Článek
Představte si tohle: Jste mladý mormon, věříte v Boha a čistotu. Pak se probudíte připoutaný k posteli norkovými pouty, nad vámi se sklání vaše bývalá přítelkyně v průsvitném negližé a říká vám, že dokud ji neoplodníte, nikam nepůjdete.
Zní to jako béčkový erotický thriller? Jenže tohle se opravdu stalo. V září 1977 zmizel v hrabství Surrey v Anglii jednadvacetiletý Američan Kirk Anderson. O tři dny později se objevil na policii s příběhem tak bizarním, že mu policisté nejdřív ani nevěřili. Jeho bývalá milá, sedmadvacetiletá Joyce McKinney, v minulosti miss Wyoming v USA, ho unesla, odvezla 300 kilometrů do venkovského domku a tam se ho pokusila přesvědčit o jejich velké lásce. Svým způsobem.
Joyce McKinney ovšem nebyla žádná „obyčejná“ miss. Byla to žena s IQ 168, která studovala drama na prestižní Brigham Young University v Utahu, soukromé univerzitě provozované Církví Ježíše Krista Svatých posledních dnů (mormony). Právě tam poznala Kirka Andersona – vysokého, o šest let mladšího statného mladíka.
Podle Joyce to byla láska na první pohled. Jenže Joyce během studia z mormonské církve vystoupila, což byl pro církevní starší obrovský problém. Bývalá mormonka a zbožný misionář? Nepřijatelné. Vztah byl církví odmítnut a Kirk dostal jasný příkaz: zapomeň na ni a odjeď na misi do Anglie.
Když Kirk Joyce oznámil, že odchází na misi do Anglie, Joyce to nepřijala jako rozchod. Přijala to jako výzvu. Byla přesvědčená, že církev je sekta, která jejího milého „unesla“ a „vymývá mu mozek“. Najala si soukromého detektiva, vystopovala Kirka až do Anglie a rozhodla se ho „zachránit“.
Její představa záchrany byla… řekněme netradiční…
V září 1977 vyrazila Joyce s pomocníkem Keithem Mayem na „záchrannou misi“. May, který hrál zájemce o mormonismus, konfrontoval Kirka před kostelem, vytáhl (pravděpodobně) falešnou zbraň a s pomocí chloroformu ho dostal do auta. Pak následovala cesta do odlehlého domku v Devonu, který Joyce předem pronajala.
Co se tam tři dny dělo, závisí na tom, komu věříte. Kirk tvrdil, že ho Joyce připoutala k posteli a opakovaně znásilňovala. Propustila ho prý až poté, co jí slíbil svatbu. Joyce vyprávěla jiný příběh – že jejich sex byl dobrovolný, romantický a že Kirk byl „šťastný jako blecha“.
„Milovala jsem ho tak moc, že bych kvůli němu sjela lyžemi z Mount Everestu nahá s karafiátem v nose,“ prohlásila později Joyce. „Nemám proč se někoho doprošovat. Mám míry 97-61-91, nejsem žádná ošklivka! “
Jenže tady přichází ten háček: Kirk vážil 110 kilo a měřil přes 190 centimetrů. Joyce? Necelých 55 kilo drobné postavy. Jak ho mohla znásilnit? Británie v sedmdesátých letech ani neměla právní definici znásilnění muže ženou. Muži přece nemůžou být znásilněni, že? To si myslelo hodně lidí. Proto byla Joyce obviněna jen z únosu a napadení.
Britská média si celý případ detailně vychutnala. Daily Mirror začal pátrat v minulosti Joyce a odhalil, že se předtím živila focením pro erotické časopisy a v eskortní službě nabízející BDSM služby. Publikovali pikantní fotky, skandální detaily, všechno. Konkurenční Daily Mail na to zareagoval geniálně. Tvářil se pohoršeně a prezentoval se jako „noviny bez Joyce McKinney“. Jenže samozřejmě o případu psali. Jen předstírali morální nadřazenost. „Podívejte, jak je ten Mirror nechutný, že o ní píše… A mimochodem, tady jsou všechny detaily, abyste věděli, o čem nepíšeme.“ Klasický novinářský trik: moralizovat a zároveň vydělávat na skandálu. Britská společnost se tím bavila čtvrt roku.
