Článek
Kabát za milion ukradený na letišti. První reakce české veřejnosti? „Dobře jí tak!“ Zastavme se u toho. Protože tahle věta o nás říká víc než tisíc článků o české mentalitě. Nejprve si ale řekněme, jak vlastně Věra Komárová k Dermacolu přišla.
Když jsme byli na Dermacol hrdí
Rok 1965. Malá holčička s rozsáhlou kožní vadou přichází s matkou do pražského Ústavu lékařské kosmetiky. Tehdejší medicína si s tím neumí poradit. Olga Knoblochová, první česká vizážistka, to ale nenechá být. Spojí se s chemikem Vlastimilem Boublíkem z Barrandova a vzniká Dermacol. První plně krycí make-up v Evropě. Klíčové bylo, že měl přirozené odstíny odpovídající různým tónům pleti. Derma (kůže) + colour (barva) = Dermacol.
V roce 1969 navštíví Barrandov zahraniční producent s manželkou. Tvář paní producentové hyzdí stařecké skvrny a paní Knoblochová jí předvádí, že pigmentové skvrny lze pomocí Dermacolu snadno zakrýt. Manželé si odváží dvě kompletní sady make-upu a koupí licenci na tento produkt přímo pro Hollywood. Socialistický výrobek dobývá kapitalistické filmové studio. Barrandov na něm vydělává 120 milionů korun ročně, víc než na filmech.
Lady Dermacol, jak se pak Olze Knoblochové přezdívá, jezdí po světě a školí kosmetičky, radí dělnicím v továrnách i manželce Leonida Brežněva. Její heslo je: „Nelíčíme se kvůli mužům, ale kvůli sobě.“ V době, kdy socialistická propaganda hlásá, že líčení je buržoazní dekadence, ona učí ženy v kravínech, jak najít sebevědomí.
Blbka, která to dokázala
Rok 2003. Dermacol kupuje Vladimír Komár se svou sedmadvacetiletou ženou Věrou. Firma pomalu umírá, drtí ji zahraniční konkurence, obrat klesá. „Byla jsem tehdy taková pražská fiflena,“ vzpomíná Komárová. Ve firmě si o ní šuškali: „Nějaká mladá blbka, co se dostala do funkce jen díky manželovi.“
Tahle „fiflena“ ovšem umí sedm jazyků a v době koupě Dermacolu má za sebou několik let zkušeností v mezinárodním marketingu kosmetických firem.
O 22 let později je obrat firmy 698 milionů korun, navíc Věra stihla založit vlastní základní školu a gymnázium. Společnost expanduje do Japonska, Indonésie, Ameriky. Věra Komárová, téměř neustále v růžovém, s dokonalým make-upem, pokračuje v odkazu Lady Dermacol. „Bez rtěnky bych se cítila jako nahá.“ Není to povrchnost. Je to filosofie.
Helsinky a kabát, který všechno spustil
Leden 2026. Komárová letí na veletrh do Japonska. Helsinky, přestup, Finnair Business Lounge. Kabát Fendi od Karla Lagerfelda pověsí na věšák. Odejde na toaletu. Vrátí se a kabát je pryč.
Jeho hodnota? Milion korun. Černý norkový kabát od legendárního návrháře si koupila před sedmi lety v Cannes za všechny peníze, co měla na účtu. „Když jsem byla na životním rozcestí.“ Chtěla ho nechat dceři jako investici.
Personál letiště není rozhodně nápomocný. Po čtyřiceti minutách přichází jen ochranka. Záznamy kamery prý nejsou. Finnair se k věci staví tak, že za věci v salonku odpovídají cestující sami. Komárová se tak obrací na sociální sítě a v tomto momentu se lavina utrhla.
„Nesložíme se ji na kabátek?“
Simona Krainová na Instagramu reaguje příspěvkem, kdy sdílí novinový článek s komentářem: „Nesložíme se ji na nový kabátek?? 🤷♀️🙈😂 #lidemdobřejebeeeeeee“
Smějící se emotikony. Škodolibost čitelná na kilometr.
Dermacol na příspěvek ostře reaguje: „Reakce podobného typu bohužel podporují vysokou míru tolerance ke krádežím a bagatelizují trestnou činnost obecně. V celkovém kontextu si nelze nepovšimnout, že komentář vykazuje znaky zcela nepřiměřeného, nezralého a neadekvátního zásahu do osobních práv.“
Krainová se později brání, že šlo o nadsázku, ale debata se už rozjela.
