Článek
Září 2011. Ilustrátor Zdeněk Miler leží v ozdravovně Na Pleši. Je mu devadesát let, zdraví se zhoršuje, ale podle těch, kdo ho navštěvují, stále kreslí a taky podepisuje licenční smlouvu. Smlouva je ve prospěch jeho vnučky Karolíny, které je dvaadvacet let a která u něj žije od svých čtrnácti let. Za dva měsíce Miler umírá a zmiňovaná smlouva se stane předmětem dlouhého dědického sporu.
Zdeněk Miler je pochován na Slavíně
Krtek a dvě stě milionů
Zdeněk Miler stvořil Krtka v roce 1957 téměř náhodou. Zakopnul o hromádku hlíny na procházce a nápad byl na světě. Krtek: černý, kulatý, tichý. Bez slov, jen s citoslovci, kterým rozumí v Japonsku i v Německu stejně dobře jako v Česku.
Za výtvarníkova života vydělal Krteček podle odhadů přes dvě stě milionů korun. I dnes, třináct let po Milerově smrti, vydělává ročně miliony. Toto číslo je nutné mít na paměti, když se budeme bavit o tom, co přišlo po listopadu 2011.
První manželství Zdeňka Milera
Aby bylo jasné, o co se bojovalo a proč, je třeba nejprve pochopit rodinnou situaci.
Zdeněk Miler byl před sňatkem s manželkou Emílií již jednou ženatý. Podle vzpomínek Emílie Milerové zaznamenaných v projektu Paměť národa byla jeho první manželka Ruska, kterou Emílie popisovala jako přesvědčenou komunistku. Z tohoto manželství pochází syn Michael Holub. O první manželce a okolnostech rozvodu prameny víc neříkají.
Druhé manželství
V roce 1959 se Miler oženil s Emílií, která byla o čtrnáct let mladší. Prožili spolu čtyřiapadesát let a měli dvě dcery: Kateřinu a Barboru.
Kateřina zdědila otcův výtvarný talent a emigrovala do Švýcarska, kde pracovala jako ilustrátorka. S otcem přesto spolupracovala, a to způsobem tehdy neobvyklým: Miler jí posílal skici poštou a psal dlouhé dopisy. Kateřina o nich říkala:
„Nejkrásnější na spolupráci bylo, že mi psával dlouhé dopisy, možná proto, že se mu stýskalo. Na blízko to nebylo takové, ale na dálku dokázal vyjádřit svou otcovskou lásku, starost i přízeň. Bylo to plné citu a něhy.“
První dvě knihy, Krtek a paraplíčko a Krtek a medicína, vznikly takto v polovině osmdesátých let, tehdy ještě bez uvedení jejího jména. Po návratu do Česka po roce 1989 začala s otcem spolupracovat oficiálně.
Dále je tu vnučka Karolína. Dcera Barbory. Ve čtrnácti letech přišel v jejím vztahu s matkou rozkol a Karolína se přestěhovala k prarodičům. Emílie v Pamětech národa vzpomínala, že se o ni starala nejprve prvních pět let po narození, pak znovu od jejích čtrnácti let. Miler byl workoholik: vstával v půl šesté, pracoval minimálně do šesti večer, o víkendech také. Přesto si na vnučku dělal čas. Měli spolu úzký vztah, který přetrval až do jeho posledních let v ozdravovně.
Správkyně a závěti
V papírování byl ovšem Miler nedůsledný. Přesto v roce 2006 podnikl jeden velmi konkrétní krok: notářským zápisem ustanovil správkyní svého dědictví právničku Milenu Fischerovou. Jejím úkolem bylo po jeho smrti spravovat autorská práva.
V následujících letech Miler závěti opakovaně měnil. Fischerová později v médiích zmiňovala, že jich bylo více a že jejich obsah někteří dědici rozporovali.
Bez závěti by přitom bylo dědění jednoduché. Česká první dědická třída jsou manžel nebo manželka a děti, dědí rovným dílem. Emílie, Michael Holub, Kateřina a Barbora by tedy každý dostali čtvrtinu. Karolína jako vnučka žijící matky by nedědila nic.
Miler ale zřejmě chtěl vnučku, která s ním žila, zajistit. V září 2011, dva měsíce před smrtí, podepsal onu zmiňovanou licenční smlouvu v její prospěch.
Co pak následovalo, si asi nedovedl představit ani on sám.
Spor první: Karolína a neplatná licence
Na základě licenční smlouvy z roku 2011 mohly dál vznikat nové příběhy s postavou Krtka. Jen už ne kreslené filmy jako za dědečkových časů, ale 3D animace. Karolína na základě toho založila firmu Little Mole a začala licencovat výrobu produktů s Krtkem po celém světě. Plyšové hračky, oblečení, kosmetika, povlečení, digitální hry. Sama o tom říkala: „My produkujeme spoustu věcí, kosmetiku, jídlo, oblečení, hračky, různé papírové věci, digitální hry. Je toho spousta.“
V roce 2016 přišla s koprodukčním seriálem Krtek a Panda natáčeným v Číně.
Lívia Klausová a Karolína Milerová v Číně
Fischerová smlouvu napadla. Soud prvního stupně dal za pravdu Karolíně. Odvolací soud v roce 2019 ale rozhodl opačně: smlouva je neplatná, protože v době podpisu Karolína nevěděla nic o 375 licenčních kontraktech uzavřených dříve. Smlouva neurčovala, co přesně vnučka dostává.
„Ze smlouvy není zřejmé, jaká práva měla žalovaná nabýt,“ konstatoval předseda odvolacího senátu.
Rozsudek zasáhl celé Milerovo dílo. Karolína nesměla dílo nijak užívat ani doplňovat. Podle Fischerové dopadl verdikt i na čínský seriál. Karolína podala dovolání k Nejvyššímu soudu.
