Článek
V polovině března 1992 se v klubovně letenského stadionu konala malá slavnost při podpisu smlouvy s firmou Adidas. Novinářům byl při té příležitosti poprvé představen další sponzor klubu: pětadvacetiletý Petr Mach z Uhříněvsi, majitel dopravní firmy.
Pár měsíců zajišťoval Spartě dopravu k zápasům svými autobusy. Tehdejší předseda Sparty ing. Václav Mašek vzpomínal, že spolupráce s Machovou firmou znamenala přínos zhruba milionu korun ročně. Na tiskovce se Mach necítil dobře a chvílemi se dokonce červenal. Nikoho nenapadlo, že za necelé tři měsíce bude tomuto klubu předsedat.
Byl to člověk nevelké postavy s napoleonským komplexem, který svým příběhem částečně inspiroval režiséra Víta Olmera při natáčení filmu Bony a klid. Devadesátky měly rády přesně takové typy.
Z garáže na Letnou
Petr Mach se narodil 14. června 1966 v Chrudimi, vyrůstal v Uhříněvsi u Prahy. Vyučil se automechanikem. V osmnácti se oženil a v září 1989 odcestoval na vystěhovalecký pas do západního Německa, ale v prosinci téhož roku se vrátil. Po revoluci, v třiadvaceti letech, začal podnikat. Šlo mu to rychle, otevřel si autobazar a vinárnu, postupně vybudoval osm firem, v nichž zaměstnal většinu rodinných příslušníků.
V únoru 1994 odhalily Lidové noviny, že Mach byl před listopadem 1989 dvakrát soudně trestán. Poprvé jako šestnáctiletý za přečin proti majetku v socialistickém vlastnictví, podruhé o dva roky později za neoprávněné užívání cizího motorového vozidla. Zkušební lhůta mu vypršela jen pár dní před listopadovou změnou režimu, trestní rejstřík měl tedy čistý.
V době Machova vstupu do Sparty letenský stadion chátral, klub se topil v dluzích, hráči odcházeli, sponzoři mizeli. Sparta v té době nebyla žádným zlatým dolem. Skončila sice třetí v Poháru mistrů evropských zemí v roce 1992, ale dluhů měla víc než trofejí. Mach do ní vstoupil přes občanské sdružení a klub získal za základní kapitál pět milionů korun.
Sparta potřebovala pomoc. První, co jsem udělal, byl audit. Odhalil určité věci, zejména ohledně transferů hráčů do zahraničí, ztracené peníze. Dodnes ho mám schovaný, říkal jsem si, že se může jednou hodit, až se bude historie upravovat.
řekl Mach v roce 2022 v rozhovoru pro iSport.cz
Koncem roku 1993 provedl krok, který se zapsal do dějin klubu. Svolal valnou hromadu na 27. prosince. Mezi svátky, kdy nikdo nic nečeká a málokdo přijde. Z 867 členů přišlo 488 a 99 procent z nich souhlasilo s přeměnou na akciovou společnost. Jak se záhy ukázalo, šlo o dobře zinscenované divadlo: nová akciovka byla do obchodního rejstříku zapsána už začátkem prosince, tedy několik týdnů předtím, než o jejím vzniku „rozhodla“ valná hromada. Mach v ní vlastnil 91 procent akcií.
Caligula z Letné
Za Machovy éry klub vybojoval tři mistrovské tituly a čtyřikrát vyhrál domácí pohár. Sparta se dostala do povědomí celé Evropy. Odpůrci mu přezdívali Caligula. Není těžké pochopit proč.
V roce 1994 dal přestavět celý stadion za 270 milionů korun bez stavebního povolení na úpravu historické hlavní tribuny. Obvodní úřad pro Prahu 7 povolení nevydal, Mach stavěl stejně. Zatímco se na Letné rychle stavělo, jeho právníci obíhali příslušné úřady. Dezorientovaní úředníci ministerstva financí se stavbou mylně souhlasili, protože se domnívali, že fotbalový klub je majitelem budov na tomto pozemku. Primátor Jan Koukal musel nakonec rozpačitě přiznat, že jde o černou stavbu. Pokuta: sedm set tisíc korun. Stavba ale stála a 9. září 1994 ji slavnostně otevřel za asistence premiéra Václava Klause derby zápas Sparta-Slavia.
Do nové budovy hlavní tribuny, kde měly být podle projektu prostory pro hráče, rozhodčí a šatny mládeže, nastěhoval Mach svou firmu. Příznivci Sparty, kteří telefonovali na Letnou, to záhy zjistili. Ze sluchátka se totiž neozvalo „Sparta“, ale „Mach Holding“.
Kontakty s politiky se Mach netajil. Do kandidátky nového výboru Sparty prosadil MUDr. Petra Čermáka, výkonného místopředsedu ODS a do poradního grémia klubu tehdejšího ministra kontroly Igora Němce. Podle knihy Causa slavní zaplatil v roce 1994 dvě stě padesát tisíc korun za účast na večeři s předsedou strany Václavem Klausem. Čermák to potvrdil, s dovětkem, že šlo pouze o sponzorskou večeři.
Mach si tykal s Janem Rumlem, tehdejším ministrem vnitra. Později bez okolků vyhodil legendárního trenéra mládeže Tadeáše Krause, který na Letné vychoval nejméně padesát prvoligových fotbalistů včetně Bergra, Votavy, Švejdíka nebo Horvátha. Komentář k tomu byl stručný: „Odchovanci mě nezajímají, koupíme si hotové hráče.“ Novým trenérem mládeže se stal Jakub Ruml, bratr ministra vnitra.
Skandálů v té době nebylo rozhodně málo. Po zápase s Viktorií Žižkov, kdy Sparta pouze remizovala, si Mach vylil zlost na rozhodčím, kterému před šatnou vyrazil míč z ruky a křičel na něj, že ho dá k soudu. Při jednání disciplinární komise popíral to, co vidělo několik svědků a tvrdil: „Chtěl jsem mu míč odebrat, abych jej mohl dát kustodovi.“ Disciplinárka mu vyměřila pokutu pětadvacet tisíc korun.
Navzdory všemu tomu chaosu ve vedení platila Machova Sparta za jeden z nejlepších kolektivů, jaké český fotbal v devadesátkách viděl. Mach uměl zařídit věci po svém.
V roce 1994 si útočníka Vratislava Lokvence vyhlédl do Viktorie Žižkov trenér Jiří Kotrba. Mach se dozvěděl, ve kterém žižkovském hotelu Lokvenc před podpisem smlouvy přespává. V noci nechal Lokvence přivézt na Letnou, i vedení Hradce Králové, domluvil přestup, a ráno v osm hodin oznámil podpis. Viktoria Žižkov přijela k hotelu pro hráče, který tam nebyl a navíc už byl sparťan.
Vratislav Lokvenc
Na Letné pak Lokvenc strávil šest let a pětkrát tam prožil mistrovské oslavy. „Tehdy to tam fungovalo naprosto perfektně, všechno naplno. Na hřišti, i v hospodě. Nejlepší parta, jakou jsem zažil,“ vzpomínal. „Po tréninku smažák a svíčková se šesti v Parkhotelu, tehdy to nikdo neřešil. Nebo když jsme se už se zajištěným titulem stavili během pozápasového výběhu v hospodě, neměli na útratu a měnili klubové oblečení s chlapy v montérkách.“
Machova Sparta. Neuvěřitelná a zároveň typická pro tu dobu.
Proč Spartu prodal
Do roku 1996 narostl dluh Sparty přes půl miliardy korun. Koncem roku 1995 vykazovalo hospodaření klubu ztrátu osmdesáti milionů ročně. V květnu 1996 uzavřel Mach smlouvu o prodeji Sparty Východoslovenským železárnám Alexandera Rezeše za 12,65 milionu dolarů, jak tehdy informovala česká i slovenská média. Rezeš zároveň převzal dluhy u IPB, Komerční banky, Metrostavu a dalších firem. Celková hodnota transakce dosáhla zhruba 900 milionů korun.
