Věra Bílá zpívala Clintonovi, honoráře naházela do automatů. Na pohřeb muže jí přispěl Michal David

V sobotu 23. března 2019 se Rokycany loučily se zpěvačkou Věrou Bílou. Její tělo leželo v otevřené rakvi v kostele na náměstí. Před rakví stála velká černobílá fotografie, hrála romská kapela. Lidé pomalu procházeli kolem rakve, plakali a vkládali dovnitř květiny, cigarety a peníze, někteří přímo do jejích sepjatých rukou. Na pohřeb přišly skoro dva tisíce lidí.

Na hřbitově potom skoro hodinu hrála čtyřčlenná kapela, na housle v ní hrál její synovec. Na konec si muzikanti nechali její oblíbené písně, mezi nimi moravskou lidovku Dobrú noc. Nikdo z pozůstalých se k nim zpěvem nepřidal.

Pohřbívali ženu, o které psal britský Guardian i francouzský Libération. S kapelou Kale vystupovala v šestadvaceti zemích, vyprodala pařížskou Olympii a na soukromém koncertě v Bílém domě zpívala Billu Clintonovi. Poslední roky ale žila na ubytovně se statisícovými dluhy. V březnu přitom měla zahájit nové turné.

Narodila se 22. května 1954 v Rokycanech jako Věra Giňová. Otec hrál na cimbál a brával ji na svatby a zábavy, i když jí se chtělo ven s holkama. Na kytaru se učila potají. Maminka jí neřekla jinak než Kali, romsky tmavá, a z přezdívky se později stalo jméno kapely Kale. Matka zemřela ve pětačtyřiceti na mozkovou mrtvici, 29. prosince. Vánoce od té doby nesnášela. „Já jsem byla nejstarší ze sedmi a o všechny jsem se pak musela postarat,“ vzpomínala Věra.

V šestnácti sedávala na kašně uprostřed náměstí a s kytaristy zpívala do půlnoci, v létě i v zimě. To už žila s Františkem Bílým. Poznala ho v patnácti, když jela s tátou zpívat. Holky se s ní vsadily, že jí každá dá stovku, když toho hezkého kluka ze Zbiroha osloví. Šla za ním a zeptala se, jestli nemá hlad. „On že jo, dal si knedlíky se zelím a už jsme byli kamarádi.“ On pak posunoval vagony u dráhy, ona vařila v nádražní kuchyni. Na otázku, v čem byl výjimečný, odpověděla jednoduše: „Ve všem. Uměl hezky milovat, pomáhal mi uklízet, vařit, všechno. Byl to dobrej člověk.“

Děti mít nemohla, měla nemocné ledviny. Adopce byl Františkův nápad. Ve čtyřiadvaceti si vzali z kojeneckého ústavu v Karlových Varech malého chlapce a dali mu jméno po otci. Malý František byl z dvojčat a chtěli i jeho sestru, jenže doma měli jedinou místnost a úřady usoudily, že se tam dvě postýlky nevejdou. Sourozenci se poprvé potkali až po letech na taneční zábavě v Rokycanech. „Málem se do sebe zamilovali, protože nevěděli, že jsou bratr a sestra,“ vyprávěla Bílá.

Dlouho zpívala jen na zábavách. Pro širší publikum ji objevila písničkářka Zuzana Navarová, do světa ji dostal česko-francouzský manažer Jiří Smetana. Desky produkoval a sám je rozesílal pořadatelům. Album Rom-Pop francouzská kritika zařadila mezi nejlepší world music desky roku.

Kytarista Milan Kroka, který s ní v Kale hrál šestnáct let, si pamatuje hlavně to, že se nepřetvařovala. „Byla přirozená, na nic si nehrála a davy ji milovaly,“ řekl. Kapelu prý vedla pevnou rukou. „Spíš ona cepovala nás.“ Sama to popsala po svém: „Já jsem je všechno naučila, mlátila jsem je lžící po ruce, aby pořádně sólovali a nedělali chyby.“

Hudební kritik Jiří Černý o ní řekl, že to byl jeden z největších talentů.

Ona sama si z turné pamatovala hlavně lidi. „V Paříži jsem si myslela, že se koncert nepoved, ale lidi tleskali vestoje a na jeviště jsme se vraceli třikrát,“ líčila. Ve Francii prý nikoho nezajímalo, že je bílá jen podle jména. V New Yorku se rozbrečela hned při první písni, když jí došlo, že stojí tam, kde kdysi zpívala Ella Fitzgeraldová, kterou poslouchala od mládí. V Jeruzalémě při koupání ztratila náušnice a starosta jí koupil nové, s pravými perlami ve zlatě. Doma je pak manžel při stěhování nevědomky vyhodil i s obálkou do popelnice.

Do světa s ní vyjel jen dvakrát. Sousedé se ho vyptávali, proč ženu pouští mezi cizí lidi a co tam asi dělá. Jednou po návratu jí řekl, ať si vybere, jestli chce jeho, nebo zpěv. „Na to jsem mu s čistým svědomím řekla, že zpěv,“ přiznala. „Ale nakonec to byl on, kdo mi zase pomohl naskládat šaty do kufru, abych mohla odjet. Věděl, že to je můj život.“

Syn s ní jezdil po pódiích od šesti let. Později se oženil a Věra se stala babičkou dvou vnoučat. Když si jednou ve zkušebně nemohl vzpomenout na vlastní písničku, zazpíval ji místo něj malý vnuk.

Cestování snášela špatně. Nerada létala už proto, že se v letadle nesmělo kouřit. Smetana jí přitom domlouval koncerty, o jakých se jiným českým zpěvákům ani nesnilo, mezi nimi newyorskou Carnegie Hall. Bílá na letiště nedorazila, zmizela s kamarádkou na Slovensko a dala přednost kšeftu v Prešově. Sám Smetana v dokumentu České televize vyprávěl, že místo turné odjela na Slovensko k automatům a on musel všechno rušit. Vystoupení v Královské opeře v Madridu zrušila kvůli nemoci.

Smetanova dcera, moderátorka Emma Smetana, znala Věru od dětství. Hned po její smrti na Instagramu vzpomínala, jak ji zpěvačka v devíti letech vytáhla na pódium klubu u Štrasburku a společně si zazpívaly. Psala ale i o tom, jak otce trápilo, že Věra Bílá s Kale byli jen krůček od světové slávy a nedošli k ní. Smetana zemřel dva roky před Věrou. Emma svůj příspěvek zakončila vzkazem: „Ale Věro, pokud jsi náhodou v nebi, pak tě moc prosím, za mým tatínkem už nechoď, ať může dál odpočívat v pokoji.“

V září 2005, kdy jim Smetana chystal koncerty v Paříži, Londýně a New Yorku, se Bílá s Kale i s ním rozešla. Odstěhovala se do Prešova, odkud pocházel její rod, a začala vystupovat na vlastní pěst. „Věra v kapele chyběla, to jsme cítili všichni,“ řekl později Kroka.

Sama později tvrdila, že z kapely odešla kvůli synovi. Synův vztah s dcerou jednoho ze spoluhráčů skončil špatně a muzikanti mu to vyčítali. „Od té doby začal kouřit trávu a šlo to s ním z kopce,“ řekla.

Ze Slovenska se nakonec vrátila za manželem do Rokycan, do malého bytu v přízemí kousek od náměstí. Peníze, kterých si vydělala hodně, skončily ve výherních automatech restaurace na rokycanském náměstí. O té kapitole odmítala mluvit. „Je to zbytečné a chci se bavit jenom o tom lepším,“ řekla reportérce na podzim 2011. O sedm let později už nic neskrývala. „Nelituju ničeho. Manžel se mnou taky hrál, tak proč bych měla litovat? Peníze budou, my nebudem.“

Pravidelné koncertování už tehdy bylo minulostí. Důvodem byl podle ní hlavně František. Selhávaly mu ledviny, třikrát týdně jezdil do Plzně na dialýzu a ona na něj čekala na lavičce na náměstí třeba půl dne. Kolemjdoucí ji zdravili a ptali se, jak se má. Dlužila desítky tisíc za plyn a elektřinu, plyn jí odpojili a byt jí město nabízelo k odkupu za 870 tisíc. „Oni se zbláznili. Kde bych na to vzala?“

Její písničky se přitom pořád hrály na druhém konci světa. Jeden pražský kamarád a zpěvák vyprávěl, jak v San Francisku vešel do obchodu na nábřeží a francouzský majitel tam pouštěl Věru Bílou pořád dokola. O pár dní později jí to líčil právě na lavičce na rokycanském náměstí.

Nakonec to byl František, kdo ji poslal zpátky zpívat. „Franta mi schválně tvrdil, že mu už nic není, hlavně abych zase šla zpívat. V životě bych ho nezklamala. Býval to tak hezký chlap!“ Z návratu tehdy nic nebylo. Kvůli dluhům na nájemném ji soud vystěhoval z obecního bytu a skončila na ubytovně.

Poslední neděli v lednu 2013 za ní syn přišel na oběd a ona mu uvařila svíčkovou. Byl rozrušený a řekl, že půjde k sobě domů a bude tři dny spát. Pak mu zazvonil telefon a odešel. Bylo to naposledy, co ho viděla. Druhý den odpoledne ho našli mrtvého na veřejném záchodě v centru Rokycan. Bylo mu třiatřicet a doma po něm zůstala žena a dvě děti.

Pitva na jeho těle nenašla známky hrubého násilí a policie cizí zavinění vyloučila. Syn zemřel na předávkování drogami. Věra se s tím dlouho nedokázala smířit. Na pohřbu v kostele nevydržela, pohladila syna po hlavě a všimla si rány. Nevěřila, že by umřel jen tak. „Kdo na něj co nachystal?“ ptala se.

V listopadu téhož roku přišla i o manžela. Františkovi bylo devětapadesát, po dialýze zkolaboval v sanitce, která ho vezla z nemocnice domů, a záchranáři už mu nemohli pomoci. Na pohřeb neměla peníze. Dvacet tisíc korun jí nakonec poslal zpěvák Michal David. „Už jsem myslela, že mi ho hodí někam na smetiště,“ řekla tehdy.

Kroka později vyprávěl, že v tu chvíli všechno vzdala. „Už nic neřešila, ani to, jak a kde žije, protože neměla pro koho.“ Filmaři ji o Vánocích 2016 natáčeli v úzkém pokoji na hlučné chodbě ubytovny. Když pak na projekci uviděla záběry z pohřbu svých mužů, nahlas se v kinosále rozplakala. Na novinářskou projekci dokumentu Poslední naděje Věry Bílé v listopadu 2018 přijela Bílá na vozíku. Zpívat ale nepřestala. „Někdy mě to rapne a zpívám si v ubytovně na chodbě. Jen se tam zeptejte,“ řekla v lednu 2019.

Po odvysílání dokumentu se Krokovi ozvali lidé, kteří chtěli zpěvačce pomoct na nohy. Kroka vzal kolegu ze staré sestavy Kale a vyrazili za ní do Rokycan. Jednoho večera pak u piana napsal píseň Mek som adaj, česky Ještě jsem tady. „Věra si ji poslechla a hned začala brečet,“ vzpomínal. Název podle něj znamenal: „Dokud budu žít, chci zpívat a rozdávat tím radost.“

Zkoušeli v ubytovně, jezdili za ní obden. „Chtěli jsme jí pomoct, ať zase koncertuje a má peníze, může si pořídit normální bydlení,“ řekl Kroka. Nová kapela dostala jméno Dženore. Hlídat aranžmá nebylo snadné, zpěvačka prý dokázala muzikanty pořádně seřvat. K projektu se přidal zpěvák Jan Bendig, bývalý účastník SuperStar, a s ním natočila klip k písni, který vyšel koncem února. Kapela chystala osm koncertů, první měl být v pátek 15. března v Sokolově. „Poctivě se připravuji a chci lidem dokázat, že jsem opravdu definitivně zpátky,“ slibovala Bílá.

V noci z 11. na 12. března ji přivezli na urgentní příjem plzeňské fakultní nemocnice. Lékaři ji resuscitovali, ale nezachránili. Zemřela na infarkt.

Kapela Dženore se po její smrti rozpadla. Na pražských oslavách Mezinárodního dne Romů měla být hlavní hvězdou. Místo jejího vystoupení se 6. dubna v Divadle v Korunní konal vzpomínkový koncert, na kterém zněly její písně a písně Kale.

Pár měsíců před smrtí, po projekci dokumentu o svém neúspěšném návratu, řekla novinářům se slzami v očích: „V hudbě nejsem nemocná a nic mi není. Bez hudby brzy umřu steskem.“

Zdroje: cesky.radio.cz | cesky.radio.cz | vysocina.rozhlas.cz | ceskatelevize.cz | novinky.cz | aktualne.cz | denik.cz | denik.cz | rokycansky.denik.cz | idnes.cz | romea.cz | super.cz | blesk.cz | blesk.cz