Spor druhý: Kateřina a zakázaná kniha
Fischerová vedla souběžně další spor, tentokrát s dcerou Kateřinou, která v roce 2016 vydala knihu Krtek na návštěvě. Kateřina přitom v rozhovoru pro iDnes popsala, co její smlouva s otcem vlastně obsahovala a kde byl háček:
„S otcem jsme sepsali dohodu, ve které mi dává práva ke kreslení Krtka. On Krtkem myslel všechno, i ostatní postavičky jako Myška nebo Zajíc, Ježek či Žabka. Jenže v té dohodě je jen uvedené slovo Krtek.“
Advokáti jí proto doporučili zbytek Krtkova světa přepracovat. Strávila rok vytvářením nového prostředí a nových postaviček, které by otcovu tvorbu připomínaly, ale nekopírovaly.
Nestačilo ani to. Fischerová napadla celou smlouvu: chybělo v ní ujednání o odměně, a tedy podle soudu ani ona platná nebyla. Pražský vrchní soud dal Fischerové za pravdu. Kateřina musela neprodané výtisky stáhnout z trhu.
Kateřina to komentovala s otevřeností, která je v takových sporech vzácná.
„Moji protivníci v těchto právních sporech jsou zároveň moji nejbližší. Kdykoliv na mě tento rodinný rozpor dolehne, je mi z toho moc smutno. Věřím však v dobré konce.“
Matka, která se postavila proti dceři
V jednu chvíli se spor zlomil způsobem, který málokdo čekal. Matka se postavila proti vlastní dceři.
Barbora, Karolínina matka, se prostřednictvím svého právníka veřejně zastala Fischerové. Prohlásila, že správkyně postupuje správně. Nesouhlasila ani s tím, aby Krtka kreslila její sestra Kateřina.
Vdova u soudu
Emílie Milerová přišla k soudu svědčit ve prospěch vnučky. Smlouva, kterou Miler podepsal pro Karolínu, podle ní plně odpovídala tomu, co si přál. Potvrdila pravost jeho podpisu a prohlásila, že v době podpisu byl psychicky v pořádku, ještě dva týdny před smrtí prý kreslil.
Takto Emílie pro Paměť národa komentovala seriál Krtek a Panda, který vznikl v Číně:
Já jsem to viděla asi tak čtvrt minuty, a už jsem nemohla dál. Manžel by s tím určitě nebyl spokojený. Ty náměty jsou ubohé. Než krteček zvedne ruku, udělají dvacet pět obrázků. Manžel byl precizní a vracel jim práci, když se mu to nelíbilo. Dělal třeba pozadí kytek dlouhé šest metrů půl roku. Zeptala jsem se ho, jak dlouho bude ten pás ve filmu, a on řekl, že tři vteřiny.
Pak ale na doplňující dotaz právníka zaváhala a začala si protiřečit. Nejdřív tvrdila, že smlouva neměla být výhradní. Pak řekla, že výhradní být měla.
Soudkyně Veronika Křesťanová se obrátila na obě strany s prosbou, která zněla skoro jako apel.
„Ten spor není o Krtka, je o pana Milera. Zkuste si představit, co by si přál on, toto jistě ne. Pokuste se najít konsenzus, který nerozmělní jeho autorské dílo.“
Advokáti obou stran krčili rameny.
Smír po osmi a půl letech
V březnu 2020 Karolína stáhla dovolání k Nejvyššímu soudu. Rodina se mezitím dohodla mimosoudně.
Obvodní soud pro Prahu 4 uzavřel dědické řízení. Dědictví si rozdělilo šest lidí: vdova Emílie, dcery Barbora a Kateřina, syn Michael Holub, vnučka Karolína a jako šestá Fischerová, která svůj podíl dostala v penězích. Čtyři přímí dědicové získali 192 obrazů v hodnotě třiceti milionů korun, přístup k deseti bankovním účtům, nemovitosti i cenné papíry. Co se týče autorských práv, Barboře připadlo čtyřicet procent, Emílii, Kateřině a Michaelu shodně po dvaceti procentech.
Ostatní dědicové se vzdali vůči Karolíně a Kateřině nároku za to, že léta poskytovaly licence bez platného právního titulu. Dluh jim odpustili. Všichni se zároveň zavázali, že v oblasti autorských práv po Zdeňku Milerovi napříště nevyvinou žádnou další činnost. Ani osobně, ani přes firmy.
Závěr
Zdeněk Miler stvořil postavičku, které rozumí celý svět bez jediného slova.
Karolína žila u dědečka od čtrnácti let. Smlouva, kterou jí podepsal dva měsíce před smrtí, možná odpovídala tomu, co cítil. Právně ale nestačila.
Kateřina kreslila vedle otce celý život. Strávila rok vymýšlením nových postaviček, aby se co nejméně dotkla toho, co soud mohl napadnout. Knihu, do které vložila kus sebe, musela stáhnout z prodeje.
Soudkyně měla pravdu. Ten spor nebyl o Krtka. Byl o muži, který celý život kreslil příběhy s dobrým koncem. Svůj vlastní dopsat nestihl.
Zdroje: Seznam Zprávy, usnesení soudu, duben 2020, iRozhlas.cz, smlouva a dovolání, březen 2020, Hospodářské noviny, soudní jednání 2015, ČT24, rozsudek 2019, Blesk.cz, Kateřina Milerová 2018, Paměť národa, vzpomínky Emílie Milerové, Vlasta.cz, spolupráce Kateřiny Milerové, Deník.cz, výstava Kateřiny Milerové 2015, iDnes.cz, rozhovor s Kateřinou Milerovou