Mach do Sparty za pět let podle vlastních slov nalil víc než dvě stě milionů korun. „Hodnota Sparty vyrostla z nuly na miliardu. Tu jsem ale samozřejmě nevyinkasoval, byly tam dluhy za rekonstrukci stadionu,“ řekl pro iSport.
„Za to všechno, co jsem si pak vyslechl, za to úsilí, utrpení, špinavost, politiku, mi takový výdělek skoro vůbec nestál. Můžu vám říct, že z dnešního pohledu bych do Sparty podruhé nevstoupil.“
BMW, Pankrác a miliony, které měly zmizet
Po prodeji Sparty se Mach věnoval výstavbě rekreačního areálu s parkurovým centrem v Chotýšanech u Benešova. Rozsáhlý objekt s luxusními bungalovy, stájemi, parkurovým stadionem a tribunou pro diváky. Zdálo se, že přichází klidnější kapitola.
V roce 1998 ho policie obvinila v souvislosti s koupí luxusního vozu BMW v Německu. Obvinění bylo prosté - nezaplatil clo a DPH. Česko tehdy ještě nebylo v Evropské unii. Mach se hájil tím, že auto řádně zaplatil, nechal ho na parkovišti na Ruzyni a odletěl do zahraničí. Stíhání označoval za vykonstruované a tvrdil, že policie od něj chtěla informace o financování ODS, a když je nedostala, přišlo obvinění.
V roce 2001 byl soudem odsouzen k pěti a půl rokům nepodmíněně a pokutě 300 tisíc korun. Za dobré chování byl podmínečně propuštěn před Vánoci 2003 po odpykání dvou a půl roku. To nejhorší ho teprve čekalo.
Mach tvrdil, že přes jeho švýcarské účty v Credit Suisse proteklo celkem 150 milionů dolarů, aniž o tom věděl. Transakce se děly pod jeho jménem a dle jeho slov se děly i v době, kdy byl ve vězení jako jediný člověk oprávněný k těmto účetním operacím. Spekulovalo se, jak tehdy uváděla česká média, o možné souvislosti s privatizací Mostecké uhelné společnosti.
Po propuštění podal žalobu na stát o 80 milionů korun, v níž tvrdil, že z jeho trestního spisu zmizel výběrní lístek prokazující, kdo peníze vybral. Výběrní lístek byl prý nahrazen fotokopií bez čísla účtu, podpisu výběrce a ověření banky.
Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl. Pražský městský soud zamítnutí v roce 2019 pravomocně potvrdil. Soud konstatoval, že tvrzení o zmizení důkazů se nepotvrdila.
Závěr
Kolem roku 2021 Mach pro Seznam Zprávy bez příkras přiznal: „Moje finanční situace ale není dobrá.“ Pracoval jako generální ředitel a poradce majitelů v jedné akciové společnosti.
Na Spartu chodil dál jako fanoušek. Sledoval klub, který pomohl přetvořit do podoby, jakou má dodnes. „Dneska mi ale Sparta moc radosti nedělá. Jsem naštvanej jako Sparťan,“ řekl pro Sportyzive.cz.
Devadesátá léta přála těm, kteří se nebáli. Petr Mach se nebál. Postavil stadion bez povolení, koupil nejslavnější klub za pět milionů, prodal ho za stovky. Přesto skončil s prázdnýma rukama.
Zdroje: iSport.cz (rozhovor s Machem, 2022) · Seznam Zprávy (kauza účtů, 2021) · iROZHLAS.cz (zamítnutí žaloby, 2019) · Sportyzive.cz (bilance Sparty, 2024) · Respekt, archiv 1998 · Wikipedia: Petr Mach · Wikipedia: AC Sparta Praha· Pavel Kovář: Causa Petr Mach, in Causa slavní, edice Heliodor, Reflex 2000 · Petr Mach, Dušan Šrámek: Financoval jsem ODS (Reflex), Sport.cz (Vratislav Lokvenc)
