Článek
Na lavičce v nemocničním parku seděl mladý muž a plakal. Bylo mu třicet let, měl rozjetou novinářskou kariéru, žil zdravě, sportoval. Právě se dozvěděl, že má rakovinu. „Nikdy předtím jsem nebyl hospitalizován. A odjížděl jsem odtamtud jako onkologický pacient s fatální diagnózou,“ vzpomínal Josef Kvasnička, moderátor hlavní zpravodajské relace České televize. Ten den v roce 2002 změnil jeho život navždy.
Cesta k mikrofonu
Josef Kvasnička se narodil 23. dubna 1972 v Bystřici pod Hostýnem. Od dětství byl vášnivým čtenářem a snil o kariéře novináře. Po revoluci se dvakrát neúspěšně hlásil na fakultu žurnalistiky, místo toho šel pak studoval zdravotní školu (obor diplomovaná zdravotní sestra). Teprve pak se dostal na žurnalistiku v Olomouci. Už jako dvacetiletý začal psát do Zlínských novin, pracoval v rádiích. V listopadu 1996 nastoupil do České televize jako zlínský zpravodaj.
Začátek bolesti
Začalo to banálně - bolestí zubu. Zubař mu zub vyvrtal, pak vytrhl, pak vyvrtal další. Nic nepomohlo. Bolest se zhoršovala. Pravdu se dozvěděl na stomatologické klinice na Karlově náměstí. Sarkom čelisti. Zhoubný nádor.
„S maminkou a bratrem jsme šli do prvního baru a musel jsem si dát panáka,“ vzpomíná. Pak šel ven a na lavičce v nemocničním parku plakal půl hodiny. V hlavě mu vířily otázky. Budu moct dělat práci, kterou mám rád? Jak budu vypadat? Budu tu vůbec ještě?
Deset let operací
„Jsem Býk, který se nerad vzdává,“ říká o sobě. Jediným řešením byla radikální operace – lékaři mu odstranili celou pravou dolní čelist a čtvrtinu úst včetně zubů. Následovalo deset let dalších operací. Při jedné z nich mu nahradili čelist štěpem z kyčelní kosti. Po každém zákroku se musel učit znovu mluvit.
„Když se poměry v puse změnily, musel jsem se znovu naučit mluvit a artikulovat,“ vzpomíná. Učil ho logoped. Znovu a znovu trénoval vyslovování, práci s hlasem. „Nebylo to jen o těle, ale hlavně o psychice. Měl jsem strach, jestli vůbec budu moct pokračovat,“ přiznává. Ale nevzdal to. Každý den trénoval, každý den se zlepšoval.
Jako krajský reportér jezdil s mikrofonem po Zlínském kraji, natáčel reportáže. Někdy musel natáčení přerušit a odjet na injekce. Jeho kolegové kameramani Vítězslav Farný a Jiří Janiška se mu stali oporou. „Stali se z nás ryzí osobní přátelé. Byli mi oporou v nejtěžších chvílích. Považuji to za vzácný dar.“
Čtvrtstoletí s mikrofonem ve Zlínském kraji
Za čtvrtstoletí natočil ve Zlínském kraji tisíce reportáží. Křest ohněm přišel už v roce 1997. Velké povodně. Jeho štáb byl mezi prvními, kdo natáčel zkázu v zaplavených Troubkách, kde zemřelo devět lidí. „Kameraman Víťa Farný vzal kameru, vysoké rybářské kalhoty, skočil do vody a natáčel. Nevěděl, jestli nespadne do díry, kanálu nebo septiku. Natočil záběry, které viděla celá Evropa,“ vzpomíná. Podobně ikonické záběry vznikly v zaplavených Otrokovicích, když s kameramanem proplouvali na půjčeném člunu ulicemi kolem sochy Tomáše Bati. „To ticho, nehybnou hladinu a nechápající výrazy lidí nikdy nezapomenu.“
Nejnáročnější období přišlo mezi lety 2011 až 2015. Zlínský kraj, do té doby vnímaný jako bezkonfliktní region s Jízdou králů a lidovou kulturou, zažil kaskádu tragédií. V roce 2011 to byl požár století v Chropyni - inferno v továrně na výrobu plastů, které hasilo sedmdesát jednotek hasičů čtyři dny. O tři roky později natáčel tragickou havárii na rallye v Lopeníku, kde zemřely čtyři mladé dívky. V únoru 2015 reportoval z Uherského Brodu, kde psychicky narušený muž zastřelil osm nevinných lidí. Desítky hodin strávil ve Vrběticích, kde v roce 2014 vybuchly muniční sklady a oblast se proměnila v uzavřené území.
