Článek
Z vydavatelství týdeníku Plus 7 dní přišla pozvánka na křest knihy. Na obálce stálo jméno jejího otce. Hana Lasicová ve videu na Instagramu popsala, že pozvánku roztrhala. O tom, že kniha vyšla, se podle svých slov dozvěděla den předtím. „Nič sme o tom nevedeli, dozvedela som sa o tom včera, keď to vyšlo.“
Hanina otce Milana Lasicu znají generace Čechů i Slováků jako polovinu dvojice Lasica a Satinský. Zemřel v červenci 2021. Její matku Magdu Vášáryovou si české publikum pamatuje jako svéráznou Maryšku z Hrabalových Postřižin. Z herečky se později stala velvyslankyně a politička, která se dodnes nebojí ostrých slov. Dcera Hana píše knihy a scénáře. Do sporu se pustila s mužem, jehož jméno většině Čechů nic neřekne. Jeho dceru ale u nás zná skoro každý.
Otec kamarádky
Jozef Banáš patří na Slovensku k úspěšným spisovatelům. Bývalý diplomat a poslanec loni v září převzal z rukou premiéra Roberta Fica státní Cenu Alexandra Dubčeka. Jeho dcerou je moderátorka Adela Banášová, dnes Vinczeová, kterou čeští diváci znají ze SuperStar. S Hanou Lasicovou se kamarádí od osmi let. Když Adela vydávala svou první knížku pohádek, byla jí Hana kmotrou.
Kniha, na jejíž křest Hana dostala pozvánku, se jmenuje Lasica Banáš. Má 112 stran a obsahuje rozhovory, které Banáš vedl s jejím otcem a nahrával si je na začátku devadesátých let ve Vídni. Přes třicet let ležely v šuplíku. V říjnu je jako přílohu vydal slovenský bulvární týdeník Plus 7 dní, i když Banáš rodině slíbil, že to nikdy neudělá.
Michal Viewegh, Adela Banášová a její otec Jozef Banáš na křtu jeho knihy v Praze v roce 2009
Slib přes právníka
Rukopis nejdřív nabídl nakladatelství Ikar, které mu dvacet let vydávalo knihy. Bylo to zhruba před rokem a půl. Rodina nesouhlasila a Ikar knihu odmítl, podle Banáše i proto, že s Hanou chystal knihu otcových textů. Banáš pak Lasicovým slíbil, že rozhovory nevydá. Hana říká, že slib dorazil dvěma cestami, e-mailem rodinnému právníkovi a přes Adelu.
Rodina měla věc za uzavřenou. O to víc ji zasáhlo, když se kniha objevila na novinových stáncích. „Publikovať právnicky blokované, neautorizované, ktovie ako získané veci. Nemáte na to žiadne právo,“ vzkázala Hana ve videu. Lasica podle rodiny vydanou podobu rozhovorů neschválil. Původní nahrávky Lasicovi navíc podle Hany nedostali, takže si nemohou ověřit, jestli v knize stojí to, co Lasica opravdu řekl. Novinářům pak řekla větu, ve které Banáše ani nemusela jmenovat: „Nikto, kto mal môjho otca rád, by nikdy neuverejnil neautorizované rozhovory s ním v bulvári.“
Banáš odpověděl vlastním videem, které začíná přátelským „Ahoj Hanka“. Hned v úvodu odhadl, jak celý spor s Vášáryovou skončí: „Budeme verejnosti na smiech. Tak to býva, keď sa hádajú starci.“
Slib nepopírá. Když Ikar rukopis odmítl, považoval věc za vyřízenou. Asi po půl roce se ozval týdeník Plus 7 dní. „Súhlasil som, vedomý si toho, že svoj sľub poruším,“ řekl a Haně se omluvil. Chybu podle něj udělal už dřív: „Priznávam chybu, nemal som s vašim právnikom vôbec komunikovať.“ K vydání ho prý vedlo přesvědčení, že v neklidné době má Slovensko slyšet moudrý a uklidňující hlas, jakým byl Lasica. Tvrdí také, že Lasica s nahráváním souhlasil a vydání nikdy definitivně nezakázal, jen ho odkládal. Sám přiznává, že záznam není úplný. Některé rozhovory nezačal nahrávat od začátku a část jedné kazety podle svých slov omylem přepsal, když s ní manipuloval.
Vídeň 1992
Hana se nespokojila s tím, že kniha vyšla bez souhlasu. Vadilo jí i to, že ji Banáš při propagaci představoval jako vzpomínku na přítele. Otevřela proto rodinný archiv. Dopisy, které z něj vytáhla, vedou do Vídně, k roztržce mezi Banášem a její matkou, která trvá přes třicet let.
Po revoluci poslal Václav Havel Magdu Vášáryovou jako velvyslankyni do Rakouska. Jejím zástupcem se stal Banáš, kariérní diplomat z federálního ministerstva zahraničí. Banáš tvrdí, že velvyslankyní se Vášáryová stala díky dvěma lidem, jemu a Milanu Kňažkovi. „Keby nebolo Banáša tak v živote tam nie je,“ řekl letos v květnu.
Rok 1992 všechno obrátil. Na povrch vyplavala Banášova minulost. Podle Ústavu paměti národa působil přes dvanáct let jako tajný spolupracovník StB, pod krycím jménem Lotos. V roce 2005 připustil, že StB předával informace i o rakouském novináři Paulu Lendvaiovi, a tvrdil, že nikomu neublížil. Lendvai tehdy řekl, že si Banáše pamatuje velmi dobře, byl prý velmi aktivní a zahraničním novinářům značně komplikoval práci. V roce 2024 vyšly najevo také zachované zprávy o jiném rakouském novináři. Poslední záznam pochází z 15. listopadu 1989, dva dny před začátkem sametové revoluce. Banáš sám svou minulost během let popisoval pokaždé trochu jinak. V roce 2004 připustil, že záznamy z rozhovorů s cizími novináři posílal i policii. O rok později označil kategorii agenta ve svém případě za nesmyslnou. V roce 2024 už tvrdil, že na StB byl jen předvoláván.
Banáš o místo přišel. Vášáryová tvrdí, že ho z diplomacie vyhodila sama, na podnět rakouských novinářů. Slovenský tisk píše o podnětu rakouské strany. „Vyhodila som ho z diplomacie na podnet rakúskych novinárov, takže sa tam už nikdy nemohol vrátiť,“ řekla. Tvrdí také, že má „udavačské listy“, které na ni Banáš psal. Banáš tuhle verzi odmítá. StB byla podle něj jen záminka a skutečným důvodem jeho odvolání byly politické spory s velvyslankyní.
Od té doby si nemohou přijít na jméno. Banáš v květnu tvrdil, že s Lasicou byli velmi dobří přátelé „a ona to potom dobabrala“. Vášáryová mu odpověděla bez obalu: „On nebol priateľ môjho manžela, len sa mu neustále vnucoval.“ Jeho zlost si vysvětluje jednoduše: „Ja som mu znemožnila kariéru v diplomacii, takže má dôvod byť na mňa nahnevaný.“
Když Banáš v roce 1992 přicházel o místo, napsal Lasicovi dopis. Hana ho čte tak, že v něm otce žádal, aby se za něj u manželky přimluvil, a pokud to neudělá, rozešle dopis na adresy, které uzná za vhodné. Rodina to považuje za vydírání. Banáš vydírání odmítá a Haně vyčítá, že z dopisu vytrhla jen to, co se jí hodilo.
V archivu se zachovala i odpověď. Strojopis s ručními opravami, který Hana sama představila jako otcův koncept. „To, že si bol eštebák, mi nevadí, ale nezaťahuj ma do toho. Je to tvoj problém, a nie môj,“ stojí v něm. O kus dál Lasica píše: „Mne sa vyhrážať nebudeš, nebudeš ma ani vydierať.“ Nejvíc se teď cituje jiná věta: „Ak chceš škandál prosím. Aspoň sa ukáže, kto je Lasica a kto je Banáš.“
Odeslání konceptu není doložené. Banáš tvrdí, že ho nikdy nedostal. Kdyby s ním Lasica souhlasil, asi by ho prý poslal.
Společná fotografie
Hana tvrdí, že se táta s Banášem po roce 1992 už nesetkal. „Môj otec ním pohŕdal,“ řekla. Banáš odpověděl fotografií, na které stojí s Lasicou na společenské akci. Datuje ji do období od roku 1994. „Dobre si ju pozri,“ vzkázal Haně. Připustil, že mezi nimi nastalo ochlazení, potom se ale prý znovu sešli a mluvili spolu.
Fotografie dokládá jen to, že byli oba na stejném místě. Jestli si rozuměli, z ní vyčíst nelze. Hana říká, že se jí ozvali lidé, kteří jsou ochotni u soudu dosvědčit, jak chladný vztah mezi oběma muži panoval.
Dcery mezi dvěma tábory
O sporu svých rodičů spolu Hana a Adela mluvily veřejně už v červnu, čtyři měsíce předtím, než kniha vyšla, v Adelině podcastu. Hana tam řekla, že spor trvá od roku 1992 a nejspíš nikdy neskončí. Doufá ale, že se jejich přátelství netýká, protože Adela není svůj otec. Adela přiznala, že nad některými otcovými výroky obrací oči v sloup. Zároveň Haně připomněla, že i její matka umí říct odvážné věci.