Na Lidé.cz přes tisíc komentářů. Učebnicový průřez českou mentalitou:
„Dobře jí tak! Někdo nemá kde spát, někdo si kupuje kabáty za miliony. Navíc norkový.“
„Kdybych měl kabát za milion, styděl bych se to říkat. My ekonomicky silnější bychom měli víc myslet na ty kolem nás.“
„Takový divný hadr bych si nekoupila. Za milion se dají koupit dvě auta. Dermacol si teď z principu nekoupím.“
„Kabát za milion si pověsím a nechám bez dohledu 🤦♂️“
Ale taky:
„Je hezké, že je tu opět spousta lidí, kteří ví lépe, za co by ostatní měli utrácet svoje peníze.“
„Krást se nemá! Zaráží mě, kolik je tady moralistů, kteří schvalují krádež jen proto, že na to nemají. Ono to socanské myšlení komunistů v lidech stále je.“
Kde končí kritika a začíná závist
Tady se dostáváme k jádru. Protože v té lavině reakcí se mísí několik vrstev.
První je čistá škodolibost. „Sama si za to může.“ „Kdo nosí kabát za milion?“ Jako by majetek nad určitou hranici byl oprávněním ke krádeži. Jako by úspěch byl nemravný.
Druhá je tall poppy syndrome, aneb po česku „Hlavně se nevytahuj!“ „Nebuď lepší než ostatní.“ Úspěch je podezřelý. Zvlášť když jste žena. Zvlášť když se nebojíte růžové barvy a červené rtěnky.
Třetí je legitimní kritika. Tohle je taky nutné slyšet. Dermacol se prezentuje jako cruelty-free značka. Netestuje na zvířatech. Komárová je její tvář. A nosí norkový kabát. Norkové jsou chováni v klecích, zabíjeni kvůli kožešině. To není závist. To je oprávněná výtka. Rozpor mezi slovy a činy. „V kontextu značky, která se hlásí k cruelty-free filozofii, je to minimálně nešťastné,“ píše se v diskuzích. Těžko nesouhlasit.
Problém je v tom, co se k této kritice přimíchalo. Škodolibost. Závist. Starý český reflex: „Kdo si myslí, že je?“
Nejste sama, paní Komárová
Klára Kolouchová umírá na Nanga Parbat ve 46 letech, matka dvou dětí, úspěšná manažerka a horolezkyně. Reakce české veřejnosti? „Jak mohla opustit děti?“ „Sobecká. Měla zůstat doma.“ Ani smrt jí nepřinesla klid, komentáře pokračovaly i po pohřbu. Kdyby tam zemřel muž s dětmi, byl by hrdina, který následoval svůj sen.
Erika Eliášová, úspěšná podnikatelka v oblasti dámské módy, provokuje už jenom svým vzhledem a názory na sociálních sítích, kde si okázale užívá luxus a nijak se za něj neomlouvá. Jezdí v Mercedesu G v plné výbavě a klidně se jím pochlubí. V komentářích pak létají jedovaté poznámky typu: „Ty kola hrůza“ nebo „Když kouknu na auto a tebe, tak radši volím slečnu bez Mercedesu.“ Jenže pointa je jinde: čím víc se do ní lidé trefují, tím víc potvrzují, že je dráždí ne auto ani kola, ale žena, která si dovolila úspěch nejen mít, ale i ho ukázat.
Lady Dermacol kdysi řekla: „Do čtyřiceti může za krásu příroda, po čtyřicítce si za ni může každý sám.“ Čas se podívat do zrcadla. Na tvář i duši.
Závěr
Dermacol přežil socialismus, transformaci, globalizaci. Dnes má obrat v stovkách milionů, expanduje do Asie. Ale v Česku platí: uspěj a budeš pod lupou. Zvlášť jako žena. Zvlášť když odmítneš být neviditelná.
Ano, norkový kožich s cruelty-free značkou nefunguje. Ta kritika je oprávněná. Ale věřte mi: i kdyby Komárová nosila kabát ze second handu, nenávist by nepřestala. Protože problém není v kabátě. Problém je v tom, že žena smí být úspěšná jen potichu.
Kabát je zřejmě pořád v Helsinkách. Stejně jako naše schopnost radovat se z úspěchu druhých.