Pak přišla metanolová aféra. „Byli jsme u prvního velkého zásahu policie na Jižních svazích ve Zlíně. Jako jediní novináři jsme byli u zásahu ve skladu v Opavě, kde smrtící koktejl míchali,“ popisuje. Následovala lihová mafie, jejímž bossem byl Radek Březina z Kostelce u Zlína. „Po všech těchto událostech jsme si říkali, probůh, co přijde dál. V poměrně krátkém časovém úseku jsme natáčeli reportáže, které sledovaly statisíce lidí v celé republice.“
Ale natáčel i okamžiky radosti. Dvakrát byl ve Vatikánu, projel s kamerou Betlém a Jeruzalém. Když papež František vzal do náručí a políbil malou Editu Anežku z Bánova, jeho záběry vysílaly desítky televizí po celém světě. Natáčel poslední rozhovor s Pavlem Nedvědem jako aktivním hráčem reprezentace. Byl u legendární střely zlínského Filipa Čecha, který vyrovnal finále hokejové extraligy deset vteřin před koncem. „Zimákem projela tak obrovská vlna euforie, že na to nejde zapomenout.“
A pak byly chvíle ticha. Hřeben Javorníků, kde stál s kameramanem a jen se díval na panorama hor. Vesnice Kunkovice s osamělým větrným mlýnem jako z pohádky. Rodina v Horní Bečvě, která žila bez elektřiny kvůli babičce. „Museli jsme jít notný kus pěšky lesem ve sněhu, ale byli jsme odměněni. Seděli jsme v kuchyni, jedli klobásky, cítili se s nimi moc příjemně.“
„Kladné chvíle rozhodně převažují,“ říká. „Tam na hřebeni Javorníků nabírám síly na ty těžší úkoly. Vždy jsem měl blízko k lidem, vždy jsem se s nimi rád potkával.“
Cesta do Santiaga a pozvánka do Událostí
V létě 2023 se vydal na svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela. Tři a půl týdne putoval po severní trase. „Chtěl jsem být chvíli jen sám se sebou.“ Bolela ho kolena, trápily ho puchýře, ale našel klid, který hledal.
Krátce po návratu zazvonil telefon z Prahy. Jestli by nechtěl moderovat hlavní zpravodajskou relaci Události. „Přišlo to jako blesk z čistého nebe.“ Po 27 letech jako krajský reportér dostal nabídku stát se tváří nejsledovanějších zpráv. V prosinci 2023 poprvé usedl za moderátorský pult a nahradil Jakuba Železného.
Když přijdou hejtři
S povýšením přišly i komentáře na sociálních sítích. „Vyměňte ho.“ „Proč tam dávají někoho s tou pusou.“ „Nemůžu se na něj dívat.“
„Jsem si dobře vědom toho, že symetrie mého obličeje není jako u jiných,“ říká klidně Josef. „Vždycky se dá najít fackovací panák. Pro některé jsem tím panákem já.“
Co mu pomáhá? Že si pamatuje, jak plakal na lavičce v nemocničním parku. Jak se učil znovu mluvit. Jak se bál, že nikdy nebude stát před kamerou. A že přesto tam dnes stojí.
Nezlomilo ho to. „Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že jednou budu moderovat Události, nevěřil bych mu. Takže co je pár zlých komentářů proti tomu?“
Závěr
Je rozvedený, má syna Jana. Bydlí ve Zlíně se svojí partnerkou Alenou, se kterou se seznámil v roce 2015. „Nenapadlo mě, že ve čtyřiceti bych ještě našla někoho, s kým bych chtěla strávit zbytek života,“ říká Alena.
Dvacet čtyři let po diagnóze moderuje nejsledovanější zprávy v zemi. Ukazuje, že i bez čtvrtiny úst se dá nejen mluvit, ale i dělat práci, kterou milujete. „Lékaři odvedli fantastickou práci. Ale to nejdůležitější jsem musel udělat já sám – rozhodnout se, že se nevzdám.“
Zdroje: Rádio Praha, Blesk.cz, iGlanc.cz, Proboha.cz, iDNES.cz, Česká televize
