klasifikován jako nový druh teprve v roce 2013, kdy proběhla analýza lebky, tkání a DNA. Tento drobeček mezi tapíry, vážící „pouhých“ 110 kilogramů při délce asi 130 centimetrů, byl dlouho zaměňován se svým větším příbuzným, tapírem jihoamerickým.

Většina tapírů dosahuje úctyhodných rozměrů – měří kolem 2 metrů na délku a v kohoutku dosahují výšky přibližně jednoho metru. Jejich váha se pohybuje od 150 do 300 kilogramů. Srst je převážně v nenápadných odstínech hnědé, šedé nebo černé. Výjimku tvoří černobíle zbarvený tapír čabrakový a tapír horský, který se pyšní delší huňatou srstí přizpůsobenou životu v horském prostředí.

Mláďata všech druhů tapírů přicházejí na svět se skvrnitým a pruhovaným vzorem, jenž připomíná zbarvení selat divokých prasat – toto maskování jim poskytuje účinnou ochranu v přítmí lesního porostu.

Zajímavý je také počet prstů – zatímco na předních končetinách mají tapíři 4 prsty, na zadních pouze 3. Každý prst je navíc chráněný kopýtkem. Díky tomu se mohou pohodlně pohybovat po měkkém a bahnitém terénu. Umí také dobře plavat, s čímž jim pomáhá krátký chobůtek, jenž je jejich nejnápadnějším znakem.

Tento prodloužený pysk je velmi flexibilní – nejen, že pod vodou slouží jako šnorchl, ale umožňuje tapírům dosáhnout i na výše položené listy a větve a lépe je uchopit. Při nasávání pachů tapíři většinou flémují, tzn. stočí pysky a odhalí zuby, podobně jako koně nebo zebry, kteří jsou jejich nejbližšími příbuznými. Chobůtek také napomáhá tapírům vydávat pískavé zvuky, jež připomínají křik ptáků (na YouTube si lze poslechnout jejich nahrávku).

Tapíři hrají v ekosystému důležitou roli – fungují totiž jako „zahradníci“. Tím, že konzumují velké množství ovoce, jejich trus pak obsahuje semena, která roznášejí na velké vzdálenosti. Spásáním husté vegetace také vytvářejí malé mýtiny, čímž dopřávají rostlinám více světla, a zároveň regulují nadměrný růst dominantních rostlinných druhů.

Vzhledem k vysokému příjmu potravy (denně zkonzumují až 40 kilogramů vegetace) produkují také značné množství trusu, který obohacuje půdu o živiny a zvyšuje její úrodnost. Svou přítomností tedy napomáhají udržet přírodní rovnováhu a podporují biodiverzitu flóry.

Tapír je mírumilovný a roztomile vyhlížející býložravec, jenž je ve volné přírodě plachý a na člověka zaútočí jen zřídka. Možná proto ho Japonci uctívají jako Baku – nadpřirozenou bytost požírající noční můry. Když se tedy japonským dětem zdá něco ošklivého, probudí se a třikrát zvolají: „Baku-san, pojď sníst můj sen!“

Nicméně zvláštní vzhled těchto zvířat upoutal i Číňany nebo jihoamerické indiány, kteří je zmiňují ve svých legendách o stvoření světa.

Navzdory kulturnímu významu ale tapíři čelí řadě hrozeb. Některé domorodé kmeny je dodnes loví jak z náboženských důvodů, tak pro maso. Další problém představuje odlesňování a ztráta přirozeného prostředí. Ve volné přírodě se tedy situace nevyvíjí příliš dobře, a navzdory snaze o jejich ochranu stále zůstávají klasifikováni jako zranitelní nebo ohrožení (počty tapírů se pohybují v rozmezí cca od 2500 do 5500 kusů od každého druhu).

Obnovení populace probíhá pomalu, protože samice po dvou letech porodí vždy jen jedno mládě. Naštěstí některé druhy tapírů chovají také zoologické zahrady (u nás jsou k vidění např. v Zoologické zahradě v Praze, v Brně nebo ve Zlíně). V zajetí i v přírodě se pak tapíři mohou dožít až 30 let.

Říká se, že tapír vypadá jako směs ostatních zvířat. Je to fascinující příklad živočicha, jenž přežil miliony let evoluce, avšak paradoxně může být ohrožen činností člověka během několika desetiletí. Jejich ochrana není jen otázkou zachování druhu, ale i udržení rovnováhy v ekosystémech, které obývají.

Pokud vás téma zaujalo, neváhejte se podělit o své názory v anketě nebo v diskuzi a sdílejte článek na sociálních sítích.

Zdroje: