Poznejte nejvyššího koně na světě. Jeho předci kdysi vozili rytíře v plné zbroji

Předpoklady k obřím proporcím získalo toto plemeno už ve středověku. Pochází totiž z robustních chladnokrevných koní, které si s sebou do Anglie kolem roku 1066 přivezli Normané. Z nich byl dále vyšlechtěn tzv. English Great Horse (čili „anglický velký kůň“), jenž se pro svou velikost a sílu stal nejoblíbenějším koněm tehdejších rytířů.

Důraz na tyto vlastnosti kladl i Jindřich VIII., který zákonem omezil chov koní nižších než 15 dlaní (což odpovídá zhruba 150 centimetrům) a zakázal jejich vývoz do všech zemí včetně Skotska.

Role válečného koně skončila s využíváním střelného prachu, kvůli němuž se v bitvách začala upřednostňovat lehčí a rychlejší plemena. Od konce 16. století proto shirští koně naplno převzali úlohu tažných koní. Pro tento účel byli dále kříženi s plemeny dovezenými z Nizozemska, aby se zdokonalili ve vlastnostech potřebných pro těžkou práci.

Stali se nezbytnými pomocníky pro rozvoj britského průmyslu a své uplatnění našli nejenom v zemědělství, ale i v tahání těžkých nákladů ve městech nebo v docích. Ještě v 1. světové válce se používali k tahání děl, avšak po 2. světové válce se míra jejich využití drasticky snížila, což negativně ovlivnilo jejich populaci. Před vyhynutím je nakonec zachránilo jen nadšení posledních chovatelů.

Valach Sampson, zapsaný v Guinessově knize rekordů jako nejvyšší kůň na světě, se narodil v roce 1846 v Bedfordshire ve Velké Británii. Měřil 219 centimetrů a vážil okolo 1 524 kilogramů. Dnes už nám tohoto koňského velikána připomíná pouze jediná dochovaná fotografie:

Později byl Sampson dokonce přejmenován na Mamuta (Mammoth). Ale ani jeho současníci nejsou žádní drobečkové. Průměrná kohoutková výška hřebců je přibližně 178 centimetrů a hmotnost se pohybuje do 1 100 kilogramů. Klisny jsou o něco menší, ale měly by měřit nejméně 163 centimetrů.

Přestože se jedná o koně, kteří byli v páru podle záznamu z roku 1924 schopní táhnout zátěž o váze 50 tun, jejich pracovní nasazení už zdaleka není tak intenzivní jako kdysi. Tradiční uplatnění jim zůstalo spíše v pivovarech, kde plní zejména propagační funkci.

Přestože se jedná o skvělé kočárové koně, řada chovatelů je má i na výstavy a rekreační ježdění. Využití však najdou i v drezuře a vzhledem ke klidné povaze jsou vhodní také pro hipoterapii. Svůj historický původ nezapřou ani při různých rytířských vystoupeních, jimž dodávají na autenticitě.

V České republice se s nimi setkáte jen zřídka – od pořízení odrazuje jak vyšší cena (která se pohybuje od 50 až do 500 000 korun), tak vyšší náklady na chov. Vzhledem ke své velikosti totiž shirští koně potřebují více krmiva a postroj je zpravidla nutné vyrobit na míru.

Shirští koně vás na první pohled uchvátí svou velkolepostí a mírnou povahou. Zbarvení se nejčastěji vyskytuje v odstínech hnědé, černé nebo grošované, zatímco bělouši bývají vzácní. Typickým znakem shirských koní jsou bílé rousy, jež volně splývají nad kopyty o velikosti talíře.

V současnosti se těší největší oblibě nejen ve své domovině, ale také v USA, Kanadě a Austrálii. Stále se však jedná o ohrožené plemeno – celosvětově se počet těchto koní pohybuje mezi 2 000–3 000.

Pokud vás téma zaujalo, neváhejte se podělit o své názory v diskuzi a sdílejte článek na sociálních sítích.

Zdroje: