„Za focení jsem nedostala nic.“ Holčička z obalu Granka má dnes tři děti a učí tvořivost

Prosinec 1978. Velká místnost, za plentou schovaný fotograf, všude dokola koťátka. A uprostřed toho malá dvouletá blonďatá holčička. Styděla se. Nechtěla se usmát na cizího pána, kterého ani pořádně neviděla.

„Pamatuju si jen na velikou místnost, ve které bylo plno koťátek. Až jako starší mi došlo, že mě tam přivedla maminka a fotografa jsem neviděla, protože byl za plentou,“ vzpomíná dnes Veronika Fojtů.

Byla unavená. Usínala. Focení bylo na malé dítě příliš dlouhé. Někdo jí dal panenku, aby se zabavila. A pak to přišlo – ten plachý, ostýchavý úsměv okaté holčičky s červeným hrníčkem v ruce. Cvak. Fotografie byla na světě.

Nikdo v tu chvíli netušil, že právě tento snímek projde téměř každou československou domácností. Že se z něj stane ikonický obal kakaového nápoje, který budou milovat generace dětí i dospělých.

Karel Fojtů pracoval jako akademický malíř v propagačním oddělení pražských Čokoládoven. Byl talentovaný výtvarník a dobrý grafik. Když se v roce 1978 začalo řešit, jak bude vypadat obal na nový granulovaný kakaový nápoj, měl jasno.

Inspirován západními reklamami přišel s nápadem, který byl v tehdejším Československu revoluční. Na obal dát fotografii skutečného dítěte. Ne kreslenou postavičku, ale živou holčičku nebo chlapečka s hrníčkem kakaa.

„Měl jsem doma dvě dcery. Mladší Veronika se na to hodila dokonale,“ řekl později Karel Fojtů. Vzal ji do ateliéru a nechal vyfotit. Aby porota pochopila jeho vizi.

Porotě se nápad zalíbil. Ne jen koncept, ale také konkrétní holčička na fotce. Roztomilá, se zlatými vlásky, s tím nesmělým pohledem do strany. „Vezměte ji,“ rozhodli. „Ona bude tvář Granka.“

Za design obalu, který změnil tvář československého potravinářského průmyslu, dostal Karel Fojtů odměnu dva tisíce korun. Logo GRANKO namaloval ručně podle knížky fontů z Velké Británie. Červená barva, typografie, celkový koncept, všechno z dílny jedné rodiny.

Malá Veronika? Ta nedostala nic. Byla příliš malá na to, aby věděla, co se děje. Honoráře pro dětské modely v socialismu nebyly běžné.

Soutěž o název nového nápoje vyhrála zkratka GRANKO - GRANulované KakaO. Z více než osmi set návrhů. Zajímavé je, že tento návrh poslalo sedm různých lidí. Odměna tři tisíce korun se mezi ně rozdělila rovným dílem.

Výroba měla začít hned začátkem roku 1979 v závodě Sója Kolín. Ukrutná zima ji o pár měsíců posunula. Ale pak se to rozjelo.

Granko se začalo prodávat ve velkých plastových dózach po 400 gramech a v menších krabičkách po 250 gramech. Efekt byl okamžitý. Maminky po celém Československu si oddechly, konečně nemusely bojovat s připalujícím se kakaovým práškem. Stačilo zalít prášek vodou nebo mlékem a bylo hotovo.

Děti Granko milovaly. Jedlo se přímo z krabice po lžičkách. Sypalo se na krupicovou kaši, na ovoce, do pudingů. Vznikaly speciální kuchařky s recepty z Granka.

Už v prvním roce získalo Granko prestižní ocenění Zlatá Salima. Pak přišel Zlatý Merkur, Zlatý pohár Ex Plzeň a hlavně cena Obal roku. Tu získali Karel Fojtů a jeho dcera Veronika.

V osmdesátých letech dosahovaly Čokoládovny v Kolíně produkce až 180 tun Granka měsíčně. Produkt se stal fenoménem. Přicházely další příchutě – banánová v roce 1981, jahodová 1985, broskvová a borůvková 1988. Ale originál byl jen jeden.

S úspěchem přišla potřeba masivnější reklamní kampaně. Granko se dostalo do televize, do časopisů. A znovu zavolali malou Veroniku. Tentokrát už byla o něco starší. Měla pózovat s talířem krupicové kaše posypané Grankem. Opět tam byly kočky.

„Paní fotografka měla v bytě několik koček a já jsem se jich trochu bála. Dívala jsem se na ně a nemohla jsem se soustředit,“ vzpomíná Veronika na focení, které už si částečně pamatuje.

Kampaň fungovala dokonale. Granko se prodávalo jedna báseň. Veronika zůstala jeho tváří několik let, dokud neodrostla.

V roce 1997 přišel redesign. Modré dózy, později kultovní hrníček s červenými puntíky. Malá blonďatá holčička zmizela z obalů. Nastoupila modernější grafika. Přesto když v roce 2019 firma nechala hlasovat o tom, který design mají lidé nejraději, výsledek byl jednoznačný. Původní obal s holčičkou získal 84 procent všech hlasů.

„Možná právě ten dětský ostýchavý úsměv měl podíl na tom, že Granko upoutalo pozornost,“ říká Veronika. Ten nesmělý pohled, plachý úsměv, autentičnost dvouletého dítěte, to se nedá nahrát ani zrežírovat.

A tak se čas od času holčička vrací. Během retro týdnů v Lidlu, při výročích, na limitovaných edicích. Lidé ji stále milují.

Veronika vyrostla v rodině, kde bylo umění samozřejmostí. Otec akademický malíř, doma se kreslilo, malovalo, tvořilo. Bylo jasné, kam se vydá. Vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, stejně jako kdysi její tatínek. „Má po něm umělecké geny v krvi,“ říkají ti, kdo ji znají.

Dnes má padesát let. Je trojnásobnou maminkou. Vyučuje, věnuje se organizaci kroužků tvořivosti pro děti. Podniká v Praze. Když slavilo Granko před pár lety čtyřicet let, nemohla jako jeho původní tvář chybět.

„Granko má u nás doma své místo,“ svěřila se v rozhovoru pro Nestlé.

Za svou „grankovou kariéru“ nedostala Veronika nikdy žádný honorář. Tatínek dostal dva tisíce za celý design. Kdyby se podobná kampaň dělala dnes, bavili bychom se o desítkách až statisících korun.

„Ale beru to jako zajímavou zkušenost,“ říká Veronika. „Je to součást mého života. Lidé mě poznávají, usmívají se. Je to vlastně hezké.“

Granko dnes vyrábí Nestlé pod značkou Orion. Roční produkce dosahuje 3500 tun. Prodává se jen v Česku a na Slovensku. „Granko je fenomén, který prakticky nemá konkurenci. Je to produkt, který nestárne a jde s dobou,“ říká Eva Rybová ze společnosti Nestlé.

Holčička z Granka vyrostla. Ale v srdcích milionů lidí zůstane navždy tou malou blondýnkou s červeným hrníčkem. To je možná ta nejkrásnější odměna.

Zdroje: Granko.cz, SvětŽeny.cz, ReadZone.cz, Dotyk.cz, Aktuálně.cz, TopRecepty.cz