Článek
Za zavřenými dveřmi mnoha českých bytů se odehrává tichá krize. Lidé, často senioři, žijí v podmínkách, které ohrožují jejich zdraví i důstojnost. Chorobné hromadění věcí, známé jako hoarding, je duševní porucha, která podle světových studií postihuje přibližně 2–6 % populace. U osob nad 54 let je riziko trojnásobně vyšší než u mladších generací.
Hoarding disorder není jen „nepořádek“. Je to uznávaná duševní porucha charakterizovaná neschopností se zbavovat věcí a nutkavým shromažďováním předmětů bez ohledu na jejich hodnotu. Výsledkem jsou byty natolik zavalené, že se v nich nedá normálně žít.
Symptomy se často objevují již v dětství, ale klinicky významné se stávají až ve středním a vyšším věku. Spouštěčem bývá trauma. Buď ztráta blízkého, nemoc, nebo sociální izolace. Věci se stávají náhradou za vztahy, poskytují iluzi kontroly a bezpečí.
Když stěhovák odkryl neviditelný svět
Na problém hoardingu nedávno upozornil i influencer Kovy ve svém YouTube videu. Představil příběh stěhováka Martina Ondruše, který o Vánocích nabídl zdarma pomoc s úklidem. Ozvaly se stovky lidí. Mnozí z nich žili v podmínkách, které byly všechno, jen ne bezpečné.
„Láhve, léky, moč a exkrementy. Málem jsem zvracel,“ vzpomíná Martin Ondruš na svou první extrémní zakázku. „Hrozně mě překvapilo, že se o tom nikde nemluví.“
Jeho cesta k lidem s hoardingem začala jako stěhovák. Viděl věci, které mu hlava nebrala. Postupně začal spolupracovat se sociálními pracovníky a navštěvovat byty lidí, kteří byli na všechno sami.
„Možná to bude znít jako klišé, ale baví mě pomáhat lidem, kteří si myslí, že nad nimi svět zlomil hůl,“ říká Martin, který si rychle uvědomil, že za obrovským nepořádkem nestojí lenost, ale nemoc, osamělost nebo právě chorobné hromadění.
Patnáct tun odpadu z jednoho bytu
Byty zaskládané věcmi od podlahy ke stropu. Desítky tun věcí. A těžké příběhy lidí, kteří se za tím skrývali. Martin Ondruš se svým týmem už uklízel byt, ze kterého odvezl 15 tun odpadu. Někdy práce trvala dva měsíce a přes 50 hodin čisté práce.
„Měli jsme i byt, na kterém jsme dělali dva měsíce. Vyklizení jednoho bytu přijde zhruba na deset až třicet tisíc,“popisuje náročnost Martin, který často nedostal za svou práci adekvátně zaplaceno. Řekl si jen tolik, kolik si daný člověk mohl dovolit.
Další z mnoha příběhů
Jeden z bytů měl 100 metrů čtverečních. Přesto se v něm nedalo postavit. Jeho obyvatel, starší muž o berlích, se musel doslova krčit pod stropem, aby se dostal k posteli. Berle, které k chůzi potřeboval, se v labyrintu věcí ztrácely.
Přitom ještě před pár lety žil s partnerkou v pečlivě udržovaném a uklizeném domově. Pak přišla tragédie, jeho žena zemřela. A tohle byla jeho odpověď na ztrátu. Začal si stavět hradby. Z věcí. Jako pokus o přežití. Jako sebemedikaci proti bolesti a prázdnotě.
Za každým takovým bytem je podobný příběh. Člověk, který se pokouší vyrovnat s něčím, co ho přesahuje.
Český problém s českými specifiky
V České republice je situace umocněna několika faktory:
Malé byty: Průměrný český byt má menší rozlohu než západoevropský standard. Už malé množství nahromaděných věcí tak může způsobit vážné omezení funkcí bytu.
Stigma duševních poruch: I když se stav péče o duševní zdraví zlepšuje, stigma stále brání mnoha seniorům vyhledat pomoc. Generace, která byla zvyklá problémy „neventilovat“, má potíže přiznat si psychické obtíže.
Nedostatečné propojení služeb: Chybí komplexní sociální a zdravotní služby, které by těmto lidem nabídly systematickou podporu. Navíc nemáme přesná česká data o rozsahu problému.
Břečťan - z vánoční pomoci k systematickému řešení
„Lidé v podobné situaci nepotřebují jen pomoc s úklidem. Potřebují pomoc s hlavou. Potřebují empatii, ne pohoršení,“ říká Kovy, a právě z této zkušenosti vznikla nezisková iniciativa Břečťan.
Původně vánoční projekt Martina Ondruše se rozrostl do systematické pomoci. „Náš tým se aktuálně připravuje v kurzech krizové intervence, aby mohl rychle reagovat a v případě komplikací perfektně odhadnout, kam klientku či klienta nasměrovat,“ vysvětluje Martin Ondruš svou vizi.
Břečťan nabízí komplexní přístup – bezplatný úklid, psychologickou podporu, sociální pomoc i právní asistenci. „Budeme jediná neziskovka zaměřená přímo na tuto problematiku,“ říká Martin. Cílem není jen uklidit byt, ale pomoci člověku, aby se do stejné situace znovu nedostal.
Prioritou je vždy důvěra klienta: „V prvním kroku pomáháme s vyklízením bytu a tříděním a organizováním věcí, což musí být samozřejmě s jejich výslovným souhlasem.“
Lavina žádostí o pomoc
Nabídku úklidu zdarma sdílely na sociálních sítích tisíce lidí. „Očekával jsem sníženou poptávku po svých službách před koncem roku. Přemýšlel jsem, co budu dělat s volným časem,“ vzpomíná Martin na začátek svého dobročinného projektu.
Pod příspěvkem se pak strhla lavina nejen žádostí, ale rovněž podporujících komentářů. Žádostí bylo tolik, že jim Martin se svým týmem nemohl do konce roku zvládnout vyhovět. „Pomáhat na vlastní náklady takovému množství lidí však nejde donekonečna,“ uvědomuje si Martin, který nyní hledá sponzory přes dobročinnou platformu Znesnáze.
Jak rozpoznat, že někdo potřebuje pomoc
Varovné signály, které byste neměli přehlédnout:
V chování:
- Odmítání návštěv doma, vymlouvání se při pozváních k sobě
- Změny v hygieně nebo oblékání
- Rostoucí sociální izolace a uzavírání se
- Úzkost nebo agrese při zmínce o úklidu nebo vyhazování věcí
V prostředí:
- Nahromadění věcí i v základních životních prostorech
- Problémy s pohybem po bytě
- Zhoršené hygienické podmínky
- Přeplněné všechny povrchy a podlahy
Mýty, které škodí:
- "Je to jen lenost" – hoarding je uznávaná duševní porucha
- "Stačí všechno vyhodit" – bez terapie se problém vrací
- "Je to jejich volba" – mnozí nemají vhled do závažnosti situace
Zdroje:
