Článek
Ironický mem, kdy starší muž rozhněvaně třímá pěstí k nebi, se v Čermákově případě stal skutečností. Ve snaze zkritizovat nový podcast Slast, zaměřený na ženskou sexuální svobodu, se Čermák pustil do výstupu, který působil spíše jako iracionální hněv než promyšlená kritika. Neváhal se osobně opřít ido autorky pořadu Lindy Bartošové, přičemž se později omlouval s tím, že si „jen chtěl udělat legraci“.
Čermákovy výroky působí nejen jako zkratkovité a osobně zabarvené, ale jsou také zcela nepodložené – sám totiž přiznal, že podcast ani neslyšel. Kritika veřejnoprávních médií v kontextu „nekalé soutěže“ na podcastových platformách pak působí zvlášť paradoxně. Argumentoval, že veřejnoprávní média nemají v tomto prostoru co dělat, jelikož konkurují nezávislým podcastům. Čermák přitom doplnil, že proti veřejnoprávním médiím nic nemá, a dokonce označil za „zločin“, že nedošlo k jejich lepšímu financování.
Reakce publika na sebe nenechala dlouho čekat. Na Facebooku se pod profilem DVTV objevilo zhruba 600 komentářů, z nichž většina s Čermákem nesouhlasí. Mnozí mu připomínají, že sám veřejnoprávní podcasty kdysi propagoval - např. novinář Filip Rožánek v komentu zmiňuje, jak Čermák v roce 2009 stál na festivalu Academia Film Olomouc vedle zástupců Českého rozhlasu, aby podcasty prosadil jako nový formát.
V komentářích na sociálních sítích se také objevují svědectví lidí (Janek Novák), kteří Čermáka pamatují z jeho působení na Univerzitě Karlově. Vzpomínají, jak často přednášky rušil na poslední chvíli nebo bez omluvy nedorazil, což studentům opakovaně způsobovalo komplikace. Další komentáře připomínají Čermákovo neúspěšné působení v pořadu 168 hodin.
Celá situace spíše vyvolává obraz talentovaného, leč zahořklého muže, jehož postoje se výrazně proměnily. Z kdysi zapáleného propagátora nových médií je dnes někdo, kdo kousá do ruky, která ho kdysi krmila.
Zdroje: sociální sítě DVTV