Joyce se stala přes noc stala celebritou. Chodila na premiéry, fotila se pro časopisy a britská společnost si s chutí užívala nejbizarnější skandál dekády. Konečně něco jiného než politika a ekonomická krize!
Joyce s komplicem Keithem ale neměli zájem stát před soudem. V dubnu 1978, pár týdnů před začátkem procesu, oba uprchli. Převlékli se za hluchoněmé, nasadili si paruky a brýle a odletěli do Kanady s falešnými pasy. Británie na ně nevydala zatykač. Prostě to nechali být. FBI je dopadla až v roce 1979 v USA kvůli falšování pasů. Dostali oba podmínku. A to bylo všechno. Nikdy nebyli souzeni za únos. Joyce se nikdy nemusela zodpovídat za to, co udělala Kirkovi.
Myslíte, že to je konec příběhu? Nikoliv.
V roce 1984 zatkli Joyce u letiště v Salt Lake City, kde Kirk pracoval. Žila ve svém autě a měla v něm provazy, pouta a detailní sešity se záznamy Kirkovy denní rutiny. Kirk byl v té době ženatý, měl děti a jen chtěl žít normální život. Joyce ale stále žila ve své alternativní realitě, kde byl Kirk její osudová láska. Měla stanout před soudem v roce 1986 za pronásledování a lhaní policii. Pak Joyce udělala to, co uměla nejlépe – zmizela. Těsně před začátkem procesu se vypařila. Případ byl odložen a Kirk konečně získal klid.
Klonování psa a návrat na mediální scénu
V roce 2008 se však Joyce objevila v médiích znovu. Tentokrát ne kvůli Kirkovi, ale kvůli… klonování psa. Utratila 50 tisíc dolarů, aby jí v Jižní Koreji naklonovali jejího mrtvého pitbulla jménem Booger. Na titulních stránkách novin se objevila jako Bernann McKinney – šťastná majitelka pěti naklonovaných štěňátek.
Jenže někteří lidé si začali říkat - ten obličej… kde jsem ho už viděl? Novináři začali hrabat. A co objevili? Bernann McKinney a Joyce McKinney měly stejné datum narození. Stejné číslo sociálního pojištění. Stejné rodné město v Severní Karolíně. Obě byly miss. Zpočátku Joyce popírala, že je tou samou ženou z případu spoutaného mormona. Ale důkazy byly jasné. Nakonec to v slzách přiznala. Doufala prý, že se lidé zaměří na příběh o psovi, ne na „špínu z minulosti“.
Její příběh zpracoval slavný dokumentarista Errol Morris ve filmu Tabloid. Joyce ho pak žalovala s tvrzením, že ji oklamal. Soud žalobu zamítl jako neopodstatněnou. Pravda vždycky nakonec vypluje na povrch, říká se. Jenže v případě Joyce McKinney se pravda mísí s lží, fantazií a čím dál víc viditelnou duševní chorobou.
V červnu 2019 srazila Joyce McKinney v Los Angeles 91letého chodce. Muž zemřel. Joyce tehdy žila jako bezdomovec ve svém vozidle. Ujela z místa nehody. Když ji dopadli, soud ji shledal duševně nezpůsobilou k procesu.
Dnes Joyce žije v psychiatrickém ústavu. Žena s IQ 168, která měla talent, krásu a inteligenci, dnes sedí za mřížemi vlastní mysli. Možná tam byla už tehdy v roce 1977, když se rozhodla „zachránit“ svou lásku únosem. Kirk Anderson žije v Utahu, pracuje jako realitní makléř a odmítá s kýmkoli mluvit o celé záležitosti. Nikdo už nezjistí, co se tehdy opravdu stalo v tom devonském domku. Nikdo neví, jestli to Kirk opravdu chtěl, nebo zda byl obětí.
Jediné, co víme jistě je, že hranice mezi láskou a posedlostí je tenčí, než bychom si chtěli přiznat. Někdy stačí jen malý špatný krok, aby z romantické komedie vznikl thriller, z něhož mrazí.
Zdroje:
