Článek
Začátky v nacistickém Německu
Margot Feist se narodila 17. dubna 1927 v Halle jako dcera ševce Gottharda Feista a tovární dělnice Heleny. Ve svých pozdějších výpovědích však významně upravovala svou rodinnou historii. Tvrdila, že otec byl „člen komunistické strany, který neustále bojoval proti režimu.“ Ve skutečnosti byl Gotthard Feist prostý řemeslník, který se dostal do problémů kvůli dluhům, ne z politických důvodů.
Po válce v roce 1945 vstoupila do Komunistické strany Německa (KPD) a rychle stoupala stranickými řadami. Již v 19 letech vedla kulturní a vzdělávací oddělení Svobodné německé mládeže, později se stala nejmladší poslankyní východoněmeckého parlamentu ve svých 22 letech.
Velké setkání pionýrů v Drážďanech, kde mladá Margot Feistová (budoucí Honeckerová) stojí na čestné tribuně vedle nejvyšších představitelů východoněmeckého státu. Je zajímavé, že už tehdy, rok před svatbou s Erichem Honeckerem, byla dostatečně významnou osobností, aby stála na tribuně s prezidentem Pieckem a Rosou Thälmannovou (vdovou po komunistickém vůdci Ernstu Thälmannovi).
Erich Honecker byl v té době již vlivnou postavou komunistického hnutí. Jako mladý muž strávil deset let v nacistických věznicích za svou komunistickou činnost. Po válce rychle stoupal stranickými řadami, v 50. letech dohlížel na stavbu Berlínské zdi jako člen Politbyra, v roce 1971 se stal generálním tajemníkem strany SED a fakticky vládl východnímu Německu až do roku 1989. Jeho režim byl zodpovědný za smrt stovek lidí, kteří se pokoušeli překonat železnou oponu.
V době setkání s Margot byl Honecker již ženatý, ale to nebránilo začátku jednoho z nejkontroverznějších vztahů studené války.
Osudové setkání v Moskvě
V roce 1950 se vydává Margot na cestu do Moskvy oslavit sedmdesátiny Stalina. Tam se setkává s Erichem Honeckerem, o patnáct let starším a ženatým předsedou Svobodné německé mládeže (FDJ).
V roce 1952 Margot porodila jejich dceru Sonju. Erich Margot později popsal takto: „Byla to dobrá kamarádka, velmi spontánní a moc milá… Okouzlila mě, protože to byla krásná, mladá dívka.“
Mimomanželské spojení vyvolalo kritiku ve stranických kruzích. Aby se situace vyřešila, byli oba postupně posláni na roční studium do Moskvy na Vysokou školu Komsomolu. Margot musela kvůli tomu zanechat osmiměsíční dceru v Berlíně v péči Honeckerovy matky.
Honecker se nakonec rozvedl se svou druhou ženou Edith a v roce 1953 si vzal Margot. Podle odtajněných zpráv západoněmecké zpravodajské služby BND si však Erich Margot musel vzít na nátlak stranického politbyra, které mělo dost jeho častých milostných dobrodružství.
Fialová čarodějnice a její život za železnou oponou
Margot Honeckerová si postupně vytvořila nezaměnitelný vzhled. Vždy elegantně upravena a se světle fialově tónovanými vlasy, které se staly legendárními a vynesly jí přezdívku „Lila Hexe“ – Fialová čarodějnice.
Zatímco běžní občané NDR žili ve spartánských podmínkách, Honeckerovi si užívali luxus ve Wandlitzu - exkluzivním sídlišti pro stranickou elitu, kde měli k dispozici vlastní vilu.
Manželé si mohli vybrat, zda se dají po socialistické zemi vozit obrněným mercedesem, Range Roverem nebo toyotou. Obyčejný člověk v NDR čekal na trabant dobrých dvanáct let. V lesním sídlišti byl k dispozici supermarket, kde bylo k sehnání vše od květin, kosmetiky, potravin a lahůdek, přes stereo přehrávače, kožichy a zbraně převážně západní výroby.
Skutečný luxus Wandlitzu však nespočíval v západním zboží, nýbrž v servisu. Zhruba 300 obyvatel sídliště mělo k dispozici přes 600 lidí personálu. Byli tu lázeňští u bazénu, řidiči, kuchaři a sluhové.
Kromě vily ve Wandlitzu o rozloze 240 metrů čtverečních, měli Honeckerovi k dispozici několik zámečků a objektů, jichž hojně využívali. Po obratu v roce 1989 oba tvrdili, že nikdy „nežili ani za fenik na náklady státu“ a poukazovali na četné dary od lidu a zahraničních hostů.
Když po roce 1989 Margot před parlamentním vyšetřovacím výborem kladli otázky na téma Wandlitzu, neochotně vypovídala: „jako manželka šéfa SED jsem musela ve Wandlitzu bydlet, nebo bych se musela se svým manželem rozvést… Nežila jsem tam v luxusu, jak se často neodpovědně šíří. Nebyli jsme náročná rodina. Dávali jsme přednost obyčejné kuchyni.“
Erich Honecker na procházce s manželkou Margot, dcerou Sonjou a vnukem Robertem
Začátkem 80. let bylo manželství Honeckerových podle zpráv BND v troskách a manželé ho udržovali jen ze stranických a politických důvodů. Západoněmečtí agenti dokonce zaznamenali, že v roce 1981, kdy Ericha čekala státní návštěva Japonska, postaral se o to, aby Margot dostala pozvánku do Jugoslávie. Díky tomu on letěl do Tokia a ona do Bělehradu a měl klid.
První dáma a její neomezená moc
Na rozdíl od většiny manželek politických vůdců studené války, Margot Honeckerová nebyla jen okrasou po boku svého muže. Od roku 1963 až do roku 1989 pracovala jako ministryně národního školství NDR. Její moc byla značná, ovlivňovala vzdělávání více než 300 000 učitelů a formovala vzdělávací systém pro miliony studentů.
Pro výchovu v jeslích a mateřských školkách NDR zavedla směrnice, že dvouleté děti už měly být upozorňovány na rudou dělnickou vlajku a obraz předsedy státní rady. Tříleté děti museli bezpečně na obrázcích poznat Ericha Honeckera, čtyřleté bylo potřeba naučit, že je vedoucí osobností strany a lidu.
V roce 1978, navzdory odporu církví a mnoha rodičů, zavedla povinné vojenské lekce pro studenty 9. a 10. tříd, což zahrnovalo praktický výcvik se zbraněmi.
Ještě kontroverznější byla obvinění z nucených adopcí dětí disidentů a těch, kteří se pokoušeli uprchnout z NDR. Během 70. a 80. let se podle odhadů stalo až 2000 východoněmeckých dětí oběťmi politicky motivovaných nucených adopcí. Stát těmto lidem odebral děti a předal je loajálním rodinám. I poté, co byli rodiče propuštěni z vězení, ministerstvo jim zakázalo navázat kontakt s dětmi. Honeckerová tato obvinění popírala se slovy „Neexistovalo to“.
Nejtemnější kapitolou práce „jejího“ ministerstva je ovšem postup vůči dětem, které údajně narušovaly „socialistický způsob života“. Mohly to být děti, které se špatně učily, byly obtížně vychovatelné nebo pocházely z rodin zničených smrtí, nemocí či politickou neposlušností. Tyto děti putovaly do dětských domovů, kde se odehrávala převýchova v „socialistickou osobnost“. Stačilo poslouchat nesprávnou hudbu a bez rozhodnutí soudu následovala „dětská věznice“ neboli mládežnický pracovní dvůr Torgau známý také „Margotčin koncentrák“.
Škála zdejších disciplinárních opatření sahala od samotky přes vyhladovění až k donucenému sportu, který musel být vykonáván až do úplného vyčerpání.
Pád z výšin
Na podzim 1989 se po pádu Berlínské zdi režim zhroutil. Margot Honeckerová zůstala v úřadu krátce i po odvolání svého manžela z funkce předsedy SED v říjnu 1989, ale byla odvolána z vlády 2. listopadu 1989.
Po pádu režimu čelila Margot Honeckerová nenávisti obyvatel. Manželé Honeckerovi našli útočiště u evangelického pastora Uwe Holmera v Lobetalu, paradoxně u muže, jehož dětem její vzdělávací systém znemožnil dosáhnout maturity.
Na Honeckera byl vystaven zatykač v souvislosti se smrtícími výstřely na vnitroněmecké hranici, následně dvojice uprchla do SSSR a azyl hledala na chilském velvyslanectví. V roce 1992 byl Honecker vydán zpět do Německa a Margot odcestovala za dcerou Sonjou do Chile. Definitivně se tak vyhnula probíhajícímu vyšetřování německých soudů.
Exil v Chile
Žila ve čtvrti La Reina v Santiagu, kde pobývala celých 24 let až do své smrti. Podle sousedů patřila k vyšší střední třídě a až do konce života se nenaučila španělsky.
U příležitosti manželových osmdesátých narozenin v roce 1992, vystoupila na veřejnost a požadovala jeho propuštění. V následujícím roce byl zatykač na Honeckera zrušen a ještě téhož dne vycestoval do Chile, kde o rok později zemřel.
Až do smrti v roce 2016 zůstala neústupná. V rozhovoru z roku 2012 s německou televizí ARD řekla o obětech berlínské zdi: „nemuselo se to stát – nemuseli přelézat zeď.“ V jiném rozhovoru prohlásila: „DDR byla pro mě můj život. Je to tragédie, že tato země už neexistuje.“ V rozhovoru pro chilský komunistický deník se svěřila: „Chtěla bych zpátky do Německa, do Berlína. Ale mám strach, že mě přece jenom ještě postaví před soud a povolají k odpovědnosti.“
Epilog: Žena plná protikladů
Margot Honeckerová zemřela 6. května 2016 v Santiagu v Chile ve věku 89 let na rakovinu. Její pohřeb byl německými médii popsán jako „bizarní“. Zúčastnilo se ho 50 komunistických veteránů s východoněmeckými vlajkami.
Jak ji vnímali obyčejní lidé? Většina východních Němců ji znala pod přezdívkami - „die Hexe“ (čarodějka) nebo „Fialová čarodějka“ kvůli jejím charakteristickým vlasům. Byla jednou z nejnenáviděnějších postav režimu. Jeden britský diplomat, který ji ve stáří poznal, ji popsal jako „žijící dinosaura“ a „marxistické monstrum“. Ve stranických kruzích ji přirovnávali k Lady Macbeth NDR - mocné a obávané ženě, která stála ve stínu, ale významně ovlivňovala chod věcí.
Byla to žena protikladů: politicky vlivná a ideologicky neústupná a zároveň milující matka, která však byla obviňována z odebírání dětí jiným matkám. Žena, která ovládala vzdělání celé země, ale nikdy se nenaučila španělsky v zemi svého exilu. Žena, která fabulovala o svém vlastním příběhu, ale trvala na „pravdě“ o režimu, který pomáhala budovat.
Její příběh zůstává připomínkou toho, jak ideologická zaslepenost dokáže proměnit i inteligentního člověka v nástroj tyranie. Ukazuje také paradox totalitní moci - být mocný a zároveň všeobecně nenáviděný, ovládat životy milionů a přitom žít v bublině vlastních iluzí.