K vydání knihy se Adela vyjádřila až ve čtvrtek 29. října na charitativní talkshow v Bratislavě, kde ji oslovili novináři. „Je mi to ľúto a mrzí ma to,“ řekla. Hana podle ní v celé situaci zažila i hodně podpory a jejich vztah se nezměnil. Sama kauzu z velké části nevnímá jako svůj příběh. Mezi tátou a jeho činy dělá rozdíl: „Oddeľujem nejaké činy od toho, že to je môj otec.“ Pravidla podle ní platí pro každého. Jednu výhradu ale přidala: „Aj verejný lynč má nejaké svoje hranice.“
Hana mezitím pod jedno ze svých videí odpověděla fanynce, která psala, že obě zůstanou kamarádkami v dobrém i zlém. „Tomu verte. Ale všetko s ňou konzultujem.“
Konec u Ikaru
Pro Banáše měla kniha rychlé následky. Nakladatelství Ikar s ním skončilo ještě v den, kdy zveřejnil omluvu. „Nebudeme s ním pripravovať nové tituly ani realizovať dotlače jeho kníh,“ napsal generální ředitel Branislav Poliak. Banáš se s nakladatelstvím rozloučil vlastním videem, které začíná oslovením „Ahoj Ikaráci“. Připomněl v něm, že s Ikarem za dvacet let vydal 18 knih a prodal přes 420 tisíc výtisků.
Den nato pozastavil distribuci a propagaci knihy i mediální dům News and Media Holding ze skupiny Penta, který týdeník Plus 7 dní vydává. Jeho šéf Michal Teplica napsal, že o Banášově slibu rodině ani o starých dopisech nevěděli. Banáše si ale dál nechávají jako externího spolupracovníka. Křest naplánovaný na 28. října ve Slovenském rozhlase se nekonal.
Hana poděkovala všem, kdo se rodiny zastali. Psali jí prý i lidé, kteří na protest ruší předplatné Plus 7 dní. „Som šťastná, že Lasica je stále viac ako…“ řekla a Banášovo jméno už nevyslovila.
Rodina po něm teď přes právníka požaduje odškodnění. Banáš se soudu nebrání. „Ak súd rozhodne, budem ho znášať, lebo som presvedčený, že tá kniha stojí za to,“ řekl a Haně, její matce i sobě popřál klid na duši.
Druhá omluva
Ve čtvrtek 29. října večer zveřejnil Banáš druhé video, tentokrát na youtubovém kanálu týdeníku Plus 7 dní. Za necelý den mělo přes 40 tisíc zhlédnutí. Přiznal v něm další chybu. Vedení vydavatelství neřekl, že rodině přes právníka slíbil, že knihu nevydá. „Nebol to zámer úmyselný. Proste mi to vôbec nezišlo na um. Priznávam, možno v dôsledku mojej bohorovnosti.“
Pak poprvé pojmenoval, co ho k vydání vedlo. „Pociťoval som však veľkú skrivodlivosť zo strany Magdy Vášáryovej a možno i táto dlhé roky nestrávená krivda, ktorú nemôžem nahlas pomenovať, viedla k môjmu unáhlenému konaniu, za ktoré som pripravený niesť dôsledky,“ řekl. Oznámil také, že se stahuje z obrazovek i z komentářů v Plus 7 dní.
Omluvil se Haně za stres, který podle něj prožívá, šéfovi NMH Michalu Teplicovi, šéfredaktorce týdeníku i své ženě, dětem a vnoučatům. Nejvíc prý Milanu Lasicovi. Těší se, že spolu jednou „tam hore“ budou v rozhovorech pokračovat. Vášáryové se neomluvil. „Nie však Magde. Ona vie prečo.“
Zbytek videa patří biblickému Jóbovi, kterého přátelé obviňovali, přestože byl spravedlivý. Banáš poděkoval za stovky povzbudivých zpráv a své kritiky nazval křiklouny. „Nikoho som neurazil, iba urobil chybu bez zlého úmyslu, čím som vyvolal frontálny útok krikľúňov,“ řekl. Připomněl kámen, který stavitelé zavrhli a který se nakonec stal kamenem úhelným. Ke konci přidal větu adresovanou jediné osobě: „Čo dáš, to sa ti vráti. Magda.“
Zdroje: youtube.com | facebook.com | facebook.com | sita.sk | pravda.sk | iden.sk | hnonline.sk | dennikn.sk | dennikn.sk | pravda.sk | koktejl.azet.sk | pluska.sk | topky.sk | mediaklik.sk | tyzden.sk | koktejl.azet.sk | dennikn.sk | ereport.sk | derstandard.at | sita.sk
