Raflézie Arnoldova: Největší květina na světě páchne po mrtvolách a po týdnu uvadá

Raflézie Arnoldova (Rafflesia arnoldii) nese jména britských objevitelů, kteří ji při expedici v roce 1818 nalezli v pralesích Sumatry. Přesto ale zůstává pro dnešní vědce záhadou, neboť je extrémně vzácná a vzhledem k jejímu životnímu cyklu je obtížné ji spatřit.

Rostlina nemá listy, stonky ani kořeny, a dokonce u ní neprobíhá ani fotosyntéza. Po většinu života se jako parazit vyvíjí ve formě masitých vláken uvnitř lián rodu Tetrastigma a přijímá od svých hostitelů vodu a živiny. V této podobě je pro vnější pozorovatele prakticky neviditelná:

Trvá pak přibližně jeden rok, než se na povrch liány prodere poupě o průměru 30–43 cm. Teprve poté se pomalu rozevře rudý květ s bílými vystouplými skvrnami, jenž svým zbarvením vzdáleně připomíná muchomůrku červenou.

Obří květ váží 7 až 11 kg. Mezi okvětními plátky se nachází komora se špičatými výčnělky, jejichž funkcí si vědci nejsou zcela jistí. Teorie se zatím shodují v tom, že hrají důležitou roli při opylování, protože zvyšují teplotu uvnitř rostliny – díky tomu se pak do okolí rychleji šíří hnilobný zápach.

Cílem rostliny je co nejvíce napodobit rozkládající se mršinu (proto se jí přezdívá „mrtvolný květ“ či „mrtvolná lilie“). Toho dosahuje nejen svým vzhledem, který má připomínat hnijící maso, ale i odpovídajícím zápachem. Stává se tak dokonalým lákadlem pro mrchožravé mouchy, které jsou jejími hlavními opylovači.

Rozmnožování ale bohužel bývá málokdy úspěšné, protože samčích i samičích květů je ve volné přírodě zoufale málo. Raflézie v tomto ohledu doplácí na zdlouhavý životní cyklus a na to, že kvete maximálně týden – poté květ uhnije a promění se ve slizkou černou hmotu.

Na vině však není jen náročný způsob života, ale zásadní roli v tom hrají i negativní důsledky lidské činnosti, jako je kácení deštných pralesů, nadměrný turismus nebo sběr místními domorodci, kteří ji sklízí ve formě poupat.

V této podobě se konzumuje jako delikatesa, nebo se používá pro léčebné účely: tiší bolest a horečku a zároveň je považována za afrodiziakum.

Díky jedinečným vlastnostem se také stala součástí umění a kultury. Proto ji můžete spatřit např. na indonéských poštovních známkách nebo v animovaných seriálech, jako jsou Pokémon nebo One Piece.

Jedná se o neuvěřitelně zajímavou rostlinu, která nabízí obrovský potenciál k dalšímu průzkumu. V roce 2012 vědci zjistili, že kromě vody a živin sdílí s liánami i jejich geny. Byl to významný objev, který přinesl poznatky k odhalení vlivu geneticky modifikovaných plodin na životní prostředí a v medicíně pomáhá při zkoumání přenosu lidských patogenů.

A možná to nebylo jediné tajemství, které květina ukrývá. Proto je zapotřebí vyvinout maximální úsilí pro její ochranu ve volné přírodě – kultivace v botanických zahradách je totiž velmi obtížná.

Pokud vás téma zaujalo, neváhejte se podělit o své názory v diskuzi a sdílejte článek s ostatními.

Zdroje: